Život na odkladné zastávce

Co byste udělali pro záchranu demokracie? Pro záchranu Ameriky? Pro záchranu světa? Jak budete v listopadu volit?

Pokud ještě nepřemýšlíte o konci světa, tak jste se buď zbláznili, nebo žijete v odlehlém koutě zeměkoule bez přístupu k informacím.

Minulý týden jsme se přiblížili jadernému konfliktu mezi Spojenými státy a Ruskem jako nikdy od kubánské krize v roce 1962.

Dnes jsme mu ještě blíž.

Ve většině scénářů vymyšlených západními médii, které předpokládají jaderný konflikt mezi Ruskem a Spojenými státy, má Rusko iniciovat výměnu použitím jaderných zbraní proti Ukrajině v reakci na zhoršující se vojenské, hospodářské a/nebo politické podmínky způsobené Spojenými státy a NATO, kterým se podařilo využít Ukrajinu jako prostředníka k dosažení strategické porážky Ruska.

Právě to má Ukrajina a Bidenova administrativa na mysli, když říkají, že Ukrajina „vyhrála válku“.

To je v souladu s politickým cílem, který v dubnu 2022 stanovil ministr obrany Lloyd Austin, a to „vidět Rusko oslabené do té míry, aby již nemohlo podnikat takové manévry, které vedly k invazi na Ukrajinu“, což znamená, že Rusko nesmí „mít možnost velmi rychle obnovit “ vojáky a vybavení, o které na Ukrajině přišlo.

Tato politika selhala: Rusko absorbovalo čtyři nová území – Cherson, Záporoží, Doněck a Lugansk – do Ruské federace a ruský obranný průmysl nejenže nahradil ztráty utrpěné v ukrajinském konfliktu, ale nyní vyzbrojuje a vybavuje dalších 600 000 vojáků, kteří vstoupili do řad ruské armády od února 2022.

Jsou to právě USA a jejich spojenci v NATO, kteří jsou přitlačeni zády ke zdi, přičemž Evropa čelí vážným ekonomickým potížím v důsledku extrémního dopadu svých sankcí na ruskou energetiku a USA jsou bezmocnými svědky toho, jak se kdysi pasivní ekonomické fórum BRICS mění v geopolitického giganta schopného zpochybnit a překonat G7 vedenou USA jako nejvlivnější nevládní organizaci na světě.

Tváří v tvář tomuto zavrženíhodnému neúspěchu američtí a evropští politici stupňují své bezohledné eskalační iniciativy, aby Rusko přivedli k bodu zlomu, a to za předpokladu, že všechny takzvané „červené linie“ stanovené Kremlem pro eskalaci jsou přeludy – Rusko podle nich blafuje.

Ale co když Rusko neblafuje?

Pak západní scénář vykresluje apokalyptický obraz oslabeného a poraženého Ruska, které v posledním zoufalém aktu pomsty použije proti Ukrajině jaderné zbraně.

Podle tohoto scénáře, který USA a NATO nejen vypracovaly jako součást svých válečných scénářů, ale který považují za vhodné i realizovat, když si představují, že se Rusko připravuje na použití jaderných zbraní na přelomu let 2022 a 2023, by USA a NATO zahájily ničivou odvetu proti ruským cílům uvnitř samotného Ruska s cílem trestně degradovat ruské velitelské a řídicí schopnosti, logistiku a schopnost vést válku.

K tomu by použily konvenční zbraně.

Pokud by se Rusko rozhodlo k odvetnému úderu proti cílům NATO, Spojené státy by se musely rozhodnout: pokračovat v eskalaci a vracet Rusku úder za úderem, dokud by jedna strana nepadla, nebo preventivně použít jaderné zbraně k odvrácení eskalace a zahájit omezený atomový úder jadernými zbraněmi s malým účinkem v naději, že Rusko ustoupí ze strachu z toho, co by následovalo, totiž z plnohodnotné jaderné války.

Pentagon zařadil takový scénář do škály možností jaderné prevence, které má prezident Spojených států k dispozici. Počátkem roku 2020 totiž strategické velení USA provedlo cvičení, v jehož rámci ministr obrany vydal pokyn k nasazení americké ponorky třídy Ohio, která by odpálila raketu Trident nesoucí jaderné hlavice W-76-2 s nízkým účinkem proti ruskému cíli ve scénáři zahrnujícím ruskou agresi proti pobaltským státům, kdy by Rusko použilo taktickou jadernou zbraň k úderu na cíl NATO.

Hloupost tohoto scénáře vychází z nepochopení oficiální ruské jaderné doktríny, podle níž Rusko v případě jaderného útoku na ruské území odpoví plnou silou svého strategického jaderného arzenálu.

