Válka v Gaze znamená katastrofu pro energetickou bezpečnost Evropy

Toto strategické rozhodnutí přinutilo Evropu urychleně hledat alternativní zdroje energie, mimo jiné v západní Asii a severní Africe, tedy v regionech, které dohromady obsahují přibližně 57 procent světových zásob ropy a 41 procent prokázaných světových zásob plynu.

Nahrazení ruského zemního plynu jiným, dražším a logisticky problematičtějším dovozem plynu přišlo Evropany draho. Dnes však mohou být i tyto druhotné zdroje energie vážně ohroženy, pokud se nevybíravé bombardování Palestinců v Gaze ze strany Izraele bude dále stupňovat a zaplete do něj další země v energeticky bohatém regionu.

Energie v západní Asii a severní Africe

Západní Asie a severní Afrika jsou již dlouho klíčovými hráči na světové energetické scéně. Podle údajů zveřejněných Mezinárodní energetickou agenturou v roce 2022 se tento region podílel zhruba 50 % na celosvětovém vývozu ropy a 15 % na vývozu zemního plynu.

Proto když se Evropská unie rozhodla snížit svou závislost na ruském plynu, považovala producenty ze západní Asie a severní Afriky za potenciální zachránce při uspokojování energetických potřeb kontinentu.

V roce 2021 se jako nejvýznamnější vývozci ropy v regionu západní Asie a severní Afriky ukázaly Saúdská Arábie (14,5 % celosvětového vývozu ropy), Irák (7,57 %), Spojené arabské emiráty (6,15 %) a Kuvajt (4,21 %). Co se týče vývozu zemního plynu v roce 2022, mezi největší hráče patřily Katar (136,3 BCM/rok), Alžírsko (38,4 BCM/rok), Írán (17,7 BCM/rok), Omán (11 BCM/rok) a Egypt (8,9 BCM/rok). (BCM je jednotka bilion cubic meter, bilion myšleno v západním pojetí, pro nás milión. Poznámka editora)

Konflikt na Ukrajině vedl k nárůstu spotřeby ropy v Evropě o 2 % ve srovnání se spotřebou v předválečném období. Údaje o dovozu ropy do EU ve druhém čtvrtletí roku 2023 ukázaly, že hlavními vývozci ropy do Evropské unie byly Saúdská Arábie, Libye, Irák a Alžírsko, které dohromady dodávaly více než čtvrtinu potřeb Unie.

Naopak spotřeba plynu v Evropě ve stejném období klesla o 15 %. Z údajů o dovozu plynu do EU ve druhém čtvrtletí roku 2023 vyplývá, že hlavními dodavateli plynu do EU, ať už v kapalné nebo potrubní formě, byly Alžírsko, Katar, Omán, Libye, Turecko a Egypt. Tyto země dohromady pokrývaly více než třetinu potřeb Unie v oblasti plynu.

Zranitelnost Evropy vůči válce v západní Asii

Z historického hlediska má každé výraznější napětí nebo válka v západní Asii dopad na energetické trhy tím, že snižuje regionální dodávky ropy a zvyšuje globální ceny energií. Například v roce 2019, kdy se jemenské síly vedené hnutím Ansarallah zaměřily na zařízení společnosti Aramco v Saúdské Arábii, se saúdský vývoz ropy propadl o téměř 5,7 milionu barelů denně.

Po zahájení záplavového útoku palestinského hnutí odporu Al-Aksá na Izrael 7. října vzrostly ceny zemního plynu v Evropě o 35 %. Tento prudký nárůst byl způsoben uzavřením plynového pole u okupovaného palestinského pobřeží z bezpečnostních důvodů a výbuchem plynovodu v Baltském moři. Stručně řečeno, ukrajinský konflikt a válka v Palestině se střetly, což mělo nepříznivý dopad na ceny energií v Evropě.

V návaznosti na povodeň v Al-Aksá provedla Světová banka studii analýzy geopolitických rizik, aby posoudila dopad tohoto palestinsko-izraelského konfliktu na světové ceny ropy. Studie rozdělila eskalaci napětí do tří úrovní: malé, střední a velké.

Ve scénáři „malého napětí“ podobného válce v Libyi v roce 2011 Světová banka předpokládá snížení globálních dodávek ropy o 0,5 až 2 miliony barelů denně, což povede k počátečnímu nárůstu ceny ropy o 3 až 13 % – mezi 93 a 102 dolary za barel.

Ve scénáři „středního napětí“, který se podobá válce v Iráku v roce 2003, Světová banka předpokládá snížení celosvětové nabídky ropy o 3 až 5 milionů barelů denně, což vyvolá počáteční nárůst ceny ropy o 21 až 35 procent, neboli náklady v rozmezí 109 až 121 dolarů za barel.

A konečně v případě scénáře „vysokého napětí“, který by připomínal například arabské ropné embargo z roku 1973, Světová banka předpokládá snížení celosvětových dodávek ropy o 6 až 8 milionů barelů denně, což by vedlo k počátečnímu nárůstu cen ropy o 56 až 75 procent a k prudkému zvýšení nákladů na 140 až 157 dolarů za barel.

