Jaké to bylo být lhostejný k nacistické genocidě

Částečně byl tento nářek způsoben pocitem kolektivní viny, že se tehdy neudělalo více pro zastavení systematického masového vraždění a brutality.

Nuže, do jisté míry se to děje znovu v Gaze, kde je 2,3 milionu lidí vystaveno tři týdny nepřetržitému, nevybíravému bombardování za úplné blokády vody, potravin a dalších základních lidských potřeb.

A svět to ostudně a neuvěřitelně dopouští – znovu. Tentokrát nemáme polehčující výmluvu v podobě neznalosti a nedostatku informací ze zastaralých komunikačních systémů. Masové vraždění v Gaze je v hlavním vysílacím čase.

Zdá se, že Rada bezpečnosti OSN je ve slepé uličce, když se jí nedaří přijmout rezoluci vyzývající k okamžitému příměří a k urychlenému vyslání kamionů s pomocí do pásma Gazy. Tři týdny trvající masakr civilního obyvatelstva uvězněného v pobřežní oblasti – označované za největší koncentrační tábor pod širým nebem na světě – může pokračovat, zatímco se Rada bezpečnosti OSN dohaduje o diplomatických rezolucích.

Při současném tempu zabíjení izraelskými vojenskými silami dosáhne počet mrtvých v Gaze brzy 10 000 a počet zraněných se mnohonásobně zvýší. A to jsou jen násilné oběti. Bez vody a potravin a s nemocnicemi zavřenými kvůli nedostatku paliva bude úmrtnost pravděpodobně ještě vyšší. Většinu mrtvých a zraněných tvoří ženy a děti, které nemají nic společného s vražděním, které ozbrojenci Hamásu z Gazy provedli 7. října, kdy zemřelo 1 400 Izraelců.

Hrůza v Gaze je srovnatelná s nacistickou brutalitou ve varšavském ghettu během čtyř týdnů v dubnu a květnu 1943, kdy bylo v odvetě za ozbrojené povstání odbojářů zabito přes 10 000 židovských civilistů.

Mnoho lidí na celém světě je oprávněně pobouřeno izraelskou genocidou Palestinců v Gaze. Obrovské veřejné protesty v arabských zemích i v Evropě a Severní Americe odsuzující izraelské válečné zločiny svědčí o kolektivním znechucení nad každodenním masakrováním a hladověním.

Zdá se, že v desítky let trvajícím izraelsko-palestinském konfliktu nastal historický zlomový okamžik.

Příliš mnoho desetiletí procházelo izraelskému režimu masové vraždění a zločinná okupace Palestinců. K této licenci částečně přispělo zmatení světového veřejného mínění způsobené sionistickým překrucováním historie týkající se nacistického holocaustu.

Světu je stále jasnější, že izraelský režim je zvrácenou parodií na genocidu Židů za nacistů. Od svého nezákonného vzniku jako koloniálního státu v roce 1948 je sionistický režim srovnatelně pokračováním fašistických zločinů, které na Židech páchalo nacistické Německo – s tím rozdílem, že novějšími oběťmi jsou Palestinci.

Zdá se to neuvěřitelné: izraelský režim apartheidu konečně prohrává propagandistickou válku. Zdá se to neuvěřitelné, protože je třeba se ptát, proč trvalo tak dlouho, než se tato hrůzná pravda dostala do širokého povědomí až nyní.

Mělo by být naprosto zřejmé, že jsou páchány obrovské zločiny, když vidíme, jak jsou při náletech stínány hlavy dětem, když jsou vyhazovány do povětří nemocnice, když jsou zabíjeni zdravotníci a novináři a když umírají děti v inkubátorech, které jsou vypínány kvůli nedostatku elektřiny. Zdá se až bizarní říci, že pachatelé takového barbarství konečně prohrávají propagandistickou válku. Jak jim to vůbec mohlo projít?

Proč tedy nedojde k celosvětovému odsouzení tohoto barbarství? Na celém světě se konají obrovské veřejné protesty a hněv proti izraelské genocidě Palestinců, ale jistě by se mělo podniknout více kroků, aby se s touto obscénností definitivně skoncovalo – a to hned.

