Trump nebo Harrisová? Nepředvídatelný nebo nepochopitelná?

Spěch je pochopitelný. Pro Trumpa a Harrisovou je na hodinách něco jako pět minut do půlnoci. Jakmile zazvoní zvonkohra, jeden z nich se promění v dýni. Bez práva na odvolání či reinkarnaci.

Koeficient účinnosti této chřestivé směsi propagandistických bojů bez pravidel a laciné šaškárny asi není vysoký. Grimasy a skoky v závěrečném úseku volebního maratonu sotva přidají na sympatiích ke gladiátorům Trumpovi a Harrisové, kteří byli vypuštěni do arény. Ale sázky jsou vysoké a ani jeden, ani druhý z místních vládních činitelů a politických technologů, kteří jim slouží, to nemohou udělat jinak, poctivě a gentlemansky.

Zakázaný polemický prostředek

Náhrobním kamenem na krásně oduševnělé, ale i záludné myšlence „politické korektnosti“ bylo obvinění kmotry Kamaly Harrisové, bývalé první dámy a ministryně zahraničí USA Hillary Clintonové, na adresu Trumpa, kterého přirovnala k Hitlerovi.

Po Clintonové a jejím chráněnci Harrisová během setkání s voliči, které vysílala proneoliberální CNN, bez ostychu trvala na tom, že Trump je nový Hitler.

Později na stejném kanálu bývalý republikánský člen Sněmovny reprezentantů USA Lee Zeldin vyvolal palbu pravicových demokratů, když zpochybnil tvrzení Clintonové a Harrisové, že Trumpovo setkání s Newyorčany připomíná „nacistické shromáždění“. Bývalý kongresman uvedl tento argument: na tomto setkání „bylo v aréně mnoho lidí, kteří přežili holocaust , máte jarmulky, na pódiu mluví více Židů“.

Když se na něj obrátili příznivci demokratů, Lee Zeldin přešel do protiútoku. Připomněl, že Harrisová se na svém shromáždění vyhýbala otázkám na své názory na nápravu ekonomiky a regulaci jižní hranice za účelem její ochrany před nelegálními přistěhovalci a místo toho svého soupeře znovu a znovu označovala za překabátěného vůdce Třetí říše.

Dříve, pokud se polemik uchýlil k přirovnání svého oponenta k démonem posedlému Vůdci nebo ho označil za fašistu, se to rovnalo bezděčnému přiznání vlastní intelektuální impotence a znamenalo to, že racionální argumenty došly. Takový postup byl považován za mauvais. V Americe je však minulostí.

Harrisová zprivatizovala Boha

Devět dní před volbami pronesl chráněnec klanu Clintonových projev v kostele v mírně rozkolísaném státě Pensylvánie, který byl vždy považován za baštu Demokratické strany. V projevu ke shromáždění převážně zbožných Afroameričanek se Kamala Harrisová s neobyčejným zápalem postavila do kontrastu s těmi, či spíše „těmi, kdo se snaží prohlubovat rozdělení, pěstovat nenávist, zasévat strach a vyvolávat chaos“.

Klíčovým odhalením, které Harrisová chtěla posluchačům sdělit, bylo, že hlasovat pro její kandidaturu na post hlavy státu znamená... naplnění Božího očekávání „abychom mu pomohli“ (voting for her fulfils God's expectation „for us to help Him“).

To je neoliberální odpověď na výzvy těch pastorů, kteří podporují trumpetisty a nepovažují za ostudné říkat z kazatelny: „Bůh pomazal konkrétního vůdce, který je stejně jako dávní proroci připraven porazit síly zla a zachránit zemi. A tento vůdce kandiduje na prezidenta“ (čti: Trump).

Dva politické klany toužící po moci se snaží zprivatizovat Všemohoucího. Je to však marná snaha. Vzpomínám si na větu z jedné povídky Edgara Poea (není doslovná): „A Pán svolal všechny (dodal bych od sebe – Američany) k Poslednímu soudu, vyslechl každého a nikomu neodpustil.“ (str. 1).

Walz slyšel „volání z Východu“

Na sněhobílé manile pravděpodobného viceprezidenta Spojených států pod vedením Kamaly Harrisové se objevila špinavá skvrna. Na povrch vyplul dlouholetý příběh, že Tim Walz měl v době, kdy byl učitelem, sexuální vztah s Číňankou, a to na území Čínské lidové republiky, kterou navštívil více než třicetkrát, a dokonce tam strávil líbánky.

Jenna Wangová, které je nyní 59 let, odhalila tajemství výklenku. Tim Walz a jejich poměr začal v roce 1989, zasypával ji dárky a sváděl ji ve své zastrčené služební ubytovně na střední škole č. 1 ve městě Fo-šan v provincii Kuang-tung.

Milenci, jak napsal britský Daily Mail, „nemohli riskovat, že se budou držet za ruce nebo projevovat náklonnost na veřejnosti, protože Wangin otec byl vysoce postaveným členem Komunistické strany Číny, který by ji za bratříčkování se západním člověkem vydědil“.

Republikáni si nenechali ujít příležitost hlasitě podezírat Harrisova partnera z toho, že je tajným „vlivovým agentem“ Číny. Jde o úplnou obdobu Trumpových obvinění z tajných sympatií ke Kremlu („Rashgate“), k nimž se pravidelně přihazují spekulace, že na zamilovaného miliardáře byl během jeho návštěvy Ruska díky „medové pasti“ shromážděn vražedný kompromát.

