Apokalypsa nyní: Vláda využívá řízený chaos k udržení moci

Bude rok 2024 rokem, kdy cvičení Deep State v řízeném chaosu konečně ustoupí apokalyptické demontáži naší ústavní republiky, nebo toho, co z ní zbylo?

Vše nasvědčuje tomu, že ano.

Vláda nás již léta tlačí na pokraj národního nervového zhroucení.

Toto zhroucení – vyvolané polarizující cirkusovou politikou, mediálně živenou masovou hysterií, militarizací a militainmentem (prodáváním války a násilí jako zábavy), pocitem beznaděje a bezmoci tváří v tvář rostoucí korupci, odcizením vlády od obyvatelstva a ekonomikou, kvůli níž většina obyvatelstva bojuje o přežití – se projevilo v polarizovaném, zmanipulovaném chaosu, šílenství a tyranii, které dnes představují život v americkém policejním státě.

Proč hluboký stát toto společenské šílenství vytváří? Co z toho vláda má?

To, co se před námi odehrává, je mrazivou lekcí sociálního inženýrství, které udržuje obyvatelstvo fixované na cirkusovou politiku a příhodně načasované podívané, odvádí jeho pozornost od přílišného soustředění na vládní mocenské choutky a nedokáže se sjednotit při obraně našich svobod.

Není to konspirační.

Je to hra o moc.

Rod Serling, tvůrce Zóny soumraku, pochopil dynamiku této mocenské hry.

V epizodě „The Monsters Are Due on Maple Street“ (Zóna soumraku) si Serling představoval svět, v němž mocní provádějí sociální experiment, aby zjistili, jak dlouho bude trvat, než se členové malé americké čtvrti, vyděšení náhlou ztrátou elektrického proudu a zachvácení strachem z neznámého, promění v iracionální dav a obrátí se proti sobě.

Netrvá to vůbec dlouho.

Stejně tak v apokalyptickém thrilleru Leave the World Behind (https://www.csfd.cz/film/1172330-nech-svet-svetem/prehled/) od Netflixu (produkovaném studiem Baracka a Michelle Obamových) vedou nevysvětlitelné krize k technologickému výpadku, po němž je obyvatelstvo odpojeno, dezorientováno, izolováno, podezříváno a napadáno záhadnými neduhy i sebou navzájem.

Jak spekuluje jedna z postav filmu Leave the World, viníkem stupňujících se katastrof, které sahají od výpadků WiFi a záhadných zdravotních potíží až po obléhání měst darebáckými silami, může být výsledek vojenské kampaně, jejímž cílem je destabilizovat národ tím, že donutí lidi, aby se obrátili jeden proti druhému.

Ve skutečnosti to není tak vzdálený scénář, když si uvědomíme některé z mnoha způsobů, jakými vláda již dokáže vyrábět krize, aby zasévala strach, podněcovala hysterii, destabilizovala národ a zaváděla stanné právo.

Vláda má nástroje a know-how k výrobě zdravotních krizí. Dlouho předtím, než COVID-19 uzavřel stát, vytvářela americká vláda smrtící viry a vypouštěla je na nic netušící veřejnost.

Vláda má nástroje a know-how k výrobě občanských nepokojů a politických otřesů. Od dob J. Edgara Hoovera FBI využívá agenty provokatéry k infiltraci aktivistických skupin s cílem „odhalit, narušit, zmást, zdiskreditovat a jinak neutralizovat“.

Vláda má nástroje a know-how k výrobě ekonomické nestability. Vzhledem k tomu, že státní dluh stále roste až na 34 bilionů dolarů, přičemž federální úřady se jen málo snaží omezit výdaje, je to jediná a nejnaléhavější hrozba pro ekonomiku.

Vláda má nástroje a know-how k výrobě ekologických katastrof. V roce 1947 se projekt Cirrus, raný předchůdce HAARP, vládní agentury pro změnu počasí, pokusil zneškodnit hurikán, který se pohyboval směrem k moři. Místo oslabení bouře ji však vláda nasměrovala přímo do Georgie, což vedlo k poškození majetku za miliony dolarů.

Vláda má nástroje a know-how k výrobě komunikačních výpadků. Vypínače internetu a mobilních telefonů umožňují vládě vypnout komunikaci v jediném okamžiku. V roce 2005 byly ve čtyřech hlavních newyorských tunelech vypnuty mobilní služby (údajně proto, aby se zabránilo potenciálnímu výbuchu bomby prostřednictvím mobilního telefonu). V roce 2009 byl účastníkům inaugurace prezidenta Obamy zablokován mobilní signál (opět se stejným odůvodněním). V roce 2011 byl mobilní signál vypnut cestujícím v San Francisku (tentokrát proto, aby se zabránilo případným protestům proti policejnímu zastřelení bezdomovce).

Vláda má nástroje a know-how k výrobě teroristických útoků. FBI má skutečně vzor a praxi, kdy se zaměřuje na zranitelné osoby, dodává jim propagandu, know-how a zbraně, které z nich mají udělat teroristy, a pak je zatýká v rámci důmyslně zorganizované protiteroristické akce.

