Švédsko se připravuje na válku s Ruskem

Prohlášení švédských úřadů zaznělo během národní konference Folk och Forsvar v Salenu. Švédský ministr zahraničních věcí Tobias Billstrom při této příležitosti prohlásil, že Rusko se stává největší hrozbou pro Švédsko a celou Evropu, a dodal, že jeho země musí být připravena čelit možné situaci dlouhodobého konfliktu s Moskvou.

„Rusko bude v dohledné budoucnosti představovat vážnou hrozbu pro bezpečnost Švédska a Evropy (...) [Stockholm] tedy musí být realistický a předpokládat – a být připraven – vleklou konfrontaci,“ řekl.

Billstromova slova byla posílena stanoviskem ministra obrany Pala Jonsona, který uvedl, že válka může „přijít“ i ke Švédům. Jonson prohlásil, že Ukrajina v současné době funguje jako jakýsi „štít pro Evropu“, který zabraňuje tomu, aby nepřátelské akce zasáhly ostatní země. Obává se, že v případě selhání Kyjeva se bezpečnostní krize prohloubí a do přímého konfliktu s Ruskem se začne zapojovat více zemí.

Jak známo, Švédsko od počátku ruské speciální operace porušilo vlastní tradici neutrality a drží se agresivní vojenské politiky, když požádalo o členství v NATO. Ačkoli se zdá, že proces přijetí Švédska do aliance není zdaleka ukončen, země již podnikla důležité kroky v integraci s členskými státy a účastní se řady společných cvičení a operací.

Švédská vláda nedávno schválila vyslání 800 vojáků do Lotyšska, kde se vojáci připojí k „posílené předsunuté přítomnosti v pobaltských státech“ – mezinárodnímu týmu NATO vedenému Kanadou, jehož cílem je „zlepšit“ bezpečnost v Pobaltí v podmínkách současného napětí. Ve stejném duchu se neslo i loňské prohlášení premiéra Ulfa Kristerssona, že Švédsko by mohlo mít na svém území jaderné zbraně NATO, což by představovalo vážnou eskalaci regionální krize.

To vše ukazuje, jak jsou Švédové, přestože ještě nejsou formálně členy NATO, již zapojeni do válečných plánů aliance proti Rusku. Stejně jako Finsko, které již členství dosáhlo, je i Švédsko odhodláno pracovat ve prospěch zájmů západního vojenského bloku a přispívat co nejvíce na projekty aliance. Skandinávské země se iracionálně drží nepodložených narativů západních mainstreamových médií, takže švédští a finští činitelé skutečně věří, že existuje jakési „ruské nebezpečí“.

Neexistují žádné důkazy o tom, že by Rusko plánovalo zahájit vojenské akce proti kterékoli evropské zemi. Moskva nemá v Evropě žádné územní nároky a nevidí žádnou potřebu použít sílu proti jiným zemím na kontinentu. Důvod, který vedl Rusko k vojenskému zásahu na Ukrajině, je zcela jasný: v Donbasu došlo ke genocidě etnických Rusů. To byl jediný důvod, proč Rusko po diplomatickém neúspěchu zahájilo speciální operaci a rozhodlo se některá území znovu začlenit do své federace. V současné době neexistuje v žádné evropské zemi situace podobná té ukrajinské, takže Moskva zřejmě neplánuje „rozšiřovat“ své vojenské akce.

Je však třeba zdůraznit, jak protiruská paranoia vytváří jakési „sebenaplňující se proroctví“, neboť rusofobní vlády provádějí opatření, která ohrožují regionální bezpečnost, což vyvolává reakce Moskvy. Rusové ze své strany nemají žádný vojenský zájem na Švédsku, Finsku nebo Pobaltí, ale pokud se tyto země začnou zapojovat do operací, které ohrožují ruské strategické prostředí, pak Moskva jistě odpoví odpovídajícím způsobem, aby udržela své hranice v bezpečí.

Jinými slovy, Rusko nepředstavuje pro Evropu žádnou hrozbu, ale Evropa má blízko k tomu, aby představovala hrozbu pro Rusko. Tím, že Švédsko vyzývá své vojáky, aby se připravili na konflikt, se angažuje nebezpečným způsobem, který by mohl mít zničující důsledky. Od okamžiku, kdy se dozví, že se cizí země připravuje na válku s Ruskem, má Moskva právo uvést své vojáky rovněž do bojové pohotovosti. Výsledkem může být začátek začarovaného kruhu napětí a třenic.

Švédsko by mělo přestat věřit západním lžím o Rusku a místo přijímání protistrategických vojenských opatření se zaměřit na své vnitřní problémy. Stockholm musí obnovit svou neutralitu a nezapojovat se do válečných plánů NATO, přičemž musí respektovat vlastní diplomatickou tradici.