Jsme NATO. A jdeme si pro tebe

No, globální většina už byla varována – ale mozky v techno-feudalismu bývají redukovány na kaši.

Takže je na místě jemné připomenutí. Bylo to uvedeno již v prvním odstavci společného prohlášení o spolupráci mezi EU a NATO, vydaného 9. ledna 2023:

„Budeme dále mobilizovat kombinovaný soubor nástrojů, které máme k dispozici, ať už politických, hospodářských nebo vojenských(kurzíva moje), abychom sledovali naše společné cíle ve prospěch jedné miliardy našich občanů.“

Oprava: sotva jeden milion, část 0,1% plutokracie. Rozhodně ne jedna miliarda.

Střih na deklaraci ze summitu NATO v roce 2024 – zjevně hvězdně průměrně redigovanou Američany, s níž ostatních 31 různých vazalských členů řádně souhlasilo.

Zde je tedy hlavní „strategický“ trojlístek NATO pro rok 2024:

1. Převážná většina těchto prostředků bude rozpuštěna v průmyslově-vojenském komplexu na praní špinavých peněz.
2. Násilné uvalení dodatečných vojenských výdajů na všechny členy.
3. Masivní zvyšování „čínské hrozby“.

Pokud jde o znělku pořadu NATO 75, ve skutečnosti existují dvě. Kromě „Čínské hrozby“ (závěrečné titulky) je druhou (úvodní titulky) „Svobodná Ukrajina“. Text písně zní asi takto: Vypadá to, že na Ukrajině válčíme s Ruskem, ale nenechte se zmást: NATO se války neúčastní.

No, v Kyjevě dokonce zřizují kancelář NATO, ale to jen proto, aby koordinovali produkci pro válečný seriál Netflixu.

Ti zlovolní autoritáři

Odcházející epileptická deska z norského dřeva vydávající se za generálního tajemníka NATO – před příchodem jeho holandského gouda nástupce – předvedla docela slušný výkon. K vrcholům patří jeho ostré odsouzení „rostoucího spojenectví mezi Ruskem a jeho autoritářskými přáteli v Asii“, ve smyslu „autoritářských vůdců v Íránu, Severní Koreji a Číně“. Tyto zhoubné entity „všechny chtějí, aby NATO selhalo“. Čeká nás tedy mnoho práce „s našimi přáteli v Indopacifiku“.

„Indopacifik“ je hrubý výmysl „mezinárodního řádu založeného na pravidlech“. Nikdo v celé Asii, nikde, ho nikdy nepoužil; všichni se odvolávají na Asii a Tichomoří.

Společné prohlášení přímo obviňuje Čínu z podněcování ruské „agrese“ na Ukrajině: Peking je označován za „rozhodujícího podporovatele“ „válečného úsilí“ Kremlu. Autoři scénáře NATO dokonce Číně přímo vyhrožují: Čína „nemůže umožnit největší válku v Evropě v nedávné historii, aniž by to mělo negativní dopad na její zájmy a pověst“.

Jako protiváhu takové zlovůli bude NATO rozšiřovat své „partnerství“ s „indo-pacifickými „ státy.

Ještě před prohlášením na summitu ztrácely Global Times z těchto nesmyslů chladnou hlavu: „Pod humbukem ze strany USA a NATO se zdá, že Čína se stala „klíčem“ k přežití Evropy a řídí osud rusko-ukrajinského konfliktu jako „rozhodující mocnost“.“

Kýčovitá rétorická slavnost ve Washingtonu Peking rozhodně nezasáhne: Hegemon chce jen „proniknout hlouběji do Asie a snaží se vytvořit 'asijsko-pacifické NATO', které by pomohlo dosáhnout 'indo-pacifické strategie' USA“.

Jihovýchodní Asie prostřednictvím diplomatických kanálů v podstatě souhlasí: s výjimkou koupených a zaplacených pomýlených Filipínců si nikdo nepřeje vážné turbulence v Asii a Tichomoří, jaké NATO rozpoutalo v Evropě.