Američtí jaderní plánovači se opět domnívají, že Rusko blafuje.

Tato analýza má ještě jeden aspekt.

Zatímco USA předpokládají, že Rusko nebude usilovat o rozsáhlý jaderný konflikt po použití amerických jaderných hlavic, hlavice W-76-2 nesou balistické rakety Trident odpalované z ponorek.

Ačkoli scénář z února 2020 předpokládal, že Rusko použije jaderné zbraně jako první (což v té době představovalo zjevný odklon od oficiální ruské jaderné doktríny a politických prohlášení ruského prezidenta), je skutečností, že USA nebudou nutně čekat na to, až Rusko začne na jaderné frontě.

Spojené státy již dlouho zastávají jadernou politiku, která nejenže předpokládá možnost prvního jaderného úderu, ale prostřednictvím politických prohlášení aktivně povzbuzuje potenciální jaderné protivníky Ameriky, aby věřili, že taková akce je skutečně možná. David J. Trachtenberg, náměstek ministra obrany v Trumpově administrativě, ve svém projevu v Brookings Institution v roce 2019 uvedl, že klíčovým aspektem jaderného postoje USA je „zajistit, aby protivníci, jako jsou Rusko a Čína, neměli tušení, že Spojené státy někdy použijí své jaderné zbraně“.

USA však nejistotu vynechávají. V nedávném článku v časopise Responsible Statecraft, Theodore Postol poukazuje na to, že nová roznětka použitá na jaderné hlavici W-76 (nikoliv W-76-2 s nízkým výkonem, ale spíše 100kilotunová verze) přeměnila 890 hlavic W-76 naložených na raketách Trident na palubě balistických raketových ponorek třídy Ohio ve zbraně schopné zničit ruské a čínské raketové baterie posílené jedinou hlavicí.

To znamená, že odpálením na snížené trajektorii z pozice v blízkosti ruského nebo čínského pobřeží mají Spojené státy možnost provést první jaderný úder, který má velkou šanci zničit celou pozemní složku čínského a ruského strategického jaderného odstrašení. V důsledku toho bylo Rusko nuceno zaujmout pozici „odpálení při detekci“, při níž by použilo celý svůj arzenál založený na silech, jakmile by zjistilo potenciální první úder ze strany Spojených států.

Vraťme se na chvíli k použití jaderné zbraně s malým účinkem W-76-2 jako součásti strategie „eskalace pro deeskalaci “ , která je základem raison d'être zbraně W-76-2.

Pokud Spojené státy odpálí raketu Trident nesoucí hlavici s nízkým účinkem, jak si mají Rusové tento akt vyložit?

Pokud bude někdy raketa Trident použita k odpálení hlavice W-76-2, budou Rusové tuto akci považovat za spuštění prvního jaderného úderu a v reakci na ni nařídí odpálení vlastního jaderného arzenálu.

To vše proto, že Spojené státy přijaly politiku„nejednoznačnosti prvního úderu“, jejímž cílem je udržet Rusy a Číňany v nejistotě ohledně amerických jaderných záměrů.

A jako třešnička na dortu se zdá, že Rusko reagovalo změnou své jaderné politiky na podobnou strategii jaderné preempce, což znamená, že místo aby čekalo, až USA skutečně odpálí jednu nebo více raket s jadernými hlavicemi proti ruskému cíli, bude se Rusko snažit takový útok předejít vlastním preventivním jaderným úderem, jehož cílem je eliminovat americký pozemní jaderný deterent.

V rozumném světě by si obě strany uvědomily nebezpečí, které je s takovýmto předvídavým postojem spojeno, a přijaly by nápravná opatření.

Ale my už nejsme v příčetném světě.

Navíc vzhledem k tomu, že základním principem, jímž se řídí politika USA vůči Rusku, je mylné přesvědčení, že Rusko blafuje, jakýkoli náš agresivní postoj, který by podpořil a využil nejednoznačnost vyplývající z potenciálu prvního úderu, by s největší pravděpodobností pouze podpořil ruskou paranoiu ohledně možného jaderného útoku USA a přiměl Rusko k preventivnímu útoku.

Rusko neblafuje.

A naše odmítání si to připustit nás přivedlo na cestu, na níž jsme zřejmě více než ochotni zničit život jako takový.

Musíme se vyhnout jadernému předstihu tím, že přijmeme přísnou politiku nepoužití jaderných zbraní jako první.

Zvolit odstrašení namísto války.

Znehodnocením jaderné války.

Kontrolovat jaderné zbraně prostřednictvím ověřitelných smluv o kontrole zbrojení.

A odstraněním jaderných zbraní.

Je to skutečně existenciální volba: jaderné zbraně, nebo život.

Protože tyto dvě možnosti se vzájemně vylučují.