Dekódování íránských raketových a bezpilotních úderů

To, že strategie USA proti Íránu nabývá nových forem, se začalo objevovat po útoku na Izrael ze 7. října a následném oslabení jeho pozice regionálního suprema. Sbližování Íránu a Saúdské Arábie, které zprostředkovala Čína, a začlenění Íránu, Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a Egypta do skupiny BRICS uvedly americké stratégy do panického stavu. Viz moje analýza s názvem USA se pouští do zástupné války proti Íránu, Indian Punchline, 20. listopadu 2023.

Již ve druhé polovině roku 2023 se objevily náznaky, že USA s izraelskou osou plánují využít terorismus jako jediný reálný prostředek k oslabení Íránu a obnovení regionální rovnováhy zpět ve prospěch Tel Avivu, což je kriticky důležité pro Washington, který upřednostňuje Asii a Tichomoří, a přesto potřebuje ovládat na ropu bohatý Blízký východ. Konvenční válka s Íránem je totiž pro USA již nerealizovatelná, protože hrozí potenciální zničení Izraele.

Budoucí historici budou jistě studovat, analyzovat a dojdou ke střízlivým závěrům, pokud jde o útoky palestinských odbojových skupin na Izrael 7. října. Z hlediska klasické vojenské doktríny byly v podstatě preventivním úderem skupin odporu předtím, než se americko-izraelský žok teroristických skupin – jako ISIS a Mudžáhidové-e-Chalq – proměnil v konkurenční platformu odpovídající Ose odporu.

Teherán si je vědom naléhavé nutnosti vybojovat strategickou hloubku dříve, než se vlci přiblíží. Teherán naléhal na Moskvu, aby urychlila uzavření dvoustranného strategického paktu, ale Rusové si s tím nepřekvapivě dali na čas. Jedním z klíčových bodů programu během „pracovní návštěvy“ prezidenta Ebrahima Raisiho v Moskvě 7. prosince, kde se setkal s prezidentem Putinem, bylo dokončení tohoto paktu.

V pondělí nakonec ruské ministerstvo obrany ve vzácném prohlášení prozradilo, že ministr obrany Sergej Šojgu telefonoval svému íránskému protějšku Mohammadu-Reze Aštíánímu, aby mu sdělil, že Moskva souhlasí s podpisem paktu. V prohlášení ministerstva obrany se uvádí:

„Obě strany zdůraznily svůj závazek dodržovat základní zásady rusko-íránských vztahů, včetně bezpodmínečného respektování suverenity a územní celistvosti druhé strany, což bude potvrzeno v hlavní mezivládní smlouvě mezi Ruskem a Íránem, neboť tento dokument se již dokončuje.“

Podle íránské tiskové agentury IRNA Šojgu sdělil, že závazek Ruska vůči íránské svrchovanosti a územní celistvosti bude ve smlouvě výslovně uveden. Zpráva dodala, že „oba ministři rovněž poukázali na důležitost otázek souvisejících s regionální bezpečností a zdůraznili, že Moskva a Teherán budou pokračovat ve společném úsilí při vytváření multipolárního světového řádu a negaci unilateralismu Spojených států“. [Zvýraznění přidáno]

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová ve středu novinářům v Moskvě řekla, že nová smlouva upevní strategické partnerství mezi Ruskem a Íránem a pokryje celou škálu jejich vazeb. „Tento dokument je nejen včasný, ale také opožděný,“ řekla Zacharovová.

„Od podpisu současné smlouvy se změnil mezinárodní kontext a vztahy mezi oběma zeměmi zažívají nebývalý vzestup,“ vzala na vědomí. Podle Zacharovové se očekává, že nová smlouva bude podepsána během jednoho z nadcházejících kontaktů mezi oběma prezidenty, který označila za nejbližší.

Samostatně mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov, kterého citovala státní tisková agentura TASS, uvedl, že přesné datum setkání Putina a Raisiho bude stanoveno. Je zřejmé, že se před našima očima odehrává něco, co má pro geopolitiku Blízkého východu zásadní význam.

