V jakém režimu vlastně žijeme?

15.3.2024 Komentáře Témata: Evropská unie, Společnost, Úvahy 1123 slov

Pierre Manent

Morální deprese a intelektuální dezorientace, které se v posledních dvaceti letech zmocnily naší země, mají jednu hlavní příčinu: už nevíme, v jakém politickém režimu žijeme. Přesněji řečeno, režim, ve kterém žijeme, už není tím, ve kterém bychom měli žít. Měli bychom žít v liberální demokracii, ale instituce tohoto režimu pracují naprázdno a nejsou schopny plnit svou funkci. V jakém režimu vlastně žijeme?

Liberálně-demokratický režim je založen na spojení dvou principů, které musí být úzce propojeny, má-li režim správně fungovat, ale které jsou samy o sobě odlišné a mohou být odděleny, jak vidíme právě dnes v Evropě a zejména ve Francii.

První zásada: stát je nestranným strážcem práv občanů a členů společnosti a chrání stejnou svobodu každého jednotlivce. Druhá zásada: vláda je reprezentativní – zastupuje zájmy a přání historicky vzniklého národa, reprezentuje jeho způsob života a jeho touhu vládnout sám sobě. Tyto dva principy jsou spojeny třetím principem, a to principem suverenity lidu.

V moderním režimu si tedy historický národ vládne suverénně sám za podmínky, že při tvorbě a uplatňování práva je respektována rovnost a svoboda občanů. Stát je nestranný, ale ve vládě se nutně střídají dílčí strany. Toto střídání umožňuje, aby se názory a zájmy, které rozdělují občanské těleso, cítily být dostatečně zastoupeny vládnoucími institucemi. Tento systém, který umožňuje nejostřejší opozici, je základem největší stability, protože umožňuje morální a emocionální výměnu mezi vládci a ovládanými, mezi důvěrou ovládaných, když ne ve vládnoucí stranu, tak alespoň v systém, který střídání organizuje, a pocitem odpovědnosti vládců, kteří vědí, komu se zodpovídají.

Dnes je tato morální a citová výměna prakticky zmrazena, protože střídání bylo zbaveno své reprezentativní a očistné síly. Od 70. a 80. let 20. století se pravice i levice vzdaly svých referenčních „národů“ – pravice národa, levice „pracujících“ – a zastupitelský systém vyšel naprázdno. Takzvaná „vládnoucí“ pravice a levice se spojily ve společném odkazu na „Evropu“, ale to, co se zdálo být příslibem méně stranické politiky, vedlo místo toho k nedůvěře, a dokonce k určitému oddělení obou takto zanedbaných „národů“. Vládnoucí třída nyní nečerpá svou legitimitu z reprezentativnosti, která jí uniká, ale z dodržování „hodnot“, které hodlá vštípit nepoddajnému obyvatelstvu. Tímto způsobem jsme umožnili atrofii reprezentativní vlády, která přesunula většinu politické legitimity na stát jako producenta nestranné normy. Aby byla norma dokonale nestranná, aby byla mimo podezření, musela by se nakonec zcela odpoutat od politického těla, v němž je stát zakořeněn a s jehož legitimitou je jeho vlastní legitimita úzce spojena.

Depolitizace státu

Vidíme, kam nás toto hnutí vede. Pokud je instituce státu ochotna a schopna účinně zaručit rovná práva svých členů, jakož i svobodné a nerušené prosazování jejich partikulárních zájmů, opravdu potřebujeme zastupitelskou vládu s onou věčně nejistou morální a emocionální výměnou mezi vládci a ovládanými, o níž jsem se zmínil? Proč by měl být stát, garant našich práv a zájmů, úzce, nerozlučně spjat s historickým politickým tělem známým jako Francie? Změna legitimity, které jsme svědky, je způsobena tím, že stát napojený na určitý politický subjekt se bude vždy jevit jako méně nestranný než stát oddělený od jakékoli politické příslušnosti. Pouze úplné odpolitizování státu může zaručit jeho dokonalou nestrannost. Podle nové legitimity má například právo „klimatického migranta“ nespornou převahu nad právem politického těla, které se může odvolávat pouze na své „obecné dobro“ – pojem, který je dnes pro soudce, ať už správního nebo soudního, který chce soudit pouze ve jménu lidskosti obecně, lidskosti bez hranic, vlastně nesrozumitelný. A tak – a to je ta obrovská revoluce, které jsme nyní svědky, nebo spíše v ní jednáme a jsme její obětí v tomto novém režimu – je to právě politické tělo, jehož jsme občany, které je u kořene všech nespravedlností, protože se nemůže zbavit pocitu vlastní prospěšnosti a nemůže ji neuplatňovat. To je bod, který stojí za zvážení.

