Jaká je příčina válek a konfliktů?

Vývoj k této situaci nenese znaky přirozenosti, je vkládán násilně přes organizace podporované velkými globálními financemi, je to jakési spiknutí mocných, kterému byly otevřeny dveře předchozími ideály liberálními i socialistickými a příznivou situací ekonomickou. Tato skupina si zvolila levicové ideály konce šedesátých let jako nosnou tezi asi proto, že byla oblíbena mladými, a jí přizpůsobila ostatní. Zpočátku vypadala tato ideologie jako neomarxistická a zdůvodněná, dnes ovšem víme, že ideologie vůbec není důležitá a každá se stane jen nástrojem, nikoliv cílem. Američtí neocons sice tvrdí, že bojují za svobodu, ale z bot jim čouhá neomarxistické woke jako vyšité. Tím se globalistická skupina propojila s americkou politikou. Americká politika je definována neocons jako vláda svobodného světa, ale ve skutečnosti v jejich stínu postupuje woke, svoboda není podstatná, akceptovatelný je jakýkoliv režim, pokud dovoluje pronikat do státu kapitál spojený s woke.

Ostatní ideologie byly postupně deformovány, od nich odvozená pravidla byla znehodnocena, v mediálním prostoru existují jen pravidla momentálně vyslovená mocnými, nelze se opřít o žádný zdroj morálních norem. Vytratila se obecná spravedlnost, proto pro někoho norma platí, pro jiného ne. S národností nelze spojovat žádné záporné vyjádření, na Romy nelze říci nic špatného, černochům je nutno se klanět, ale na Rusy je možno říci cokoliv záporného, naopak, když řeknete něco jiného než pomluvu, tak jste ruský agent. Ale i na Čechy si můžete dovolit říci cokoliv. To jsou prostě ty národnosti, které jsou na seznamu likvidovaných, na druhé straně seznamu jsou muslimové, národnosti temné pleti a prostě téměř všichni cizinci, k nimž je záporný postoj nahlížen jako xenofobie.

Na selektivní posuzování faktů si lidé západní civilizace zvykli už dávno v rámci tzv. „politické korektnosti“. V rámci toho už byly menšiny podporovány, mohli činit to, co druzí nesměli. Všechny normy staré liberální společnosti padly na tvář, když šlo o nějakou menšinu, pro ni připravená legenda byla důležitější než staré demokratické zvyklosti. Tento záludný narativ opečovávaných menšin rozkládal myšlení a dnes jsou západní společnosti na tom s rozkladem spravedlivého posuzování mnohem dále než společnosti, které poznaly totalitní režim a u kterých je představa demokracie a občanské rovnosti ve větší vážnosti. Menšiny přitom, samozřejmě mimo těch etnických, byly vykonstruovány (menšinou jsou prý i ženy, přestože jich je více než mužů) a deformace pojmů je součástí celého příběhu konce evropské civilizace. Menšiny sexuální se staly součástí plánu podporovaného zániku civilizace, prostě aby se nerodily děti.

Každý takový zánik začíná chaosem morálních pravidel, aby se mohla nastolit pravidla nová, naprosto neodpovídající přirozenosti. Všechny nastupující ideologie, byť sebedestruktivnější vždy předem svoji agendu propagovaly a měly připraven plán budoucího života. V tom se liší současná globalisticko aktivistická ideologie, která kromě ničení starých pojmů a forem života, nic nemá, je tedy naprosto nihilistická (nejlepší název pro ni je woke – provokace). Všechno k ničení záludně postupuje a přednostní snaha je chaos, nemravnost, vymření, zánik. Na začátku je diktátorská vláda, která samozřejmě musí odstavit veřejnost od rozhodování. Jinak vidíme, že dokud ještě jsou svobodné volby, nedaří se jim vždy, ani sebevětšími podvody a lží se dostat k moci. Taktéž i američtí kandidáti na prezidenty jsou rozděleni na ty „správné“, kteří chtějí chaos, migranty, válku, likvidaci civilizace a na ty „špatné“, kteří mohou být odstřeleni jako jelen v lese, kteří myslí konzervativně a chtějí návrat pravidel a hospodářského pokroku.

Dnes žijeme v době, kdy tyto síly zápasí a Fialova vláda prosazuje globalistickou agendu každým svým činem. Korespondenční volba má nastolit možnost manipulace s hlasy, transsexualismus má zničit lidské pohlavní orgány, aby nesloužily k rození dětí, manželství pro všechny má zničit společenstvo rodiny dosud upřednostněné jako základ společnosti a prostředí ke správné výchově dětí.

