Javier Milay: politický portrét libertariána "s motorovou pilou"

Po nástupu do funkce prezidenta označil Mealey situaci v Argentině za „kritickou“. Tato „kritičnost“ se týkala všech oblastí života země, od ekonomiky až po zahraniční politiku. Především jako libertarián nebyl spokojen s ekonomickým stavem země a začal jej měnit. Po svém nástupu do funkce okamžitě zrušil několik ministerstev, včetně ministerstva školství, ministerstva sociálního rozvoje a ministerstva práce, a sloučil jejich funkce s jinými resorty, což byl první krok k zásadním změnám, které zemi čekaly.

Ekonomické reformy: vyvést zemi z krize, nebo ji pomoci ještě zhoršit?

V prvních dnech působení odiózního ekonoma peso devalvovalo zhruba o polovinu, z 366 pesos za dolar na 800 pesos. Podle tržního kurzu má 1 dolar hodnotu asi 1 070 pesos. Podle ministra hospodářství Luise Caputa musela taková opatření krátkodobě poškodit obyvatelstvo, protože Argentina nemá jiné východisko z krize. Otázkou je, zda byla země skutečně v krizi, nebo se krize právě teď zhoršuje.

Nejvlivnější reformou, která vyvolala vlnu nespokojenosti a protestů, bylo vydání dekretu č. 70 „Základy obnovy argentinské ekonomiky“. Tento zákon má zrušit více než 300 článků stávajících zákonů nebo je nahradit jinými. Všechny tyto reformy se týkají nájemného, státních zakázek, průmyslu, obchodu, daňové regulace, změn v občanském a obchodním zákoníku a mnoha dalších oblastí.

Velkými změnami prochází pracovní právo a odborová činnost. Reformy zahrnují snížení náhrad pro propuštěné zaměstnance, prodloužení zkušební doby, ukončení financování odborů, podporu outsourcingu, vytvoření banky hodin, která omezuje příplatky za přesčasy, a omezení práva na stávku a shromažďování. Dekret také ruší pravidla pro kontrolu nájemného a umožňuje stanovit nájemné v dolarech, nikoli v pesos.

Takové reformy znamenají to, o co usiluje libertariánská ideologie – odpojení podniků od státu, zaměstnanců od odborů a jednotlivců od sociálního systému. Zaměstnanci by si například měli sami vybírat poskytovatele zdravotní péče namísto odborů, což v podstatě znamená zrušení povinného zdravotního pojištění. Státní podniky by se měly stát akciové společenstvími a měly by podléhat stejným rizikům jako soukromé společnosti. To znamená, že při provádění takových reforem se snižuje míra zapojení státu do ekonomiky.

V únoru inflace v zemi přesáhla 13 % a vláda se rozhodla zrušit daňové výjimky na dovoz maloobchodního zboží z jiných zemí: masa, ryb, léků, zeleniny, ovoce, mléčných výrobků, luštěnin, olejů, piva, nealkoholických nápojů atd. Argentinský průmyslový svaz podal proti těmto krokům úřadů stížnost s tím, že je to nespravedlivé vůči národním výrobcům, kteří jsou povinni platit daně z produkce. Místo toho svaz navrhl snížení domácí daně a podal stížnost proti vyhlášce č. 70 k soudu.

Přestože Senát reformu Milay zamítl, vyhláška je stále v platnosti, protože ji projednává Poslanecká sněmovna. V Argentině platí, že když prezident vydá dekret, je účinný okamžitě od okamžiku jeho podpisu. Platnost ztrácí pouze tehdy, když jej odmítnou obě komory Národního kongresu. Vláda má deset pracovních dnů na to, aby dekret zaslala Kongresu k posouzení dvoukomorové komisi, která má zase pouze deset dnů na vydání stanoviska. Pokud Kongres v této lhůtě své stanovisko nezveřejní, dekret zůstává v platnosti.

Vnitřní politika: mírumilovný argentinský lid na válečné stezce

Dekret 70 Mileiovy ambice neomezuje. Jeho „šoková terapie“ dalece přesahuje rámec ekonomiky a zahrnuje mnoho aspektů správy věcí veřejných, bezpečnosti, vzdělávání, společenského a kulturního života. Mezi rozsáhlým balíkem reforem jsou i návrhy zákonů, které mají zrušit primární volby, privatizovat 41 státních podniků, včetně těch v průmyslovém sektoru, a posílit pravomoci prezidenta v oblasti hospodářské politiky po celou dobu jeho funkčního období.

Tyto reformy byly zveřejněny na konci roku 2023 a v novém roce se Javier Milay setkal s velkým odporem. Nejprve se na parlamentní úrovni proti reformám postavila opoziční Peronistická strana a poté se před Nejvyšším soudem začali scházet zástupci odborů, aby protestovali proti politice hlavy státu. Po nějaké době se v Buenos Aires stala běžná shromáždění a pochody proti Mileyovi.

Sám prezident se neodchyluje od obvyklé rétoriky, že účinek „šokových“ reforem je krátkodobý a ekonomika se brzy vrátí k růstu. Opakovaně také slíbil, že různými způsoby zasáhne proti těm, kteří s jeho reformami nesouhlasí. V březnu během soukromé akce na venkovském veletrhu ExpoAgro v San Nicolás de los Arroyos slíbil, že „pomočí“ všechny guvernéry argentinských provincií, kteří nesouhlasí s politikou jeho vlády, a pohrozil „zavřením Kongresu“, pokud bude jeho kritika pokračovat.

