Tak jsme asi ztratili Vidláka

Teď to vypadá, že ztratíme Vidláka.

Překvapil mě Vidlákuv komentář z 2 září Tento článek nevyjadřuje oficiální názor Evropského parlamentu. Sděluje, že ho oslovil „starý kamarád“ Ondra Dostal (pokud v politice existují kamarádi, myslel jsem, že tam jsou jen partneři), aby mu dělal poskoka, podržtašku, pardon asistenta v Bruselu. Nevadí, že Vidlák má hospodářství, o které by se měl jako správný hospodář starat, nevadí, že neumí anglicky, zato umí německy. A moravsky. A ví, jak se nakládají okurky.

Takže Vidlák od září pracuje na poloviční úvazek přímo v baště největší totality a ztělesnění zla Evropanů, kde bude – co vlastně? Leštit kliky? Dostal tabulkový plat, který je zcela jistě o hodně větší než zisk moravského zemědělce (mají své vlastní platové tabulky), pořídil si oblek, možná několik, a po nedlouhé době bude mít nárok na pohádkový důchod, takzvaný výpalné. Mafie odměňuje své poskoky, však to neplatí ze svých peněz.

Už první článek z 4. září Páni světa… naznačuje, o čem a jak budeš přemýšlet. Zatím se jen divíš. Všechno v Bruselu funguje jak má. Limuzíny jsou velké, drahé, naleštěné, všude zářivá světla, pohodlné kanceláře, personál je milý a vstřícný (pokud máš kouzelnou kartičku), kafe levné a svět je tam bezpečný a ještě v pořádku. Byl by blázen ten, kdo by to pustil. Aj, Vidláku, špatně se ti bude vracet. Na lepší se zvyká snadno a cesta zpět do normálního života zarůstá rychle.

Argumenty, které uvádí tvůj nový šéf na obhajobu tvého rozhodnutí, jsou falešné jako Fialův usměv: V Evropském parlamentu nejsme za sebe, ale za občany. Je naší povinností dávat jim přesné informace o naší práci... Chachacha. Tak to určitě. A teď tu o Červené Karkulce. I ty argumenty, které jste nevyslovili, ale určitě by na ně došlo u piva v hospodě: Chceme reformovat Evropskou unii zevnitř. Chceme nahlodat jejich jednotu. Nesmysl. Evropská unie je nereformovatelná. Je to rakovina. Parazit. Mafie. Musí se rozbít. A to vy neuděláte, i kdyby vás byla většina. Což není. Kapři si rybník nikdy sami nevypustí.

Tak, jako indiáni kdysi vyměnili svoji zemi za korálky a ohnivou vodu, tak ty budeš rovnou páteř a pevný názor za pohodlné kanceláře a levné kafe.

Až bolestně to připomíná Horníčko-Werichovskou repliku, kdy pozměnili rčení Ševče, drž se svého kopyta za Ševče, pusť se kopyta a drž se koryta!

Nebudeš první. Kdysi jsem znal jednoho blogera. Psal výborně trefné komentáře k politickému dění u nás. Pak mu nabídli vstup do politiky. Jenom do té naší, české, ne bruselské. Vstoupil s tím, že ji bude reformovat. Že prosadí přímou demokracii, odvolatelnost politiků. Jak to dopadlo?

Stal se senátorem, založil vlastní politickou stranu, pak druhou, do dneška je jejím předsedou, strana je marginální s minimálně dosahem. Svého času to dotáhl až na místopředsedu poslanecké sněmovny. Pořád sice říká to, co kdysi psával, ale už je to takové učesané, znormalizované, mírné – přesně podle Haškovy Strany mírného pokroku v mezích zákona.

Osobně se má dobře, postavil si dům a dokonce inspiroval svého vlastního bratra, příšerně nezajímavou a nesympatickou osobu, aby také vstoupil do politiky a stal se senátorem.

Mafie ví, že každý se dá koupit. Je to jen otázka ceny. U tebe ta cena nebyla vysoká. Tabulkový plat v eurech a levné kafe v místní hospodě.

Ještě nad tebou hůl nelámu. Možná se mýlím. Ale už skutečnost, že jsi takovou nabídku přijal, naznačuje, jaký bude tvůj další vývoj. Kéž bych se mýlil.