Jak trojice BRICS sráží Izrael k zemi

Člověk by však nikdy neměl přerušovat nepřítele, když je v naprosté panice. Sun Tzu by tuto větu schválil. Írán rozhodně nebude zasahovat, když USA a členové skupiny G7 vytahují všechny síly, aby přišli s nějakou zdánlivou dohodou o příměří v Gaze mezi Hamásem a Izraelem a zabránili tak vážné vojenské odvetě ze strany Íránu a Osy odporu.

Začátkem tohoto týdne toto varování přineslo ovoce: zástupce Hamásu v Libanonu Ahmed Abdel Hadi včera oznámil, že Hamás se ve čtvrtek – tedy dnes – nedostaví na předběžné kolo jednání. Důvod?

Jasná atmosféra plná klamání a otálení ze strany Netanjahua, který hraje o čas, zatímco Osa připravuje odpověď na vraždu mučedníků [šéfa politbyra Hamásu Ismaila] Haníji a [vojenského velitele Hizballáhu Fuáda] Šukra... [Hamás] nepřistoupí na jednání, která poskytují krytí Netanjahuovi a jeho extremistické vládě.

Takže vyčkávací hra, která je vlastně mistrovskou třídou strategické nejednoznačnosti, jež má Izraeli pocuchat nervy, bude pokračovat. Pod vším tím laciným dramatem, kdy Západ kolektivně prosí Írán, aby neodpovídal, zeje prázdnota. Na oplátku se nenabízí nic.

A co hůř. Evropští vazalové Washingtonu – Velká Británie, Francie a Německo – vydali prohlášení přímo ze zoufalé řady, v němž „vyzývají Írán a jeho spojence, aby se zdrželi útoků, které by dále eskalovaly napětí v regionu a ohrozily možnost dohodnout se na příměří a propuštění rukojmích. Ponesou odpovědnost za akce, které tuto příležitost k míru a stabilitě ohrozí. Další eskalace na Blízkém východě nepřinese žádné zemi ani národu prospěch.“

Předvídatelně ani slovo o Izraeli. V této neoorwellovské formulaci je to, jako by zaznamenané dějiny planety začaly, když Írán oznámil, že se bude mstít za atentáty na Haníju v Teheránu.

Íránská diplomacie pohotově odpověděla vazalům a zdůraznila své „uznané právo“ bránit národní suverenitu a vytvořit odstrašující prostředek proti Izraeli, skutečnému zdroji terorismu v západní Asii. A co je zásadní, zdůraznila, že „od nikoho nežádá povolení“ k jeho uplatnění.

Jádro věci předvídatelně uniká západní logice: Kdyby si Washington loni vynutil příměří v Gaze, předešlo by se riziku apokalyptické války, která by otřásla západní Asií.

Místo toho USA ve středu schválily další balík zbraní v hodnotě 20 miliard dolarů pro Tel Aviv, což přesně ukazuje, jak moc jsou Američané odhodláni zajistit trvalé příměří.

Palestina se setkává s BRICS

Izraelské provokace, zejména atentát na Haníju, byly přímou urážkou tří předních členů BRICS: Íránu, Ruska a Číny.

Reakce na Izrael tedy předpokládá společnou artikulaci této trojice, která vyplývá z jejího provázaného komplexního strategického partnerství.

Již dříve v pondělí čínský ministr zahraničí Wang I uskutečnil zásadní telefonát s úřadujícím íránským ministrem zahraničí Alím Bagherím Kání, během něhož neochvějně podpořil veškeré úsilí Teheránu o zajištění míru a stability v regionu.

To rovněž signalizuje čínskou podporu íránské reakci vůči Izraeli. Zejména s ohledem na to, že atentát na Haníju byl v Pekingu vnímán jako neodpustitelná facka jeho značnému diplomatickému úsilí, k němuž došlo jen několik dní poté, co šéf Hamásu spolu s dalšími palestinskými politickými představiteli podepsal Pekingskou deklaraci.

V úterý se pak prezident Palestinské samosprávy (PA) Mahmúd Abbás setkal se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem v jeho rezidenci Novo-Ogarjovo v Moskvě. To, co Putin Abbásovi sdělil, je perla pod čarou:

Je známo, že Rusko dnes bohužel musí hájit své zájmy, bránit svůj lid se zbraní v ruce, ale to, co se děje na Blízkém východě [v západní Asii], co se děje v Palestině – rozhodně nezůstává bez povšimnutí.

Přesto je tu vážný problém. USA a Izraelem podporovaný Abbás je jako nějaká zlomená třtina, v Palestině se těší mizivé důvěře, přičemž poslední průzkumy veřejného mínění ukazují, že 94 % obyvatel Západního břehu a 83 % obyvatel Gazy požaduje jeho odstoupení. Mezitím méně než 8 procent Palestinců viní Hamás ze zodpovědnosti za jejich současnou strašlivou situaci. Převážná důvěra je vkládána do nového vůdce Hamásu, Jahjá Sinvara.