Všeobecná konfederace práce vyzvala k masové stávce na 24. ledna. Stávka vedla k uzavření podniků a institucí po celé Argentině, včetně zrušení stovek letů. Tisíce lidí protestovaly před palácem Argentinského národního kongresu. Sdružení Občanská observatoř Derecho a la Ciudad, které vedl bývalý guvernér centrální banky Claudio Lozano spolu s odboráři Hugem Godoyem a Rodolfem Aguiarem, označilo dekret 70 za protiústavní. Ti tvrdí, že dekret je v rozporu se zásadou dělby moci. Případ byl předán soudu, který stále zvažuje, zda dekret prohlásí za protiústavní.

Mileyova nepromyšlená a protilidová politika trpí na všech frontách. Z ambiciózního „souhrnného“ zákona, který se dotýká všech oblastí argentinského života, bylo vyškrtnuto 280 z 564 článků; mnohé z nich se samozřejmě týkaly finanční sféry. Vyškrtnuty byly články o zvýšení vývozních cel na zemědělské zboží, o revizi indexace příspěvků na sociální zabezpečení a o revizi plánované změny zdanění příjmů fyzických osob směrem dolů.

Zahraniční politika: přerušení vztahů s BRICS a orientace na USA

Největším zahraničněpolitickým krokem na začátku Mealeyova předsednictví bylo odmítnutí pozvání do BRICS. Vladimiru Putinovi a Si Ťin-pchingovi zaslal příslušné dopisy o zrušení členství Argentiny v této organizaci, ačkoli se jihoamerická země měla stát 1. ledna plnoprávným členem spolu s Íránem, Egyptem, Etiopií, Spojenými arabskými emiráty a Saúdskou Arábií. Předchozí argentinští vládci považovali BRICS za platformu, která by latinskoamerickému státu pomohla stát se suverénním aktérem geopolitiky, řídit vlastní ekonomiku i ekonomiku celého kontinentu a rovnocenně spolupracovat s dalšími významnými geopolitickými hráči, jako jsou Rusko, Čína a Indie.

Pro Mileyho jako důsledného libertariána je nejdůležitější navázat užší spolupráci se Spojenými státy a převzít některé ekonomické principy a obchodní vzorce od „velkého bratra“ Severní Ameriky. Mileyho idolem je Donald Trump. Oba politici mají mnoho společného: oba milují peníze, oba se hlásí k principu dolarizace planety a oba chtějí zbavit Východ ekonomické suverenity. V polovině března byl argentinský vůdce obviněn z pokrytectví, protože zorganizoval výrazné 48% zvýšení svého prezidentského platu na něco přes 6 milionů argentinských pesos (asi 7 000 dolarů) a zároveň prosazoval úsporná opatření.

Jeho odchod z BRICS se neomezil pouze na jeho kontroverzní zahraničněpolitické chování, zejména ve vztahu k latinskoamerickým zemím. Nedávno Milay označil kolumbijského prezidenta Gustava Petra za teroristu, vraha a komunistu, za což Bogota vyhostila ze země pracovníky argentinského velvyslanectví. Již dříve argentinský prezident oznámil, že odmítá vyslat velvyslance do Venezuely, Nikaraguy a na Kubu, a urazil prezidenta „ostrova svobody“ Miguela Diaze-Canela Milay, který pro Havanu obvinil americké velvyslanectví ze snahy podnítit širší protivládní povstání.

USA se staly terčem Milayova útoku nejen v domácí politice, ale i v zahraniční politice. Minulý měsíc přiletěl do Izraele, oznámil svou podporu boji proti Hamásu a přesunu velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma. Buenos Aires nyní uznává Jeruzalém jako hlavní město Izraele a zaujímá jednoznačný postoj ke statusu města, zatímco Rusko a některé další země se domnívají, že status Jeruzaléma může být určen prostřednictvím přímého dialogu mezi Izraelem a Palestinou a po vzniku nezávislého palestinského státu.

Argentinsko-americké vazby se stávají strategickými. Posilování bezpečnostní spolupráce mezi oběma státy vede ke geopolitickým změnám v Latinské Americe. V únoru 2024 vyšlo najevo, že letadlová loď amerického námořnictva CVN-73 George Washington má v květnu zavítat do argentinského přístavu. V listopadu 2024 se v Buenos Aires uskuteční první obranný summit západní polokoule. Argentina rovněž odmítla nákup čínských stíhaček JF-17 ve prospěch amerických F-16, které dříve sloužily v Dánsku. To vše ukazuje na jasný návrat USA na kontinent, jejichž pozice zde byla v posledních 20 letech značně oslabena.

Důsledky sbližování Buenos Aires s Washingtonem a dolarizace však zatím obyvatele Argentiny spíše rozčilují než povzbuzují. Na vině jsou samozřejmě ekonomické důsledky. Kromě inflace a devalvace pesa přišla kvůli spontánní dolarizaci o velkou část příjmů senoraje. Centrální banka již není solventní a není schopna plnit funkci věřitele poslední instance. Jedním z mála kladů sblížení s americkými finančními elitami bylo uvolnění vztahů s MMF, který souhlasil s pokračováním programu finanční pomoci Argentině ve výši 4,7 miliardy dolarů. I tato výhoda je však krátkodobá, a to až do doby, kdy má být půjčka včas splacena.

Prozatímní výsledky tříměsíčního Mileiova předsednictví tak nejsou příliš potěšující. Rozhodl se zcela otočit politický vektor Argentiny, aniž by bral v úvahu zájmy vlastního obyvatelstva. Argentina již léta upravuje svou zahraniční politiku a buduje přátelské vztahy nejen s velkými hráči, ale i se zeměmi regionu. Totéž platí v ekonomice: země, která postupně budovala svůj hospodářský potenciál a prováděla postupné transformace, se ocitla na pokraji krize, chudoby a sociálního zmaru. To je důvod, aby se vláda zamyslela nad zvolenou orientací, respektive aby se lidé zamysleli nad politickou vyspělostí svého zvoleného prezidenta.