Nová Evropská unie? Jednotná strana NATO a úsporných opatření. USA děkují

Říká se: válka proti Rusku až do vítězství. Každý, kdo myslí hlavou, chápe, že toto heslo znamená – pokud to půjde dobře – pokračování války a strašlivého masakru probíhajícího několik příštích let. Pokud to naopak půjde špatně, eskalace by v blízké budoucnosti vyústila v jadernou válku, jejímž hlavním válečným dějištěm by byla Evropa. Ve všech případech nás kromě mrtvých čeká i politika úsporných opatření, která omezí sociální práva a financuje vojenské výdaje.

Je zcela jasné, že rozhodnutí EU akcentovat svou roli ve válce v Donbasu nemá nic společného se zájmy evropských národů, ale naopak přesně odpovídá zájmům amerických elit. A to ze tří základních důvodů:

- S postupným posilováním angažovanosti Evropy a odpalováním raket na ruské území se válka nutně rozšíří za ukrajinské hranice a přímo zapojí Evropu, a to jak územně, tak z hlediska zapojení vojáků. Dosud vedla válku jménem USA Ukrajina, zítra bude tuto sebevražednou roli pravděpodobně hrát Evropa.

- Válka, kterou vyvolala americká politika rozšiřování NATO a nedodržování minských dohod, byla v první fázi z velké části financována USA. Nyní se náklady postupně přesouvají na bedra evropských zemí, které se ocitají v situaci, kdy musí válku financovat s rizikem, že na konci roku USA nadobro zavřou kohoutky. Je zcela zřejmé, že obrovské vojenské výdaje budou nutně narůstat a ubírat tak prostředky na sociální zabezpečení, investice a inovace. Válka, kterou triunvirát EU považuje za svou vlastní válku, je tak předurčena k prohloubení politiky úsporných opatření a sociálního utrpení evropských národů.

- Vertikální přerušení vztahů mezi Evropou a Ruskem dramaticky postihuje konkurenceschopnost německého průmyslu, a tím i evropského průmyslového komplexu: nedostatek levných surovin dodávaných Ruskem již přivedl německou ekonomiku do recese. Je zřejmé, že italská ekonomika a ekonomika různých dalších evropských zemí je neoddělitelně spjata s německým průmyslovým aparátem, a tak jsme i my odsouzeni následovat jeho osud.

Volba totální války ze strany „obnoveného“ vedení EU tedy vede – kromě přímých rizik války – k hospodářské a sociální devastaci Evropy. Spojené státy děkují za to, že již nemusejí vydat ani haléř a nasadit muže na pokračování války, kterou chtěly, aby udržely Rusko přišpendlené v evropském „Afghánistánu“.

Trojka, která má na starosti přeměnu EU v jakýsi protektorát USA, je výrazem dohody mezi socialisty, lidovci a liberály, tj. evropskou pravou a levou částí středu. Tento druh jednotné strany NATO a úsporných opatření Meloni – která se chtěla podílet na dělení koláče – silně zpochybňuje, ale plně sdílí jeho politickou linii. Máme tedy blok vládnoucí Evropě, který pracuje proti evropským národům a hájí zájmy amerických elit, a velkou část pravicových soupeřů této vlády, kteří se pohybují po stejné politické linii.

Je zcela zřejmé, že v evropských volbách se neobjevila žádná jasná alternativa k této situaci, a proto si nemůžeme myslet, že řešení přijde politickou cestou v nejbližších měsících... Čas se však krátí a nemůžeme čekat na další evropské volby za pět let, abychom katastrofu tohoto politického směřování napravili...

Proto je nutné prolomit formu a nechat zaznít hlas národů, které jsou pro mír, navenek a proti zablokovanému politickému systému, který vidí ve vládě – a částečně i v opozici – jedinou stranu války. Proti této nadstranické straně podřízené USA je třeba postavit mobilizaci a uspořádat generální stávku: pokud politika není schopna poskytnout odpovědi na zásadní problémy, musí se národy nechat slyšet přímo. Překonání pocitu bezmoci, tendence k delegitimizaci a budování lidové mobilizace proti těmto elitám je hlavním demokratickým úkolem, který dnes v Evropě máme.

To je výzva, před níž stojíme a na níž musíme postavit největší lidovou konvergenci: zastavme válku a politiku úsporných opatření bojem, než bude pozdě!