Moskva je ve složité situaci – snaží se podpořit nový politický proces v Palestině svými instrumentálními státnickými nástroji, a to mnohem razantnějším způsobem než Číňané. Abbás se tomu však brání.

Existují však některé příznivé úhly pohledu. Abbás v Moskvě uvedl, že spolu jednali o BRICS: „Dosáhli jsme ústní dohody, že Palestina bude pozvána ve formátu 'outreach',“ a vyjádřil naději, že:

Mohl by být zorganizován určitý formát setkání, které bude věnováno výhradně Palestině, aby všechny země vyjádřily své názory na vývoj, ke kterému dochází... Vše bude maximálně relevantní vzhledem k tomu, že všechny země tohoto sdružení [BRICS] jsou Palestině přátelsky nakloněny.

To je samo o sobě významné ruské diplomatické vítězství. Optika Palestiny zařazené mezi BRICS k seriózním diskusím bude mít obrovský dopad na všechny muslimské státy a globální většinu.

Jak kalibrovat smrtící reakci

V širším měřítku – v reakci Osy odporu na Izrael – se Rusko rovněž hluboce angažuje. Nedávno v Íránu přistál proud ruských letadel, která údajně převážela útočnou a obrannou vojenskou techniku, včetně převratného systému Murmansk-BN, schopného rušit a zakódovat nejrůznější rádiové signály, GPS, komunikace, satelity a elektronické systémy až do vzdálenosti 5 000 kilometrů.

To je pro Izrael a jeho pomocníky z NATO největší noční můra. Pokud Írán nasadí systém elektronického boje Murmansk-BN, může doslova usmažit celou izraelskou síť, která je vzdálená pouhých 2 000 kilometrů, a zaměřit se na vojenské základny a také na elektrickou síť.

Pokud má Írán v úmyslu v odpovědi skutečně přestřelit – dát okupačnímu státu epickou, nezapomenutelnou lekci – mohla by se v ní objevit kombinace systému Murmansk-BN a nových íránských hypersonických raket.

A možná i nějaké další ruské hypersonické překvapení. Koneckonců tajemník Rady národní bezpečnosti Sergej Šojgu se nedávno vydal do Teheránu, aby se setkal s íránským náčelníkem generálního štábu generálmajorem Bagherim, a to právě proto, aby zaokrouhlil nejjemnější body jejich komplexního strategického partnerství, včetně vojenské oblasti.

Generálmajor Bagheri dokonce vypustil kočku z pytle, když prohlásil: „Uvítáme trojstrannou spolupráci Íránu, Ruska a Číny“. Takto se v praxi spojují civilizační státy v boji proti étosu věčné války zabudovanému do západní „demokratické“ plutokracie.

Jakkoli Rusko a Čína podporují Palestinu a Írán na několika úrovních, je nevyhnutelné, že se pozornost Forever Wars nyní obrací proti nim všem. Eskalace zuří na všech frontách – na Ukrajině, v Izraeli, Sýrii, Iráku a Jemenu, plus barevné revoluce od Bangladéše (úspěšné) po jihovýchodní Asii (přerušené).

Což nás přivádí ke klíčovému dramatu v Teheránu: jak pečlivě kalibrovat reakci, která vyvolá lítost Izraele, ale nepovede ke krvácejícím ranám z Íránu do Ruska a Číny.

Zastřešující střet – mezi Eurasií a NATOstánem – je nevyhnutelný. Sám Putin to dal najevo ostrými slovy, když řekl: „Jakékoli mírové rozhovory s Ukrajinou jsou nemožné, dokud bude provádět údery na civilní obyvatelstvo a ohrožovat jaderné elektrárny“.

Totéž platí pro Izrael v Gaze. „Mírové rozhovory“ – nebo jednání o příměří – jsou nemožné, dokud je Gaza a suverénní státy jako Sýrie, Irák a Jemen ostřelovány podle libosti.

Existuje pouze jediný způsob, jak to řešit: vojensky, chytrou silou.

Írán se po konzultaci se strategickými partnery Ruskem a Čínou možná snaží najít třetí způsob. Projekt Izrael prakticky zastavuje vlastní ekonomiku, aby uchránil okupační stát před smrtící odpovědí Íránu a Osy odporu.

Teherán tak možná tlačí Sun Tzu do krajnosti – vyčkávací hra, psychologické operace, nesnesitelná strategická nejednoznačnost – a nutí izraelské osadníky dusit se ve svých podzemních bunkrech, dokud nebude připravena celá, plošně koordinovaná strategie, která zasadí smrtící úder.