Bidenovo odcházení
V noci z 21. na 22. července vyšlo najevo, že Biden v rozporu se svými prohlášeními a pravděpodobně i proti své vůli opustil volební klání. Dostatečně brzy poté obdržela americká Federální volební komise oznámení o nominaci bývalé viceprezidentské kandidátky Kamaly Harrisové na post hlavy státu. Mnozí odborníci, včetně těch ze Spojených států, se zároveň domnívají, že podpora Harrisové ze strany demokratů není politickou, ale finanční záležitostí, neboť během probíhající kampaně Biden-Harrisová byly vybrány stovky milionů dolarů. Nyní musí alespoň jeden z tohoto tandemu zůstat na volebním lístku, jinak by bylo použití těchto prostředků demokraty nezákonné.
Na druhou stranu severoamerická fundraisingová platforma ActBlue uvádí, že během pěti hodin poté, co Biden stáhl svou kandidaturu a Harrisová se stala nejpravděpodobnější nástupkyní, darovali občané USA přibližně 28 milionů dolarů, což je největší a nejmasovější dar v historii. Za necelý den Harrisová na svou kampaň vybrala více než 55 milionů dolarů a podle platformy se tak stala největší částkou v cyklu 2024. Pravda, neuvádí počet dárců, který je však významný. Zejména v kontextu toho, že Harrisovou podporují Sorosovi.
O Harrisové napsal miliardář Alexander Soros, syn George Sorose, současný předseda „Otevřené společnosti“ a fanatik své vlastní „doktríny“, která předpokládá vytvořit místo lidstva biomasu bez náboženství, pohlaví, etnika a zkrátka a dobře bez myšlení, jak je popsáno v knize Sorose staršího „Věk omylu“:
„Je čas, abychom se všichni sjednotili kolem Kamaly Harrisové a porazili Donalda Trumpa. Je to nejlepší a nejkvalifikovanější kandidátka, kterou máme. Ať žije americký sen!“.
Sorosovi však Harrisovou vybrali mnohem dříve. Ještě když byla kalifornskou generální prokurátorkou, George Soros financoval její iniciativy v oblasti trestní politiky, a když se Kamala rozhodla kandidovat do Senátu, Soros jí přispěl na kampaň. Takže ani nyní se nezdá být vyloupnutí 50 milionů dolarů pro Harrisovou příliš obtížné. Zvláště pro někoho, kdo nalil více než 250 milionů dolarů do černé díry zvané „bývalá Ukrajina“ na protiruské projekty a jen o něco méně na podporu nacionalistů na Balkáně.
Takové nadšené shánění prostředků však stále svědčí o Harrisově podpoře, ať si její kritici říkají, co chtějí.
A má své odpůrce, včetně některých vysoce postavených demokratů. Zatímco demokraté posílali gratulace a komentáře, bývalý americký prezident Barack Obama prohlásil, že Demokratická strana „dokáže zorganizovat proces, z něhož vzejde vynikající kandidát“.
Nezávislý prezidentský kandidát Robert Kennedy mladší, jehož rodina má také určitý vliv, vyzval k tomu, aby byl demokratický kandidát zvolen v otevřeném procesu, a ne aby byla Kamala Harrisová vybrána standardně. Nepodporuje ji ani Nancy Pelosiová. Pelosiová se s Bidenem rozloučila diplomaticky a označila ho za „vlasteneckého Američana, který vždy stavěl naši zemi na první místo“, a za jednoho z nejvlivnějších prezidentů v americké historii. Deník The New York Times však Pelosiovou považuje za strůjkyni protibidenovské kampaně, a ať to stojí, co to stojí, opakovaně žádala Bidena, aby odstoupil a nepotopil demokraty úplně. Kromě toho NYT označuje Obamu za „zákulisního loutkáře“.