Deformované ideály

Musíme rozeznávat ideály, které ztratily na důležitosti vzhledem ke změněnému paradigmatu a které byly deformovány nebo zneužity záměrně. To je dosti složité především u liberalismu, který byl globalistickým myšlenkám užitečný k otevření hranic pro toxický kapitál použitý ke korumpování státních organizací, politických stran a k aktivitě tzv. neziskových organizací nesoucích záměry likvidačního woke, tedy nasazení proti vlasteneckým, konzervativním a lokalistickým organizacím a k převzetí sdělovacích prostředků. Státy nejsou schopny agenturní práci woke vzdorovat, vždy se objeví příznivci a vykonavatelé woke hlavně proto, že globální mocenské struktury jsou vybaveny obrovskými penězi, opírají se o dolarovou strukturu a mohou si cokoliv zaplatit. Tím tyto ničitelské síly splynuly s americkou administrativou a těžko jim vzdoruje i konzervativní prezident. Otevřené hranice, základní liberální teze o volném pohybu kapitálu, lidí a zboží dovoluje financování woke aktivit ze zahraničí, rozvrátit státy migrací a dovozem laciného zboží z nezápadních států ničící domácí kapitál. Liberalismus se tedy deformoval do služebníka woke. Tato deformace vyplývá jednak z přirozeného vývoje vzniklého otevřením hranic a jednak politickou podporou bourání hraničních barier EU. Naopak liberalismus se stal nebezpečný v případě Ruska, proto sankce musely zničit liberální otevřenost a postavit do cesty výškové zdi oddělení, plynovody byly postupně přerušeny. To proto, aby Rusko nemohlo využívat volného pohybu zboží a kapitálu pro tytéž účely, pro které jej používá kapitál spřízněný s woke, tedy ovládání státu zevnitř penězi. S Čínou je to ovšem složitější, propojenost obchodu je větší. Momentálně se už o „otevřené společnosti“ mlčí. Liberalismus je odepsaný, zůstal jen jeho zneužitý název. Svět spěje k vytvoření bloků, přesně k tomu, čemu měl globální liberalismus zabránit.

Demokratický socialismus hájil zájmy pracujících v rámci kapitalistických systémů. Změnou povahy práce a zmírněním třídních rozdílů se dělnická třída téměř vytratila a tím se staly nepotřebnými socialistické ideály. Socialisté buď otevřeně přešli k woke nebo živoří převážně na obhajobě lidí spíše nepracujících a neschopných. To neznamená, že nejsou témata, která by mohli v rámci své tradiční agendy vynést na povrch, ale je to okrajové dění.

Ekologie je svojí podstatou velmi živá a důležitá agenda, která má cíle celkem jasné bez ohledu na otázky, zda je oteplování planety člověkem způsobeno a jak. Jsou určité věci, které se udělat musí v každém případě, to je úspora fosilních energií, čistota prostředí, záchrana živé skutečnosti planety. Jako ve všech případech má ekologická praxe dvojí tvář, globalistickou a konzervativní.

Woke podporuje globalistickou tezi ekologie a ve všech současných opatřeních spatřujeme zvrácenou tvář woke, ekologie se jasně stala metodou woke: jak zničit civilizaci. Všimněme si, že ničení je přednější než skutečný ekologický záměr. Emisní povolenky, úplný nesmysl, na kterém jen vydělávají spekulanti. Nová nařízení pro stavby zabrání výstavbám domů a bytů, což mladé generaci nevytvoří podmínky pro zakládání rodin (depopulační politika woke). Soubor nesmyslných zákazů a příkazů znemožňující drobné podnikání, což zničí malé podniky a místní hospodářství a podpoří mezinárodní koncerny a jejich převzetí obchodu z laciných zemí. Malé firmy nebudou vznikat, vše se bude dovážet, státní dluh poroste, až se lidé zadluží tak, že se stanou otroky mezinárodního kapitálu. Ekologie ve verzi woke nikde nedovolí soukromou iniciativu a tím nekontrolované výdělky formou sousedských a místních iniciativ, malých firem, využití lokálních energetických zdrojů atd. Opravdový liberalismus otevírá možnosti ekologii řešit alternativními zdroji a lidskou iniciativou, deformovaný se stal jen služebníkem woke.

