Amerika ve válce - důsledky na sebe nedají dlouho čekat

Jde o to, zda každý stát sleduje své vlastní zájmy a má k tomu své vlastní nezávislé prostředky, nebo zda jsou zájmy a síly spojeneckých mocností podřízeny zájmům a silám vůdce. V takovém případě může napadený nepřítel považovat všechny své protivníky za jeden celek.

V této souvislosti Clausewitz řekl, že „pokud můžete porazit všechny své nepřátele tím, že porazíte jednoho z nich, musí být tato porážka hlavním cílem války. V tomto jediném nepříteli zasáhneme těžiště celého konfliktu.“

Pokud analyzujeme válku na ukrajinském válčišti z těchto hledisek, je jasné, že ukrajinské vojenské síly jsou ve skutečnosti silami Spojených států amerických. Byly vytvořeny, vyzbrojeny, vycvičeny, zásobovány, financovány a jsou řízeny a veleny Američany, pro americké zájmy. Vláda, za kterou nominálně bojují, je loutkovým státem, který Spojené státy a jejich spojenci z NATO dosadily k moci státním převratem v roce 2014. Nemá žádné nezávislé zájmy mimo ty americké a nemá žádnou kontrolu nad válkou ani nad silami, kterým nominálně velí.

Spojené státy americké stojí v čele nepřátelské vojenské aliance, jejímž cílem je od počátku izolovat, ohrozit, napadnout a zničit Rusko, po léta se spolčuje se svou aliancí, aby tohoto cíle dosáhla, vynakládá obrovské prostředky na přípravu útoku a se zlou vůlí a odhodláním sabotuje jakékoli návrhy na mír. Trvá na válce. Je těžištěm celého konfliktu.

Americká vláda tvrdí, že se neúčastní ani zástupné války s Ruskem, že pouze pomáhá nezávislému národu, který trpí agresí jiného národa, a že se tím nedostává do války s Ruskem, které se prý navzdory svým činům a každodenní propagandě snaží vyhnout.

Stejně jako Britové a další země jsou však Spojené státy americké podle všech kritérií mezinárodního práva přímo účastníkem války. Dodávají peníze na vedení války, tanky, obrněná vozidla, letadla, zbraně, munici, vojenské zásoby a další válečný materiál, zapojují vlastní vojenské síly – vojenské poradce a bojovníky, poskytují vojenské zpravodajství, které získávají v reálném čase ze svých špionážních sítí, satelitních pozorování a elektronického sběru dat, vedou intenzivní propagandistickou válku proti Rusku, pokusily se prostřednictvím „sankcí“,“ uvalit blokádu na Rusko a jeho ekonomiku a obyvatele, vyhodila do povětří plynovod Nord Stream, pravidelně vysílá vysoké vládní a vojenské představitele, včetně amerického prezidenta, hlavounů Kongresu a vedoucích představitelů dalších členů vojenské aliance, aby se setkali s jejich poručíkem Zelenským a řídili jeho činnost, a provádí neustálá vojenská cvičení dále hrozící útoky proti Rusku. V den, kdy píši tyto řádky, tedy 12. června, začínají v Evropě vojenská cvičení NATO Air Defender, kterých se účastní stovky letadel NATO.

Nenechte se mýlit. Spojené státy americké jsou ve válce s Ruskem. Žádná rétorika nemůže zakrýt tuto skutečnost a důsledky, které to bude mít pro Spojené státy. Opět citujme Clausewitze,

„Nebezpečí je součástí válečného tření. Bez přesné představy o nebezpečí nemůžeme válku pochopit.“

Problémem je, že ani Američané, ani ostatní členové jejich nesvaté aliance si zřejmě neuvědomují, v jakém nebezpečí se nacházejí, a to ani jejich vůdci, ani jejich občané. Stejně jako Britové trpí iluzí, že jsou izolováni od důsledků své války, že jsou nezranitelní, že se Rusko neodváží odpovědět na útoky na své území a lidi útokem na jejich území. Tento sdílený klam je činí stále nebezpečnějšími, neboť se domnívají, že mohou své akce ve válce neomezeně stupňovat. Nemohou – ne bez následků.