Neboť názor, který nám vládne, každý politický orgán, každá republika, je svévolným vymezením v celistvé struktuře lidstva. Jakým právem se takto oddělujeme od lidstva? Jaké máme právo prohlašovat za „obecné dobro“ to, co je nanejvýš dobrem několika málo lidí, „my“? A co víc, v rámci našich vlastních svévolných hranic „my“ vykonáváme neméně svévolnou moc nad nejrůznějšími skupinami – „menšinami“ -, kterým toto údajné „společné dobro“ vnucujeme. Práce spravedlnosti tedy spočívá v tom, aby se utlačované menšiny dostaly na světlo, aby jejich volání bylo vyslyšeno – což je neurčitý úkol, nekonečný úkol, protože dnes nemůžeme tušit, jaká nová utlačovaná menšina se objeví zítra. Všimněte si, že ti, kdo volají po novém právu, obvykle nepředkládají jiné zdůvodnění než obecnou „rovnost“, aniž by se obtěžovali zjistit, zda je toto kritérium v uvažovaném kontextu použitelné nebo relevantní.

Proč jsou nová práva osvobozena od povinnosti je odůvodnit? Proč se odmítá argumentace? Jednoduše proto, že rozvažování, výměna argumentů, nutně předpokládá konstituovanou společnost, občanskou konverzaci, sdílenou formu života, společný svět – zkrátka vše, co menšinový nárok odsuzuje a odmítá jako svého utlačovatele, dusiče, kata. Debata totiž nepředpokládá shodu na politické, náboženské či jakékoli jiné pravdě, ale alespoň ono minimum sdíleného smyslu a důvěry, které diskusi umožňuje a které menšinový nárok odmítá jako nejzákeřnější formu útlaku většiny.

Falešné sliby Evropy

Na tomto dvojím pohybu, který se snažím definovat, je nejškodlivější to, že se navenek i uvnitř řídí principem neomezenosti. Nikdy neskončíme se zrušením hranic, stejně jako nikdy neskončíme s emancipací menšin. Nikdy neskončíme s dekonstrukcí toho, co politické zvíře vybudovalo, s rušením toho, co tak pečlivě nařídilo.

Možná bychom se nikdy nepouštěli do tak neplodného dobrodružství, kdybychom nevěřili, že vymazání národních hranic slibuje „novou hranici“, „vnější hranici“ Evropy, nebo že vymazání národního „společného“ slibuje nové „společné“ Evropské unie. Důkazem toho, že tento příslib byl iluzorní, je skutečnost, že Evropská unie není schopna ukončit své „rozšiřování“. Každý krok tímto směrem však znamenal politické oslabení Evropy, a to jak zvýšením její vnitřní heterogenity, tak snížením její schopnosti rozumně se vztahovat k vnějšímu světu. Toto nutkání rozšiřovat se ignoruje skutečnost, že čím více se rozšiřujeme, tím více se dostáváme do kontaktu s novými souvislostmi a bezprecedentními obtížemi, které vyžadují stále větší schopnost uvažovat, rozhodovat a jednat – něco, co Evropě od samého počátku chybělo.

Evropská unie tak zdaleka nenahrazuje slabost národů, které ji tvoří, ale pouze potvrzuje a činí nezvratným opuštění zastupitelské republiky, která byla režimem, v němž naše země, zejména Francie, našly v moderní době spojenectví síly a spravedlnosti, které je samotným smyslem politické existence.

Pierre Manent působí jako politický filozof na Ecole des Hautes Etudes en Sciences Sociales, Centre de recherches politiques Raymond Aron a Boston College. Jeho četné knihy jsou hojně překládány do angličtiny, mimo jiné Metamorfózy města: A World beyond Politics?: Proměny Západu: On the Western Dynamic, A World beyond Politics? A Defense of the Nation State (Obrana národního státu) a Modern Liberty and its Discontents (Moderní svoboda a její nespokojenost).