Ztráta spravedlnosti, lži, dvojí standardy

Individualistická představa osamělého svobodného člověka narazila na zhoubné důsledky své ideologie. Individuální svoboda vykonávaná v prostředí podnikání, cestování, literární a mediální činnosti, je samozřejmě správná a podporuje rozvoj, reálné představy života, správné cesty vývoje pomocí diskuse a konkurence svobodných lidí. Tím to ale končí. Individuální svoboda proniklá do vztahů v rodině, ve společenstvu obecním a národním je zhoubná, vede k egocentrickému pojetí světa, ve kterém není nic jiného než jen člověk jednotlivec, jehož přání jsou posvátná, společenstva jsou zbytečná a jejich existence se popírá. Tyto dvě tváře individuální svobody jsou právě těmi tvářemi uchopenými současnými vzájemně bojujícími politickými ideály. Woke prosazují egocentrismus, tedy svobodu rozbíjející rodinu a národ, a dělající z člověka osamoceného jednotlivce, který jen hledí do displeje a okolí je pro něj nezajímavé (je snadno ovladatelný a manipulovatelný). Dokonce staví egocentrismus proti individuální svobodě, která je hájena konzervativci a lokalisty.

Pokud přijmeme myšlenku nepotřebnosti státu, národa a rodiny, potom se automaticky stávají nepotřebnými normy těchto společenstev a tradiční řád řídící lidský život. Zpochybněné normy spojené se starým paradigmatem fungujících emotivních vztahů ke společenským útvarům lze tedy snadno vyřadit, protože lidé přijali už do svého myšlení relativitu těchto pojmů. Dejme tomu, že globalistická vláda chce zavést cenzuru. Přesto, že je v ústavě zakázána cenzura, cenzuru zavede, nazve ji jinak, zpochybní tedy pojmy, zavede chaos pojmů, nové neznámé pojmy, jejichž význam je nejasný, původní výraz relativizuje, aby neměl účinnost. Tak třeba vzniklo slovo „dezinformace“. Je dezinformace lež nebo není? Na to není jednoznačná odpověď, pro vládnoucí woke je zapotřebí, aby pojmy byly nejasné a mohly se libovolně ohýbat. Dezoláty jsou nazýváni lidé, kteří protestují proti vládě globalistů, ale rozvrat poměrů dělá vláda, používá tedy proti svým odpůrcům pojem, který oni nenaplňují (je to tedy lež), ale který platí pro vládu samotnou. Celé to zmatené použití nesprávných pojmů na pojmenování jevů je taktika chaosu před pádem a převzetím moci globalistickou diktaturou. Příznivci woke lživě mluví o činech založených na pravidlech, která ovšem hned nato porušují.

Nebezpečí konfliktů

Momentálně rozlišíme woke od konzervativců podle názoru na válku. Woke chce ničení, je tedy pro ně přijatelná válka ničící celé národy (Ukrajince, Palestince), konzervativci ctící stará humanitní pravidla chtějí mír a hledají k němu cestu, lidská práva jsou přednější než politika.

Woke je ovšem jen nástroj globalistické mocenské skupiny, která momentálně ovládá do značné míry západní svět, ovšem ztrácí pozice v nově vznikajících mocenských centrech bývalého třetího světa a nepodařilo se jí proniknout do Ruska. Nastává jakýsi boj bloků, noví hegemoni nepodpořili USA podporující Ukrajinu a mnoho se jich rozmýšlí, jak se zbavit západního vlivu nesoucího woke. Woke je tedy omezeno na západní civilizaci, která je jím ohrožena a směřuje k sebezničení. Pro ostatní tedy musí být současná západní civilizace směšná a kdo může, snaží se jí vyhnout. Nicméně stále je ještě nejvíce blahobytná, takže je přitažlivá pro bídně žijící lidi globálního jihu.

Globalistické woke jako provokace, jako ničení, jako rozvrat samo o sobě cíle nemá, vyjma chaosu. Je to entropická síla rozkladu celků na menší díly, příprava k nové verzi života, která podle plánu vznikne z trosek civilizace dřívější. Je otázkou, jaká povaha nového života může být? V rachotu a řevu pádu civilizace se může dostat svět do stavu blízkého nižším civilizačním formám.

Není míru s woke. Woke musí být zničeno dříve, než obyvatelstvo Západu ztratí zbytky demokracie. Nutno volit konzervativní kandidáty. Ti jsou sice na odstřel, teroristické woke je schopno všeho a kdo jim stojí v cestě je v nebezpečí.