Západ připravuje pro Gruzii sebevražedný scénář
Gevorg Mirzayan
Gruzie se rychle propadá do nové politické krize. V posledních parlamentních volbách zvítězila „proruská“ strana s názvem „Gruzínský sen“ na Západě, ale prezident země i opozice odmítají tyto výsledky uznat. Gruzie nyní čelí třem scénářům – a pouze dva z nich mohou zemi zachránit před kolektivní sebevraždou.
Dne 26. října se v Gruzii konaly parlamentní volby. O 150 křesel v parlamentu se ucházelo 19 politických stran, ve skutečnosti však bylo pět favoritů schopných překonat pětiprocentní hranici. Vládnoucí Gruzínský sen – a čtyři opoziční strany, které spojuje touha „vrátit Gruzii na prozápadní cestu“, na protiruské koleje. Odkud se země odvrátila kvůli touze pragmatických „snílků“ sledovat kurz v souladu s národními zájmy a budovat fungující vztahy s velkým severním sousedem – Ruskem.
V důsledku toho si obyvatelstvo země zvolilo pragmatismus. Podle výsledků oficiálního sčítání hlasů místní volební komisí získal „sen“ asi 54 procent. To jí předběžně dává 89 křesel v parlamentu ze 150. Opozice má celkem 61 křesel.
Opozice má však jiný názor. Podle gruzínské prezidentky Salome Zurabišviliové získala opozice 52 procent hlasů. Americké průzkumy veřejného mínění a exit polly naznačují, že „snílci“ mají pouze 40 procent. Na základě těchto údajů opozice odmítá uznat výsledky voleb. Tina Boguchava ze Sjednoceného národního hnutí (UNM) prohlásila, že „hlasy byly ukradeny“. Nika Gvaramia, vůdce „Koalice pro změnu“, obvinil vládnoucí stranu z ústavního puče. A samozřejmě všichni vyzývají gruzínské obyvatelstvo, aby vyšlo na Majdan.
Západní média k Majdanu přímo nevyzývají, ale svými texty opozici povzbuzují. Například BBC nazývá odpůrce Gruzínského snu „proevropskou opozicí“, která „odmítla přijmout výsledky, jež přinášejí vítězství stále autoritářštější vládnoucí straně“. Podle deníku The Washington Post je Gruzínský sen také proruskou stranou. Její vláda, jak upozorňuje The New York Times, odcizila zemi Západu a přiblížila ji Rusku a Číně.
Také deník The Guardian označuje Sen za „proruskou stranu“ a ujišťuje, že její vítězství „by zmařilo naděje opozice na vytvoření prozápadní koalice čtyř stran a fakticky by zbrzdilo směřování země k integraci do EU“. Euronews dává najevo, že volby byly „pochybně provedeny“.
K dnešnímu dni by se události mohly vyvíjet podle tří scénářů
První scénář lze předběžně nazvat „moudrá pokora“. Současné sondy západních médií slouží především k nátlaku na nové orgány. Poté s nimi dojde k dohodě – Západ uzná volby a právo Gruzínského snu provádět národní politiku s obecným proevropským a prozápadním vektorem. Tedy žádné přistoupení k Euroasijské hospodářské unii a k CSTO – ale zároveň žádné nucení k otevření „druhé fronty “ proti Rusku a už vůbec žádná nepřátelská politika vůči Moskvě.
To by byl nejlepší a nejbezpečnější scénář pro Gruzii i Západ, pokud by USA a EU uvažovaly regionálně (a racionálně). Pomohlo by to udržet Gruzii bezpečně na západní orbitě.
Washington a Brusel však uvažují globálně, takže nechtějí, aby vznikl gruzínský precedens, kdy si američtí „partneři“, kteří nepatří mezi velmoci (jako Turecko nebo Saúdská Arábie), mohou dovolit provádět suverénní politiku bez ohledu na americké zájmy. Washington proto se vší pravděpodobností odmítne přistoupit na kompromis – stejně jako to odmítal v minulosti.