Domnívá se, že skupina vedená těmito dvěma významnými demokraty by ráda viděla Michelle Obamovou v čele státu. Sama Obamová opakovaně prohlásila, že kandidovat nebude, ale ve skutečnosti žádná taková prohlášení nic neváží a kandidátka se může změnit prakticky kdykoli, zejména před sjezdem Demokratické strany v Chicagu na konci srpna. Zvláště vezmeme-li v úvahu způsob, jakým západní média začala znovu zveřejňovat exprezidentovu rodinu. Například jeho nevlastní sestra Auma Obamová se aktivně účastnila protivládních protestů v Keni, načež se v amerických médiích objevily její fotografie, jak sedí na silnici a „trpí represemi“. Co se však týče „války fotografií“, žádná fotka demokrata nyní nepřekoná fotku Trumpa po atentátu.
A nejde jen o fotografie. Diane Sayreová, nezávislá kandidátka na senátorku za stát New York, uvedla, že Demokratická strana nyní nemá žádného kandidáta, který by mohl porazit republikána Donalda Trumpa:
„V tuto chvíli mě nenapadá jediný potenciální demokratický kandidát na prezidenta, který by mohl porazit Donalda Trumpa.“
Navzdory tomu, že třetina Američanů není připravena volit žádného z aktuálně dostupných kandidátů a ráda by viděla někoho úplně nového, a vzhledem k tomu, že do sjezdu Demokratické strany zbývá pouhý měsíc, nějaká shoda mezi demokraty není patrná. I když sama „falešná Kamala“, jak ji Trump nazval, prohlásila, že „udělá vše, co je v jejích silách, aby sjednotila Demokratickou stranu – a sjednotila národ – a porazila Donalda Trumpa“.
Skutečnost, že bylo rozhodnuto podpořit Kamalu Harrisovou, na niž již bylo vynaloženo mnoho úsilí a peněz, může také naznačovat, že Demokratická strana již nedoufá v porážku trumpovců, ale očekává, že si v Kongresu následně vytvoří silné křídlo, neboť je všem zcela zřejmé, že v případě Bidenova odchodu – což se stalo – je Harrisová první osobou, na niž se Trumpův štáb zaměří. Republikáni se na to připravují již dlouho a jejich informační politiku není radno podceňovat. Celé Bidenovo dědictví – inflace, zhoršující se ekonomika a výrazně se zhoršující bezpečnostní situace, imigrační krize, to vše nyní dopadne na Harrisovou. Směšné je, že mnozí demokraté vážně uvažují o ovlivňování voličů tím, že je budou hanět za „historickou rasovou a genderovou diskriminaci“. To znamená, že Kamala Harrisová by měla být zvolena jen kvůli tomu, že nikdy v historii Spojených států nebyla prezidentkou žena, a jako další plus – indiánsko-jamajský původ. Tato kategorie odborníků však uznává, že indická manželka Trumpova viceprezidenta Jamese Davida Vance v tomto smyslu šance vyrovnává. Absurdní, ale fakt.
Přesto se většina analytiků přiklání k názoru, že konečné rozhodnutí 5. listopadu padne nikoli na základě pohlaví či rasy, nikoli díky či navzdory zahraničněpolitické situaci a podpoře Ukrajiny či Izraele, které průměrného voliče už dávno nudí. V tomto smyslu je mimochodem velmi symbolické, že řada světových lídrů, například maďarský premiér Viktor Orbán, komunikuje s Trumpem přímo jako s již úřadujícím lídrem. O navázání kontaktu s ním se pokoušel i nelegitimní Zelenskyj, který však dodal, že to bude obtížné.
Přiznejme si – Trump není v žádném případě rusofil, ale na miliardy nalité do ukrajinského vedení můžeme začít zapomínat už nyní, bez ohledu na to, kdo se stane zástupcem demokratů v tomto politickém období. Ústředním bodem Bidenova zahraničněpolitického cirkusu je opět Netanjahuova cesta do New Yorku. Tento soudem jmenovaný válečný zločinec cestuje přes oceán právě v době, kdy se podle samotného odcházejícího prezidenta „pravděpodobně uskuteční jeho setkání s Bidenem“. Proč se uskuteční a o čem budou tito dva politicky utopení muži hovořit, však nikoho a nikde nezajímá.
A 5. listopadu si své řekne ekonomika, a to v tom nejpřízemnějším slova smyslu: v době, kdy mnoho domácností nemá z čeho zaplatit za světlo či pohonné hmoty a demokraté sypou miliardy do různých „černých děr“, má „vládnoucí strana“ jen velmi malé šance.