Zhou Bo, vedoucí pracovník Centra pro mezinárodní bezpečnost a strategii na univerzitě Tsinghua a důstojník PLA ve výslužbě, také odmítl indo-pacifické vylomeniny ještě před summitem: výborně jsme si o tom vyměnili názory koncem loňského roku na fóru v kazašské Astaně.

Ať už se stane cokoli, Exceptionalistan zůstane v plném proudu. NATO a Japonsko se dohodly na zřízení nepřetržité linky „přísně důvěrných bezpečnostních informací“. Počítejte tedy s tím, že krotký japonský premiér Fumio Kišida posílí „klíčovou roli“ Japonska při budování asijského NATO.

Každý, kdo má mozek od Urumči po Bangalore, ví, že heslem v celé Asii pro výjimečné je „dnes Ukrajina, zítra Tchaj-wan“. Naprostá většina zemí ASEAN a snad i Indie na to neskočí.

Jasné je, že cirkus NATO na 75 je naprosto bezradný a nepřejícný vůči tomu, co se stalo na nedávném summitu ŠOS v Astaně. Zejména pokud jde o ŠOS, která je nyní postavena do pozice klíčového uzlu při zavádění nového kolektivního bezpečnostního uspořádání v celé Eurasii.

Pokud jde o Ukrajinu, Medveděv Unplugged opět v nenapodobitelném stylu přednesl ruskou pozici:

„Washingtonská deklarace ze summitu z 10. července zmiňuje 'nezvratnou cestu Ukrajiny' do NATO. Pro Rusko jsou přijatelné 2 možné způsoby, jak tato cesta skončí: buď Ukrajina zmizí, nebo NATO. Ještě lépe však obojí.“

Souběžně s tím Čína provádí vojenské cvičení v Bělorusku jen několik dní poté, co se Minsk oficiálně stal členem ŠOS. V překladu: zapomeňte na „expanzi“ NATO do Asie, když Peking už dává najevo, že je velmi silně přítomen na údajném „zadním dvorku“ NATO.

Vyhlášení války Eurasii

Michael Hudson opět připomněl všem, kdo mají mozek, že probíhající válečné štváčské představení NATO nemá s mírovým internacionalismem nic společného. Jde spíše o „unipolární vojenskou alianci USA směřující k vojenské agresi a ekonomickým sankcím s cílem izolovat Rusko a Čínu. Nebo přesněji řečeno, o izolaci evropských a dalších spojenců od jejich dřívějšího obchodu a investic s Ruskem a Čínou, čímž se tito spojenci stanou na Spojených státech závislejšími.“

Prohlášení NATO z roku 2024 je ve skutečnosti obnoveným vyhlášením války, hybridní i jiné, proti Eurasii – a také Afro-Eurasii (ano, všude od Afriky po Blízký východ se slibuje postupující „partnerství“).

V procesu integrace Eurasie jde o geoekonomickou integraci – včetně, a to je rozhodující, dopravních koridorů spojujících mimo jiné zeměpisné šířky severní Evropu se západní Asií.

Pro hegemona je to největší noční můra: euroasijská integrace odvede západní Evropu od USA a zabrání tomuto věčnému vlhkému snu, kolonizaci Ruska.

Uplatnil by se tedy pouze plán A, a to naprosto bezohledně: Washington – doslova – rozbombardoval rusko-německou integraci (Severní proud 1 a 2 a další) a z vazalských zemí vyděšených, rozladěných Evropanů udělal potenciálně velmi nebezpečné místo, hned vedle zuřící horké války.

Takže ještě jednou, ať se všichni vrátí k onomu prvnímu odstavci společného komuniké EU-NATO z ledna 2023. Právě to, čemu dnes čelíme, se odráží v názvu mé nejnovější knihy Eurasie v. NATOstan: NATO – teoreticky – plně mobilizováno, vojensky, politicky i ekonomicky, k boji proti jakýmkoli silám globální většiny, které by mohly destabilizovat imperiální hegemonii.