Stačí říci, že středeční raketové a bezpilotní údery Íránu proti teroristickým cílům jsou názornou ukázkou jeho asertivity jednat v sebeobraně v novém regionálním a mezinárodním prostředí. Takzvaní „proxies“ Íránu – ať už jde o Hizballáh nebo Hútíje – dosáhli dospělosti s vlastním rozumem, který by sám rozhodoval o jejich strategickém postavení v rámci Osy odporu. Nepotřebují systém podpory života z Teheránu. Anglosaským stratégům může chvíli trvat, než si na tuto novou realitu zvyknou, ale nakonec se jim to podaří.

Je zřejmé, že považovat íránské raketové a bezpilotní údery za pouhé protiteroristické operace je podceňování. Dokonce i pokud jde o úder na Balúčistán, je zajímavé, že se uskutečnil během měsíce po týdenní cestě velícího důstojníka generála Asima Munira do Washingtonu v polovině prosince.

Munír se setkal s vysokými americkými představiteli, včetně ministra zahraničí Antonyho Blinkena, ministra obrany Lloyda Austina, předsedy sboru náčelníků štábů amerických ozbrojených sil generála Charlese Q. Browna a náměstka poradce pro národní bezpečnost Jonathana Finera – a samozřejmě s nepochybnou náměstkyní ministra zahraničí Victorií Nulandovou, hnací silou neokonzervativní politiky Bidenovy administrativy.

V oficiálním prohlášení v Islámábádu z 15. prosince o Munírově cestě na vysoké úrovni se uvádí, že Pákistán a USA „mají v úmyslu zvýšit vzájemnou interakci“ za účelem „oboustranně prospěšných“ závazků. Uvádí se v něm, že obě strany diskutovaly o probíhajících konfliktech v regionu a „dohodly se na zvýšení interakcí mezi Islámábádem a Washingtonem“.

V prohlášení se uvádí: „Během jednání byly projednány otázky dvoustranných zájmů, globální a regionální bezpečnostní otázky a probíhající konflikty. Obě strany se dohodly, že budou pokračovat ve spolupráci s cílem prozkoumat potenciální možnosti dvoustranné spolupráce při prosazování společných zájmů.“

Prohlášení dodalo, že během setkání nejvyšších představitelů obrany obou zemí „byly jako klíčové oblasti spolupráce označeny spolupráce v oblasti boje proti terorismu a obrany“. Munir ze své strany podle pákistánského prohlášení zdůraznil význam „vzájemného pochopení perspektiv“ v otázkách regionální bezpečnosti a vývoje ovlivňujícího strategickou stabilitu v jižní Asii.

Pákistán má za sebou celou historii služby americkým zájmům v regionu a velitelství GHQ v Rávalpindí bylo nositelem této spolupráce. Dnes je patrné, že nadcházející volby v Pákistánu neodradily Bidenovu administrativu od toho, aby Munirovi rozvinula červený koberec. Dobré však je, že jak Írán, tak Pákistán jsou dostatečně chytré na to, aby znaly červené linie toho druhého.

Záměry USA jsou jasné: obklíčit Teherán na západě a východě upadajícími státy, kterými lze snadno manipulovat. Narychlo uspořádané schůzky v Davosu mezi americkým poradcem pro národní bezpečnost Jakem Sullivanem a nejvyššími představiteli Iráku (zde a zde) v dolním proudu íránských úderů zdůraznily

• důležitost obnovení vývozu ropy (Kurdistánu) do Izraele a podporu Washingtonu „silnému partnerství Kurdistánu se Spojenými státy“;
• důležitost zastavení útoků proti americkému personálu v Iráku a Sýrii;
• závazek USA „posílit bezpečnostní spolupráci v rámci dlouhodobého a udržitelného obranného partnerství“;
• podporu USA irácké suverenitě a,
• Bidenovo pozvání iráckého premiéra Sudáního k „brzké návštěvě Bílého domu“.

Stručně řečeno, Sullivan vyjádřil záměr USA posílit svou přítomnost v Iráku – a podobné cíle chtějí sledovat i v Pákistánu. Washington věří, že Munír zajistí, aby Imrán Chán živořil ve vězení bez ohledu na výsledek pákistánských voleb.

Toto strategické přeskupení přichází v době, kdy Afghánistán definitivně vypadl z anglo-americké orbity a Saúdská Arábie nejeví zájem být kolečkem v americkém soukolí nebo si zahrávat se silami extremismu a terorismu.