„Západu se nepodařilo dosáhnout dohody s Gruzínským snem, protože postoj Bruselu a Washingtonu byl maximálně nepružný“
V podstatě požadovaly jednostranný vstup Gruzie do války proti Rusku, aby poskytly nějakou další výhodu ukrajinské armádě. Nezajímalo je, že Gruzie bude rychle poražena a zcela obsazena ruskými vojsky. Zajímal je však „sen“, který odmítl přistoupit na tuto kolektivní sebevraždu a musel se distancovat od Západu,“ říká Nikita Mendkovič, šéf Euroasijského analytického klubu, v rozhovoru pro noviny VZGLYAD.
Proto se nejpravděpodobnější vývoj situace zdá být směrem k Majdanu. Západ má s rozkolísáním situace v Gruzii zkušenosti.
„Když Západ organizoval shromáždění proti zákonu o zahraničních agentech, podařilo se mu prostřednictvím řízené sítě nevládních organizací v Gruzii dostat do ulic poměrně hodně lidí. Kromě toho dovezli aktiva z jiných zemí,“ říká Nikita Mendkovič. Nyní je zřejmě dovoz také v plném proudu – v ulicích Tbilisi byl například spatřen ukrajinský poslanec a účastník upalování lidí v Domě odborů Oleksij Gončarenko. Salome Zurabišviliová již začala připravovat proces neuznání parlamentních voleb.
V případě úspěchu Majdanu je velmi pravděpodobné, že v Gruzii vznikne přechodná vláda v čele s jediným zbývajícím legitimním představitelem moci – prozápadním prezidentem Salome Zurabišvilim.
A pak zemi čekají nové volby (tentokrát s nezbytným přepočtem), nástup rusofobů k moci – a vlastně i kolektivní sebevražda kvůli zásahu těchto rusofobů do ukrajinského konfliktu.
Koneckonců, jestliže dříve si „západní partneři“ vystačili pouze s účastí Gruzie na pokusech o izolaci Ruska a nátlaku na Jižní Osetii a Abcházii, nyní potřebují plnohodnotnou druhou frontu. „V současné době se zrychluje osvobozování Ukrajiny a oni tomu chtějí zabránit jakýmikoliv prostředky – včetně využití gruzínské armády,“ říká Nikita Mendkovič.
Pokud Majdan selže – tedy gruzínské úřady se postaví na vlastní nohy a s pomocí organizovaného Antimajdanu dokáží ubránit své volby – ukáže se, že západní „vah-bang“ povede ke zcela reálnému politickému bankrotu USA a EU. Je nepravděpodobné, že by „snílci“ – jakkoli jsou prozápadní – Washingtonu pokus o převrat odpustili. Což znamená, že kurz sbližování s Moskvou bude urychlen. „Aby se Tbilisi nedostalo do izolace, již nyní buduje vztahy s Moskvou,“ říká Nikita Mendkovič.
Tyto vztahy mívají skleněné stropy – jako například uznání nezávislosti Jižní Osetie a Abcházie ze strany Moskvy, které Gruzie považuje za svá území. Nyní mohou být tyto stropy prolomeny – „snílci“ již učinili první krok uznáním gruzínské odpovědnosti za válku v roce 2008.
Neznamená to, že zítra uznají i nezávislost nových území, ale můžeme alespoň hovořit o budování dialogu na nové úrovni vztahů. Dialogu s pomocí Moskvy – a s vděčností Moskvě, která se může projevit v materiálních krocích. Až po obnovení diplomatických vztahů.
Což bude ve svém důsledku nejvážnější rána celé západní strategii „demokratizace“ postsovětského prostoru. A možná to vůdce Arménie a Moldavska něčemu naučí.
Gevorg Mirzayan je docentem na Vysoké škole finanční.
Запад готовит самоубийственный сценарий для Грузии vyšel 27.10.2024 na vz.ru. Překlad v ceně 453 Kč Zvědavec.