Změna paradigmatu

Mám na mysli poctivou změnu paradigmatu, kterou každý vidí a kterou oficiální mudrcové s veřejnými tribunami a megafony neohlásili, nebo si jí snad ani nevšimli. Mluvím o prvním jasném, nepopiratelném případu selhání propagandistické mašinérie amerického impéria.

Již po desetiletí, po celé generace, je jasné, že americká politická elita nebere ohled na skutečné potřeby a přání nevědomé, neorganizované veřejnosti a nemá vůči nim žádný pocit odpovědnosti. Vždy se zabývala jejich zakořeněnými nadějemi pomocí indoktrinace, vzbuzováním a získáváním jejich imbecilního nadšení pro mytologii laciného, kmenového patriotismu založeného na předpokladu, že jsou slavným, nadřazeným národem, jehož vůdci odvážně ztělesňují a uskutečňují jeho velkolepost po celém světě.

Techniky propagandy jsou rafinované, ale jejich účinek je zcela způsoben groteskním podbízením se nejhorší náchylnosti lidského ega: touze prosadit se jako příslušník mocného, násilnického, dobyvačného národa. Síla této donekonečna opakované taktiky učinila z amerických občanů, až na vzácné výjimky, jednolitou, oklamanou a nemyslící masu, oddanou jakýmkoli zvráceným, imperiálním cílům, které politická elita zamýšlela.

Jejich vycvičená masová reakce, jistá jako reakce předvádějících tuleňů, poprvé v historii selhala, pokud jde o genocidu v Gaze.

Obě strany v Kongresu pevně stojí za svými domnělými vůdci a plně podporují jakékoli násilí, které nacistický sionistický Izrael páchá na palestinském lidu. To platí napříč spektrem, od ubohých poloblbů a defektů v žumpě MAGA až po vysmívané, samozvané morální pozéry, jako jsou Bernie a AOL. Tlaibová je jediným vyvrhelem, který se odvážil potvrdit lidskost Palestinců, zatímco ostatní se slavnostně přidávají, aby zabránili příměří, které by podle nich balancovalo na hraně sionistického „práva na sebeobranu“.

S touto úrovní jednomyslnosti, pevnou od závislého, blábolícího, derelikventního prezidenta dolů, předkládanou národu důrazně, nepřetržitě, ze všech orgánů propagandistické mašinérie, se jistě očekávala jistá pozitivní odpověď. Nepřišla.

Navzdory všemu, co naše zkorumpovaná, sionisty vlastněná vláda udělala, aby získala podporu pro masové vyvražďování národa, americká veřejnost jí na to neskočila a nepřichází. Drtivou většinou Američané odmítají poselství mašinérie a rozhodně nesouhlasí s izraelskou genocidou.

Zkuste si vzpomenout na jediný okamžik, kdy by diktát mašinérie nespolkla a nevyvrátila celá americká veřejnost. Trvalo léta a tisíce pytlů s mrtvolami, než si uvědomili hrůzu Vietnamu. Celá země se nechala strhnout lží, která vedla k válkám v Afghánistánu, Iráku a jeho neexistujícím zbraním hromadného ničení, a přijala obscénní „válku proti terorismu“ se všemi jejími hloupostmi.

Připomeňme si divoce nečestnou démonizaci Kaddáfího, Asada a Íránu, kterou Američané spolkli. Když byl Putin hitlerizován za to, že odhalil zradu USA při rozšiřování NATO k ruským hranicím a bránil etnické ruské Ukrajince před útoky zběsilých ukronacistických banderovců, Američané mu to sežrali a řvali na souhlas.

Dalším kandidátem na diabolizaci je Si z Číny, ale toto první selhání mašinérie vyvolá pochybnosti o schopnosti naší prohnilé vlády řídit své oběti – lidi. Otázkou nyní je, zda železná moc Impéria nad jejich myslí nebyla trvale narušena jeho totální a naprosto zavrženíhodnou podporou zločinné brutality zlého a nelegitimního státu.

Bude slastnou ironií, pokud miliardáři sionisté, kteří si koupili náš Kongres, zjistí, že zločinný stát, který podporovali proti americkým zájmům, zničil sám sebe a zlomil smrtící sevření, které jeho peníze vyvíjely při rozvracení a zrazování nás všech.

V závislosti na tom, jak sionistická genocida skončí – především na tom, zda jejich vražedné barbarství vyústí ve smrtící regionální válku -, bude mít pro Impérium dopad buď ochromující mezinárodní neslavu, nebo nebezpečné, trestající zapojení do války, která má potenciál zcela zničit mnoho národů, včetně toho našeho.

Americké impérium již po desetiletí nezastupuje zájmy svých občanů, pokud je vůbec někdy zastupovalo, a pouze je drží v jakémsi mentálním a emocionálním uzamčení tím, že kontroluje jejich vnímání reality. Od posledního velkého ohrožení kapitalismu v době Velké hospodářské krize, které vyústilo v sociální zabezpečení a zdravotní péči, se pro většinu Američanů neudělalo nic.

Je zajímavé uvažovat o tom, jak velkého pokroku by se mohlo Lidem dostat, kdyby byl stát řízen v jejich prospěch. To se ovšem nikdy nestane za vlády imperiálního kapitalismu, který bude za svou absolutní vládu bojovat až do konce všemi možnými prostředky, dokud se sám nezničí v důsledku masivních a neřešitelných finančních podvodů, nebo dokud nebude rozbit a vyhlazen v záměrně vyprovokované válce.

T. S. Elliot již dávno předpověděl, že svět neskončí „s třeskem, ale s fňukáním“. To se nyní zdá nepravděpodobné, když pravděpodobnými konci jsou imploze nebo exploze. Jak hluboce smutné bude, jestliže Američané odhodili strašlivou svěrací kazajku imperiální kontroly mysli právě ve chvíli, kdy už na tom nezáleží.