Jakékoli takové zvýšení cen ropy by znamenalo katastrofu pro Evropu, která se již nyní potýká s břemenem nákupu energetických zdrojů za nadsazené ceny, aby kompenzovala snížený dovoz z Ruska.

Studie se sice nezabývala dopadem eskalace napětí na ceny zemního plynu v západní Asii, zdůraznila však vzájemnou provázanost energetických zdrojů. S poklesem dodávek ropy se vlnový efekt rozšiřuje na další zdroje energie, přičemž ceny plynu jsou ovlivněny obzvláště.

Změna závislosti na plynu

Evropa vystupuje jako kontinent, který s největší pravděpodobností zaznamená výrazný nárůst cen plynu v důsledku odklonu od ruského potrubního plynu, což povede k podstatně větší závislosti na zkapalněném zemním plynu (LNG) přepravovaném z USA.

Kromě bezprostředních důsledků eskalace napětí a hrozící regionální války, které zvyšují ceny ropy a plynu na celém světě, čelí Evropa mnoha dalším faktorům, které by mohly zásadně ovlivnit vývoz energie z arabského světa.

Rozsáhlý regionální konflikt, do něhož by byly zapojeny země Osy odporu, jako jsou Írán, Jemen, Irák, Sýrie a Libanon, by mohl mít neblahé důsledky. Všechny tyto země, které mají přístup k mořím a úžinám, by mohly potenciálně narušit obchodní cesty do Evropy, včetně pohybu ropy a zkapalněného plynu.

Hormuzský průliv, který se nachází mezi Ománem a Íránem, má nesmírný význam jako hlavní světový energetický koridor, kterým prochází více než pětina celosvětových dodávek ropy a třetina celkových dodávek zkapalněného zemního plynu.

Na tento průjezd spoléhají hlavní země vyvážející ropu, včetně Saúdské Arábie, Íránu, Spojených arabských emirátů, Kuvajtu a Iráku. Kromě toho Katar, největší světový vývozce LNG, přepravuje většinu svého vývozu LNG přes průliv. Vzhledem k tomu, že úžinou ročně prochází zhruba 20 % celosvětových toků LNG, mohlo by jakékoli uzavření úžiny Íránem nebo jeho spojenci vážně ovlivnit dodávky ropy a plynu do Evropy.

Jak Palestina krvácí, Evropa to pocítí na vlastní kůži

Další možný scénář zahrnuje uzavření průlivu Bab al-Mandab, strategického průlivu přes Jemen, který funguje jako spojovací článek námořní obchodní trasy spojující Středozemní moře a Indický oceán přes Rudé moře a Suezský průplav.

Touto trasou prochází většina vývozu zkapalněného zemního plynu z Perského zálivu a v roce 2017 tudy prošlo téměř 9 % veškeré ropy a rafinovaných produktů přepravovaných po moři, přičemž více než polovina z nich směřovala do Evropy. Uzavření průlivu Bab al-Mandab by mohlo tankery z Perského zálivu donutit k odklonu kolem jižního cípu Afriky, což by vedlo k prodloužení tranzitních časů a nákladů na přepravu.

Evropa by se ocitla před těžkou volbou: přijmout přemrštěné ceny za nepřetržitý tok ropy a plynu, který způsobuje vážné hospodářské napětí – nebo přehodnotit svůj postoj k ruskému plynu, což bude na mezinárodní úrovni vnímáno jako ponižující ústup.

EU se původně obrátila na západní Asii, aby nahradila klesající dodávky ruského plynu, i když to znamenalo vyšší náklady. Rostoucí vyhlídky na to, že palestinská válka přeroste v konflikt v celém regionu, však nyní vážně zpochybňují spolehlivost západoasijských dodávek ropy a plynu do Evropy. Jakákoli eskalace konfliktu pravděpodobně povede k prudkému nárůstu cen energií a zasadí zničující ránu klíčovým odvětvím evropské ekonomiky, zejména Německu.

V očekávání hrozící krize začal německý kancléř Olaf Scholz v tichosti hledat alternativní zdroje energie: Minulý týden navštívil Ghanu a Nigérii v naději, že se mu podaří najít nové zdroje energie pro Evropu.

Jak Izrael zesiluje bombardování Gazy americkými a evropskými zbraněmi, riskuje, že se objeví nové bojové fronty, které otevřou vojensky vyspělejší prvky osy odporu v regionu, což hrozí rozsáhlou eskalací v celé západní Asii a může Evropu uvrhnout do ekonomického propadliště.

Doby, kdy se Evropa těšila nepřetržité prosperitě, zatímco západní Asie trpěla důsledky západní a izraelské politiky, jsou dávno pryč. Osa odporu – ve spojení s rostoucím vlivem multipolárních mocností, jako je Rusko a Čína – nyní disponuje schopnostmi a možnostmi, které by mohly zpochybnit západní osu od Washingtonu po Brusel a Tel Aviv a zásadně změnit globální energetický trh, jak ho známe.