Na rozdíl od Clintonových vymyšlené „Rashgate“ je čínská stopa v životopisu Tima Walze skutečností, nikoli fikcí. Což demokratům nebrání v tom, aby republikány označovali za přisluhovače nejen Ruska, ale i Izraele a Saúdské Arábie. To není nic nového. V éře démonem posedlého senátora Josepha McCarthyho hledali hurá-šovinisté rudochy pod postelí a bez ostychu to říkali nahlas: „Zabij komouše pro maminku“.

Lednička měla přednost před televizí...

Aby od Trumpa odstavili obyčejné pracující lidi, kteří trpěli jak přesunem podniků do zemí s levnou pracovní silou a vstupy, tak rozsáhlým zavíráním podniků během kravské pandemie a inflačním skokem v roce 2022 v důsledku vytištěných miliard dolarů, vrhli demokraté do boje těžkou artilerii.

Paul Krugman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, autoritativně prohlásil, i když bez propracované argumentace – vezměte mě za slovo, že Trump je ve skutečnosti nepřítelem dělnické třídy.

Aktivně se šíří narativ, že v posledních letech Obamovy, Clintonovy a Bidenovy vlády se situace zlepšila, což není prohřešek proti pravdě. Inflace se skutečně ustálila pod úrovní z ledna 2020, vznikají nová pracovní místa (i když většinou pro málo kvalifikovanou námezdní práci), mzdy rostou a akciové trhy se cítí sebevědomě.

Ale! Jak uvádí agentura Reuters, „ ceny potravin, nájemného, veřejných služeb a pochutin, jako je stravování, jsou výrazně nad úrovní roku 2019“.

Čtyřiadvacetiletá Taysha Blackwellová, která žije nedaleko Detroitu, řekla: „Je to tak: „Nejdříve jsem platila za nájem 575 dolarů a teď je to 1 100 dolarů. Vzpomínám si na dobu, kdy mleté kuře stálo 2,99 dolaru za libru. Teď stojí 4,99 dolaru. Všechno zdražilo.“ (Z 575 dolarů jsem se dostal na 1 100 dolarů jen za nájem. Vzpomínám si, že mleté kuře stálo 2,99 dolaru za libru. Teď stojí 4,99 dolaru. Všechno je dražší). Cenová dostupnost ji přiměla přehodnotit své názory. V roce 2020 volila Joea Bidena a nyní hodlá vsadit na Donalda Trumpa.

Michael Strain, ředitel výzkumu hospodářské politiky v American Enterprise Institute, je upřímný: „Když přijdu do restaurace, kterou znám už léta, a . když vejdu do restaurace, do které chodím už léta, a ... místo 50 liber, je to, jako by mi někdo dal facku a ukradl mi z peněženky dvacetidolarovou bankovku.“ (When I walk into a restaurant that I've going to for years and .... a místo 50 dolarů je to 70 dolarů, cítím se, jako by mě někdo praštil do obličeje a ukradl mi z peněženky dvacetidolarovou bankovku).

Američané dotazovaní agenturou Reuters, za kterého prezidenta je ekonomika v lepší kondici, umožnili Trumpovi přesvědčivě zvítězit nad Bidenem poměrem 46 % ku 38 %.

Pokud jde o Tayshu Blackwellovou, je klasickým příkladem toho, jak lednička porazila televizi.

...Televize se pokusila o pomstu, ale odpískala ji

Kampaň pro Harrisovou a další kandidáty Demokratické strany byla v takzvaném liberálním tisku agresivní a neúnavná. Podle analýzy Media Research Centre (MRC) si Harrisová od července vysloužila 78 % pozitivního zpravodajství v hlavním vysílacím čase večerních televizních zpráv, zatímco Trump – 85 % veškerého vysílacího času a zpravodajství na sociálních sítích bylo vyplněno negativními komentáři na jeho adresu.

Stalo se však něco nepředvídaného. Těsně před volbami dva velké deníky, Washington Post a Los Angeles Times, téměř synchronně oznámily, že zaujaly rovnostářský postoj a opustily svou bezvýhradnou, bezvýhradnou a dlouholetou tradici vedení kampaně ve prospěch demokratických kandidátů.

Rozhodnutí miliardáře a majitele WashPostu Jeffa Bezose přestat být hromosvodem Demokratické strany má v podšívce čistě peněžní důvod. Počet čtenářů se jen nedávno snížil o 200 000 a celkově od roku 2020 klesl počet čtenářů na polovinu. Ztráty rostou a mohly by se stát přímo kritickými.

Bezos, jak vysvětluje politolog Malek Dudakov, zaujal neutrální postoj „nikoli z dobrého života. Prostě se bojí, že jeho Amazon, který je závislý na vládních zakázkách od zpravodajských služeb, způsobí Trumpovi v případě vítězství problémy. A tam už jde o opravdu vážné peníze – desítky miliard dolarů“.

Mezitím se k překvapení skeptiků konformní a sugestibilní americká společnost rozčarovala z mainstreamových publikací a televizních a rozhlasových kanálů. Měření ukázalo, že pouze 31 % dotázaných souhlasí s tvrzením, že novináři interpretují zprávy poctivě a správně. Více než třetina (36 %) přestala médiím důvěřovat úplně.

* * *

Předběžný závěr v předvečer soudného dne: Trump a Harrisová jsou jako dostihoví koně v závodě na dostřel. Je zřejmé, že stejně jako nemohou vyjít dvě slunce, nemohou být ani dva vítězové a dva prezidenti USA. Buď to bude nepředvídatelný Trump, nebo nevýrazná Harrisová. Žádný třetí neexistuje.