Are We in a Liberal Regime? vyšel 1.3.2024 na thepostil.com. Překlad v ceně 479 Kč Zvědavec.

Známka 1.0 (hodnotilo 28)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Gesto pro nezávislost

 

Darováním zajistíte přežití nedotovaného redakčního prostoru, daleko od finančních a politických tlaků. Je to více, než pouhá podpora webu, je to závazek k pravdě a svobodě informací.

Bankovní spojení: 2000368066/2010

IBAN: CZ4720100000002000368066
Ze Slovenska 2000368066/8330
IBAN: SK5883300000002000368066
BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

[PayPal]

Bitcoin:
bc1q40mwpus89teua4ruhxrtal6v45lc3ye5a9ttud

Další možnosti platby ›

Ve zkratce

Do Německa už proudí Družbou tisíce tun ropy z Kazachstánu. Od americko-ruského těžaře28.06.25 07:09 Německo 0

Profesorka Hogenová: Občanská válka, tam to chtějí dovést. To se nesmí stát28.06.25 06:40 Česká republika 0

Státní zástupce požádal Decroix, ať nezveřejňuje úplnou osu, včetně senátorů27.06.25 20:22 Česká republika 1

Nová šéfka MI6 je údajně vnučkou ukrajinského nacistického špiona přezdívaného Řezník, píše Daily Mail27.06.25 20:17 Británie 0

Írán pozastavuje spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii27.06.25 19:57 Írán 0

Rusové na Donbasu získali kontrolu nad jedním z největších evropských ložisek klíčového lithia27.06.25 19:47 Ukrajina 0

Skončíme na SMETIŠTI26.06.25 20:52 Česká republika 4

Stačilo! je dalším politickým subjektem, který se rozhodl pošpinit Aspen Institutem26.06.25 20:36 Česká republika 0

Ztráty ve výši 5 miliard. Přibližně 39 000 žádostí o náhradu materiálních škod způsobených íránskými raketami26.06.25 20:22 Izrael 1

3 špióni pracující pro Izrael pověšeni. 700 zatčených agentů, včetně Ukrajinců a jeden Němec26.06.25 20:08 Írán 0

„Potěmkinův summit NATO v Haagu vysílá smrtící signály" - The Times 26.06.25 16:43 Nizozemsko 1

Německé zatýkání „štváčů od klávesnic“. Díky EU příště i u nás?26.06.25 15:06 Německo 0

Nevměšujte se do záležitostí Maďarska, nic vám do toho není, vyzval Orbán šéfku Evropské komise26.06.25 14:51 Maďarsko 0

Válka s Ruskem jako záminka k utrácení26.06.25 11:07 Evropská unie 0

Co se děje kolem „vlajkové lodi“ amerického letectva?26.06.25 11:01 USA 0

Lenka Šimůnková nechala před smrtí vyrobit pamětní desku, univerzita jí nechce26.06.25 09:20 Česká republika 4

Další půjčka nebo vyšší daně. Růst obranných výdajů na 5 % HDP zamává erárem26.06.25 07:49 Česká republika 1

Steve Bannon odhalil skutečnou pravdu o příměří Izraele s Íránem26.06.25 07:04 Izrael 0

Stanovisko spolků Pro Libertate a SMIS k návrhu Národní očkovací strategie ČR pro období 2025–202926.06.25 06:21 Česká republika 0

„Vlastizrádce, lhář“. Fialu v Plzni přivítal dav odpůrců (videa)25.06.25 20:17 Česká republika 0

Měnové kurzy

USD
21,00 Kč
Euro
24,73 Kč
Libra
28,80 Kč
Kanadský dolar
15,41 Kč
Australský dolar
13,81 Kč
Švýcarský frank
26,46 Kč
100 japonských jenů
14,56 Kč
Čínský juan
2,93 Kč
Polský zloty
5,82 Kč
100 maď. forintů
6,19 Kč
Ukrajinská hřivna
0,50 Kč
100 rublů
26,85 Kč
1 unce (31,1g) zlata
69 263,07 Kč
1 unce stříbra
757,10 Kč
Bitcoin
2 252 812,00 Kč

Poslední aktualizace: 30.6.2025 21:00 SEČ

Tuto stránku navštívilo 2 996