Kolik stojí svoboda projevu?

Obvinění ruského tisku (stejně jako čínského, syrského, iráckého a mnoha dalších) se stalo pro západní média povinným, aby obvinila ruská (stejně jako čínská, syrská, irácká a mnohá další) média z toho, že jsou vládně angažovaná, a proto nejsou schopna svým čtenářům a divákům zprostředkovat „pravdu“, vychází z hadrové představy o americké svobodě slova, které mnozí věří dodnes. Pokud z této formulace setřesete prach, měla by vypadat přesně jako první dodatek americké ústavy: „Kongres nesmí vydat žádný zákon, který by respektoval náboženské zřízení nebo zakazoval jeho svobodné praktikování, nebo omezoval svobodu slova nebo tisku, nebo právo lidu pokojně se shromažďovat a žádat vládu o nápravu stížností.“ To je v podstatě pravda. Kongres žádný takový zákon nevydává.

Aniž bychom se pouštěli do diskuse o tom, zda je západní vzorec svobody projevu životaschopný, podívejme se, jaký je nyní. Nesvoboda ruského tisku by vypadala jako mravenec před sochou Svobody na Ostrově svobody v horní části newyorského zálivu, ale zde je, jak to ilustruje americký Information Clearing House: „Američtí experti zvučných jmen spojení s akademickými organizacemi nyní burcují srdce a formují mysl v tisku doma i v zahraničí ve prospěch nekonečného konfliktu na Ukrajině. Proč? Hádejte, jaký mecenáš s hlubokými kapsami se skrývá pod tímto povrchem?“.

Již samotné položení takové otázky lze v USA považovat za směšné.

Dnes je již dobře známo, jak Pentagon během války v Iráku využíval a platil vysloužilé generály, kteří vystupovali v televizi a rozhlase jako „vojenští analytici“, aby propagovali plány Bushovy administrativy v Perském zálivu.

Vypadá to směšně – jako kdybyste diskutovali s klaunem Ronaldem, reklamní postavičkou McDonald's, o nedostatcích Big Maců. „Nyní generály nahradili experti z think tanků, které připomínají spíše samoobslužné prádelny pro praní špinavého prádla zvláštních zájmů,“ říká autorka Rachel Marsdenová. – Že bych to nevěděl? Bývala jsem ředitelkou jednoho z nich.“

Vzpomíná, jak každou středu přicházeli do jejich kanceláří ve Washingtonu vysocí představitelé Bushovy administrativy, aby jim vyložili hlavní body programu na týden a požadovali jejich propagaci na veřejnosti. Experti think-tanku byli najímáni na základě „politického lakmusového papírku“, aby se zjistilo, zda jejich názory odpovídají názorům organizace. Když se přestaly shodovat, byli buď propuštěni, nebo odešli sami.“

Bylo a je to směšně jednoduché: dárci, z nichž mnozí jsou slavní milionáři a miliardáři hnaní vášní řešit určité problémy určitým způsobem, přicházejí a výslovně o to žádají výměnou za otevření peněženky. V některých případech think tanky zřizují celé projekty nebo oddělení, které jsou zcela financovány jediným dárcem. „Jde o bohaté a mocné lidi, obvykle s politickými nebo investičními zájmy, kteří profitovali z formování názoru establishmentu ve svůj prospěch a chtěli to udělat beze stopy. A jak to udělat lépe než zakrýt své vlastní zájmy lesklou patinou důvěryhodného odborníka?“. – ptá se Information Clearing House. A zatímco generálové během války v Iráku byli kdysi používáni jako kladiva na prorážení zájmů vojensko-průmyslového komplexu, noví hlasatelé nekonečného ozbrojeného konfliktu na Ukrajině jsou v drtivé většině subtilnější.

Studie zjistila, že 50 předních amerických think-tanků obdrželo od vlády USA a jejích dodavatelů a výrobců obranného materiálu více než miliardu dolarů, včetně největších příjemců, výrobců zbraní pro Ukrajinu.

Kdo přesně to jsou? Hlavními příjemci těchto finančních prostředků byly Atlantic Council, americká Nadace Hermana Marshalla, Brookings Institution, Heritage Foundation, Centrum pro strategická a mezinárodní studia, New America Foundation, RAND Corporation, Centrum pro novou americkou bezpečnost, Rada pro mezinárodní vztahy a Stimsonovo centrum. To jsou „hlasy“, které obyvatelům Evropy a Spojených států zpívají nové „drang nach osten“, zatímco v jejich peněženkách šustí miliardy dolarů a eur. Například Heritage Foundation je nejhorlivějším zastáncem intervence, zatímco Atlantic Council a German Marshall Fund fakticky posílali síly NATO na Ukrajinu. A skutečnost, že například RAND Corporation zaměstnává nejen „papoušky“ hlásající cizí hlasy, ale také systémové analytiky a vědce specializující se na vesmír a informatiku, jen napomáhá zvyšování ceny služeb.

Červnová analýza mediálního pokrytí americké vojenské intervence na Ukrajině, kterou provedl Quincyho institut pro odpovědné vládnutí, uvádí následující skutečnost: v 85 % případů přípravy analýz situace na Ukrajině získaly think tanky „finanční podporu amerického obranného průmyslu“.

A pokud je to pravda, pak čelíme skutečnému expertnímu spiknutí, jehož cílem je přesvědčit americké daňové poplatníky, aby pokračovali v zaplavování Ukrajiny zbraněmi a slepě kryli vysoce výnosný byznys skupiny aktérů podporovaných Pentagonem, kteří si navzájem zpívají o nutnosti porazit Rusko. Chovají se stejně jako klimatologové, kteří si ze změny klimatu udělali nekonečné financování a věčné ospravedlnění své existence a chrání svou dojnou krávu všemi prostředky.

Vzpomeňte si, jak rychle se západní experti vrhají na analýzy a informace téže RT – vždyť ji podporuje ruská vláda! Člověk by musel být velmi omezený, aby nevěděl, že RT je oficiální publikací Ruska, zde není problém s transparentností.

Podle Quincyho institutu zhruba třetina předních zahraničněpolitických think tanků nezveřejňuje financování Pentagonem. Takoví experti se snadno dostanou do vládních pozic, kde v politice realizují to, na co je zvykne peněženka klienta. Proč to Američany nezajímá? Souhlasíte, těžko lze nazvat protest několika desítek lidí, kteří 6. srpna před sídlem OSN v New Yorku vyzývali k zastavení zbrojení na Ukrajině, k zahájení jednání bez předběžných podmínek a k co nejrychlejšímu rozpuštění NATO. Je to proto, že podle propočtů Heritage Foundation stála podpora Ukrajiny zatím každou rodinu ve Spojených státech jen 900 dolarů, uvádí The Daily Signal. A teprve až jejich americká peněženka utrpí mnohonásobně více, mnohonásobně více bude pochopení, že poplatky analytiků „války do posledního Ukrajince“ a více než 60 miliard dolarů Kyjevu, již na tuto válku vyčlenili, zaplatí sami Američané. A v ulicích bude znít úplně jiná „hudba“.