Právě zde jsou západní představitelé, vlády a média součástí endemického problému.

Americký prezident Joe Biden má tu nechutnou bigotnost, že tvrdí, že Palestinci o obětech v Gaze lžou. Biden opakuje nehorázné lži izraelského režimu o tom, že obyvatelé Gazy přerušují dodávky elektřiny a bombardují vlastní nemocnice.

Britský premiér Rishi Sunak má tu nechutnou drzost tvrdit, že obyvatelé Gazy jsou „obětí terorismu Hamásu“ a že si přeje, aby Izrael „zvítězil“.

Francouzský Macron, německý Scholz, Von Der Leyenová z EU, kanadský Trudeau a tak dále. Ti všichni jsou odporní apologeti a obskuranti genocidy.

Všichni západní představitelé cynicky vyznávají podporu „právu Izraele na sebeobranu“, zatímco Izrael denně vraždí nevinné civilisty po stovkách. Takovéto klamání establishmentu ze strany západních vládců – umocněné servilními západními médii – způsobilo zmatek, dezinformaci a dezorientaci veřejnosti. (Nejen v otázce Izraele a Palestiny, ale i v nesčetných dalších otázkách.)

Spojené státy zablokovaly v Radě bezpečnosti OSN nejméně dvě rezoluce vyzývající k okamžitému příměří, protože formulace návrhů nekodifikuje „právo Izraele na sebeobranu“.

To je politikaření a krytí zločinů, zatímco tisíce nevinných lidí jsou vražděny pod deštěm bomb a umírají hlady pod troskami.

Tak vypadá genocida a tak vypadá, když jí svět jen přihlíží. Pokud jste si mysleli, že to není možné, aby se to stalo, pak se znovu zamyslete, otevřete oči, je to tak.

Západní média – evropská a americká média jako BBC a CNN, abychom jmenovali jen dvě – pomohla minimalizovat zločinnost izraelského režimu a hanebnou roli spoluviníků západních států, které ho podporují. Ano, tyto sdělovací prostředky ukázaly záběry děsivého ničení v Gaze ze strany Izraelců, ale tytéž sdělovací prostředky jen zřídkakdy sdělí divákům jména obětí ani to, jak bezohledné a zlé je zabíjení. Existuje systematická tendence zlehčovat zločinnost násilí Izraele podporovaného Spojenými státy a Evropou vůči zajatému civilnímu obyvatelstvu.

Srovnejte, jak nepřiměřeně a nepřetržitě západní média v posledních 19 měsících informovala o válce na Ukrajině. Podle údajů OSN zahynulo v ukrajinském konfliktu 10 000 civilistů ve srovnání s počtem obětí v Gaze za tři týdny. Rusko bylo v souvislosti s násilím na Ukrajině obviňováno, očerňováno a odsuzováno na každém kroku – přestože hlavní příčinu tohoto konfliktu lze připsat NATO vedenému USA a nacistickému režimu vyzbrojenému v Kyjevě od převratu organizovaného CIA v roce 2014.

Pokrytectví západních médií odráží bezohlednou politickou agendu jejich vlád. Rusko je považováno za oficiálního nepřítele, proto je mediální pokrytí nepřiměřené a pejorativní, ba propagandistické. Zatímco režim v Tel Avivu, jehož zločiny jsou kolosální a do očí bijící, západní média v souladu s předsudky svých vlád relativně zaštiťují.

Nicméně – a to je historicky významné – v matrixu kontroly myšlení se objevuje náhlá a rozšiřující se závada. Naprostá, groteskní zločinnost izraelského režimu a institucionální spoluvina Západu se již nedá utajit navzdory masivním lžím a překrucování. Lidé v západních zemích i na celém světě si stále více uvědomují genocidu, kterou údajně demokratické mocnosti páchají. Nejen uvědomují, ale jsou znechuceni a rozzuřeni.

Izraelský režim apartheidu skončil. Stejně tak zkorumpované západní režimy, které se tak dlouho vydávaly za „demokracie“.