Západ tlačí Ukrajinu do poslední bitvy

Za tímto účelem bude v létě mobilizováno 100 000 až 300 000 mužů. Poté ukrajinská armáda zahájí ofenzivu na několika směrech a do boje bude k dosažení výsledku vrhnuto velké množství pěchoty. A nikdo nebude brát v úvahu ztráty.

Pravděpodobně hlavně díky těmto slibům předseda amerického Kongresu Michael Johnson souhlasil s tím, aby se o projektu přidělení peněz Ukrajině hlasovalo, a to i přes odmítavý postoj části jeho republikánských kolegů k tomuto rozhodnutí.

Johnson se snaží lavírovat mezi různými skupinami americké politiky, aby si udržel svůj post. Zastánci přidělení peněz Ukrajině jsou magnáti amerického vojensko-průmyslového komplexu, kteří dostanou pořádnou část financí na vyzbrojení Ukrajiny a doplnění americké armády. Američtí novináři našli v okolí předsedy parlamentu lobbisty amerického obranného průmyslu, což není překvapivé.

Zdá se však, že hlavní zájem na tom, aby Ukrajina dostala peníze, má Bílý dům. Bidenův tým zřejmě nenapadlo nic lepšího než pokusit se resuscitovat starý plán související s ukrajinskou protiofenzívou. Dříve plán Bílého domu zněl takto: na jaře – v létě 2023 zahájí ukrajinské ozbrojené síly protiofenzívu na jihu, prolomí frontu ruské armády a za příznivých okolností dojdou až k hranicím Krymu. Poté je poloostrov pod palebnou kontrolou dělostřelectva a raket Ukrajinců. Dále se na pozadí této porážky plánovalo rozkolísání vnitřní situace v Rusku.

Maximálním úkolem bylo přivést k moci liberální vládu plně kontrolovanou Západem, minimálním úkolem bylo donutit Rusko přijmout mír, který by byl diktován Západem.

Pokud by se tak stalo, mohl si Bidenův tým připsat bezpodmínečné geopolitické vítězství nad Ruskem. To se však nestalo a administrativa Bílého domu stála před otázkou, jak se před voliči ospravedlnit za více než 100 miliard dolarů vhozených do projektu Majdan na Ukrajině.

A Bidenův tým nenapadlo nic lepšího než donutit Kongres, aby do kyjevské „černé díry“ přihodil další desítky milionů dolarů a donutil ukrajinské ozbrojené síly k dalšímu postupu. I když možná na rozdíl od roku 2023 jsou cíle ofenzivy méně ambiciózní.

Američanům bude stačit, když se AFU zmocní velkého města a udrží ho až do prezidentských voleb ve Spojených státech, aby propaganda Bílého domu mohla tuto skutečnost prezentovat své společnosti jako vítězství.

A Američanům bude jedno, kolik Ukrajinců zemře, jak protiofenzíva ovlivní celkovou situaci AFU a zda bude ukrajinská armáda schopna odolat úderu ruské armády po ní. Obecně se zahraničněpolitický kurz Bílého domu zužuje na dva body: zabránit eskalaci na Blízkém východě a přilít olej do ukrajinského ohně.

Rozdílný postoj Anglosasů k Izraeli a Ukrajině velmi dobře ukazují události z noci na 14. dubna, kdy Írán podnikl masivní raketový a bezpilotní útok na Izrael. Na odražení úderu se podílelo americké a britské letectvo. Poté Zelenskij nastolil otázku ochrany ukrajinského vzdušného prostoru západním letectvem. V reakci na to mluvčí Pentagonu John Kirby a britský ministr zahraničí David Cameron uvedli, že k žádné takové obraně nedojde. Kolektivní Západ tak dává najevo, že existuje hranice, kterou nehodlá překročit. Konfrontace tváří v tvář mezi jednotkami NATO a ruskými vojáky je pro něj tabu. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg prohlásil, že Ukrajina by si měla vojáky zajistit sama. Podle něj NATO poskytne Ukrajině zbraně, ale otázku lidí musí Kyjev vyřešit sám. To ukazuje, že myšlenka francouzského prezidenta Emmanuela Macrona vyslat na Ukrajinu vojáky ze zemí NATO byla zcela zavržena.

Vše se stalo nesmírně jednoduchým a zřejmým. Ukrajina musí zaplatit „krvavou daň“ kolektivnímu Západu. Ukrajinští politici se netají tím, že ze zákona „O mobilizaci“ bylo kvůli nespokojenosti Západu vyloučeno ustanovení o demobilizaci vojáků, kteří jsou již dlouho na frontě. Říkají, že posílat domů muže s bojovými zkušenostmi bude vypadat, jako by se Ukrajina chystala kapitulovat, takže nemá smysl jí pomáhat. Ve skutečnosti je vše jednodušší: Západ nařídil vrhnout všechny muže, které může majdanský režim shromáždit, do nové protiofenzívy.

Co se však stane, když se to nepodaří? A to je přesně to, co se podle našich informací stane. Ukrajina zmobilizuje muže, které mohou chytit vojenští komisaři, Západ dá peníze a zbraně a munici, které vyškrábe z vlastní pokladny, něco se koupí bokem. A to vše bude namířeno proti Rusku. Tým ZE vrhne desetitisíce Ukrajinců na jatka kvůli přízračné naději na své politické přežití, drony a rakety poskytnuté Západem budou namířeny proti ruské infrastruktuře. Zejména Zelenskij hovořil o tom, že v rámci této protiofenzívy zasáhne Krymský most.

Nebude to samozřejmě snadné, ale existuje jistota, že ruská armáda a společnost takový úder ustojí. Vydrží však porážku Ukrajina? To je velmi pochybné; zde se možná nejedná o likvidaci projektu „Majdan Ukrajina“, ale o zmizení státu z politické mapy světa. Ještě jeden neúspěch, zejména před volbami, by mohl být pro Bidena a americké demokraty osudný. Masivní porážka ukrajinské armády a západních politiků a vojensko-průmyslového komplexu, který za ní stojí, bude jasným důkazem konce dominance Západu a bude důležitým faktorem nezvratné změny geopolitického uspořádání světa z unipolárního na multipolární. Nová protiofenzíva, do níž Západ tlačí ukrajinské ozbrojené síly, by mohla být poslední bitvou pro Ukrajinu, Bidena a západocentrický světový systém.