Vláda má nástroje a know-how k výrobě propagandy zaměřené na kontrolu mysli a psychologickou válku. Není to tak dávno, co byl Pentagon nucen nařídit rozsáhlou revizi tajných amerických operací psychologické války (psy ops) prováděných prostřednictvím platforem sociálních médií. Vyšetřování přišlo v reakci na zprávy naznačující, že americká armáda vytvářela na Facebooku, Twitteru a Instagramu falešné osoby s profilovými obrázky generovanými umělou inteligencí a fiktivními mediálními stránkami s cílem manipulovat s uživateli sociálních médií. Z mnoha zbraní v rozsáhlém vládním arzenálu může mít psychologická válka (neboli psy ops) mnoho podob: experimenty na ovládání mysli, ovlivňování chování, propaganda. Ve skutečnosti CIA vynaložila téměř 20 milionů dolarů na svůj program MKULTRA, údajně jako prostředek programování lidí k provádění atentátů a v menší míře k vyvolávání úzkosti a vymazávání vzpomínek, než byl údajně ukončen.

Nikdy nesmíme zapomenout, že vláda již neexistuje proto, aby sloužila svému lidu, chránila jeho svobody a zajišťovala jeho štěstí.

Spíše „my, lid“, jsme nešťastnými oběťmi ďábelských machinací programu make-works prováděného v epickém měřítku, jehož jediným účelem je udržet mocné v trvalém (a výnosném) zaměstnání.

Takto vzniká tyranie a padá svoboda.

Téměř každá tyranie, kterou vláda USA páchá na občanech – údajně proto, aby nás ochránila a zajistila bezpečnost národa – vznikla v důsledku nějaké hrozby, kterou tak či onak vyrobila naše vlastní vláda.

Přemýšlejte o tom: Kybernetická válka. Terorismus. Biochemické útoky. Závody v jaderném zbrojení. Sledování. Drogové války. Domácí extremismus. Pandemie COVID-19.

Téměř ve všech případech vláda USA svým typickým machiavelistickým způsobem zasévá semínka teroru na domácí i mezinárodní úrovni, aby rozšířila svou totalitní moc.

Uvažte, že tatáž vláda vzala všechny technologie, které nám prodávala jako něco, co je v našem nejlepším zájmu – GPS zařízení, sledování, nesmrtící zbraně atd. – a použila je proti nám, aby nás sledovala, uvěznila a kontrolovala.

Už vám to dochází?

Vláda USA nás nechrání před hrozbami pro naše svobody, vláda USA hrozby pro naše svobody vytváří.

Je příznačné, že ve filmu Leave the World Behind (Zanechat svět za sebou) jsou hlavní hrdinové před katastrofou – na cestě na rodinnou dovolenou – naprosto nevšímaví, napojení na svá elektronická zařízení a izolovaní jeden od druhého i od okolního světa. K tomu přispívá i to, že dospívající dcera rodiny Rose je fixovaná na sledování epizod seriálu Přátelé, i když se svět kolem nich hroutí. Jak vysvětluje televizní kritička Jen Chaneyová, přítomnost sitcomu v příběhu „zdůrazňuje, jak lidé touží po úniku na úkor přijetí skutečné přítomnosti, což je jiný způsob, jak 'nechat svět za sebou'“.

V podobné eskapistické bublině se nacházíme i my, trpíme „krizí přítomnosti“, která nás udržuje rozptýlené, oklamané, pobavené a izolované od reality.

Profesor Jacques Ellul studoval tento fenomén zahlcení zprávami, krátké paměti a využívání propagandy k prosazování skrytých záměrů. „Jedna myšlenka vytlačuje druhou, stará fakta jsou pronásledována novými,“ napsal Ellul.

„Za těchto podmínek nemůže existovat žádné myšlení. A ve skutečnosti moderní člověk o aktuálních problémech nepřemýšlí, ale pociťuje je. Reaguje na ně, ale nerozumí jim, stejně jako za ně nepřebírá odpovědnost. Ještě méně je schopen postřehnout jakýkoli nesoulad mezi po sobě jdoucími skutečnostmi; schopnost člověka zapomínat je neomezená. To je jeden z nejdůležitějších a nejužitečnějších bodů pro propagandisty, kteří si mohou být vždy jisti, že určité propagandistické téma, výrok nebo událost budou během několika týdnů zapomenuty.“

Kromě toho, že nás rozptylují naše elektronická zařízení a odvádějí pozornost zábavná představení typu „chléb a hry“, nás však polarizuje i politické divadlo, jehož cílem je udržet nás rozdělené a ve vzájemné válce.

To je základní varovný příběh filmů Leave the World Behind a „The Monsters Are Due on Maple Street“: jsme manipulováni silami, které nemůžeme ovlivnit.

Populární mem, který před časem koloval, to popisoval takto:

„Když chytíte 100 červených ohnivých mravenců stejně jako 100 velkých černých mravenců a dáte je do sklenice, zpočátku se nic nestane. Pokud však se sklenicí prudce zatřesete a vysypete je zpět na zem, mravenci se budou prát, dokud se nakonec navzájem nezabijí. Jde o to, že červení mravenci si myslí, že černí mravenci jsou nepřátelé a naopak, zatímco ve skutečnosti je skutečným nepřítelem ten, kdo sklenicí zatřásl. Přesně to se děje v dnešní společnosti. Liberálové versus konzervativci. Černí vs. bílí. Pro masky vs. proti maskám. Skutečná otázka, kterou bychom si měli klást, zní: „Kdo tou sklenicí třese... a proč?“.

Jak objasňuji ve své knize Battlefield America: The War On The American People a v jejím fiktivním protějšku The Erik Blair Diaries: Battlefield of the Dead Paperback, vláda nikdy nepřestala třást nádobou.

Poznámka editora

A kdo třese vládou (vládami)?