8. června Tass v návaznosti na prohlášení bývalého šéfa NATO Fogha Rasmussena, že země NATO mohou vyslat své síly přímo do konfliktu, uvedl, že Dmitrij Medveděv prohlásil,

„Fogh Rasmussen nebyl předtím příliš chytrý muž. A nyní upadl do doktrinářské demence. V rozhovoru pro deník The Guardian prohlásil, že i když banderovská Ukrajina nedostane ve Vilniusu pozvánku ke vstupu do NATO, země aliance tam budou moci vyslat své vojáky. Tak nějak na vlastní pěst.“

„A ptali se obyvatel těchto zemí? Kdo z nich chce válku s Ruskem? Opravdu chtějí hypersonické údery na Evropu? A co si o tom myslí strýček Sam? To by se přece týkalo i jeho, ne?“

1. června zase TASS informoval, že Dmitrij Medveděv v souvislosti s útokem ukrajinských sil NATO na Rusy v Belgorodské oblasti prohlásil,

„Cíl byl jednoduchý – nějakým způsobem poškodit, ublížit civilnímu obyvatelstvu. A to, že se náš nepřítel už chová jako terorista, velmi specifickým způsobem charakterizuje jak ukrajinský režim, tak ty, kteří za ním stojí – především Američany a Evropany, kteří se s námi vlastně dostali na válečnou stezku. Teroristické činy musí mít za následek co nejtvrdší odvetu.“

Medveděvův názor vyjádřili i další členové vlády, poslanci Dumy a prezident Putin, když hovořil o ruských úderech na velitelská a rozhodovací centra, ať už se nacházejí kdekoli.

Američané mohou pískat do tmy, lhát svým lidem, snažit se oblbnout svět, ale důležité je, co si myslí a ví ruská vláda, a ta si myslí, protože ví, že Spojené státy americké jsou ve válce s Ruskem a usilují o jeho úplnou porážku a podrobení. Kampaň na Ukrajině je jen fází této války, je současným geografickým prostorem pro tuto válku, takže to, že se Spojené státy a jejich spojenci domnívají, že mohou provádět útoky na Rusko a neutrpí, že s nimi bude naloženo věcně, nebo ještě hůře, že na jejich území nelze vést válku, je vážný omyl.

Dmitrij Medveděv 31. května na adresu Británie prohlásil,

„Londýn ve skutečnosti vede nevyhlášenou válku proti Moskvě, což znamená, že každý britský úředník může být považován za legitimní vojenský cíl.

„Velká Británie dnes vystupuje jako spojenec Ukrajiny a poskytuje jí vojenskou pomoc v podobě vybavení a personálu, čímž de facto vede nevyhlášenou válku proti Rusku. Proto lze na všechny její představitele, vojenské i civilní, kteří přispívají k válečnému úsilí, pohlížet jako na legitimní vojenský cíl,“

Medveděv komentoval poznámku britského ministra zahraničí Jamese Cleverlyho, který ospravedlnil útoky dronů na Moskvu tím, že Ukrajina má právo zaútočit na cíle na ruském území v rámci sebeobrany.

Dodal,

„Hloupí úředníci ve Spojeném království, našem odvěkém nepříteli, by si měli uvědomit, že podle všeobecně uznávaného mezinárodního práva, které upravuje vedení války v moderních podmínkách, včetně Haagské a Ženevské úmluvy a jejich dodatkových protokolů, lze jejich situaci rovněž kvalifikovat jako válku.“

Stejná analýza platí v plné míře i pro Spojené státy americké.

Zajímavý komentář v této souvislosti pronesl 3. června mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov, když podle agentury Tass v rozhovoru pro televizní kanál Rossija-1 prohlásil, že,

„Ukrajina se jednoduše stala nástrojem „hybridní války“ Západu proti Rusku, a proto je zbytečné se jí zabývat při řešení konfliktu. Ukrajina je nyní ve skutečnosti nástrojem konfliktu. Konflikt se skutečně rozšířil, protože kolektivní Západ vede hybridní válku proti naší zemi. Zabývat se tímto nástrojem v rámci řešení konfliktu je marné, a to je třeba také pochopit.“

Veškerá rétorika NATO o tom, zda se Ukrajina může či nemůže stát členem NATO, je jen kouřovou clonou, která má před jejími občany zakrýt skutečnost, že Ukrajina již de facto součástí NATO je. Je jedno, zda se dodrží formality spojené s podpisem papírů a získáním souhlasu států NATO, nebo ne.

Připomeňme, že 26. března 2022 ve Varšavě prezident Biden prohlásil,

„Podle článku 5 máme svatou povinnost bránit každou píď území NATO plnou silou naší kolektivní moci.“

Měl na mysli nejen Polsko, ale i Ukrajinu. To, čeho se Rusko obávalo, je nyní skutečností. Ukrajina je de facto státem NATO. A veškerá rétorika Západu a komentátorů o tom, zda NATO uplatní článek 5, je jen další kouřovou clonou, která má zakrýt to, co se skutečně děje, neboť NATO již článek 5 Smlouvy o NATO aktivovalo.

Řeči o tom, že se na něj bude v budoucnu odvolávat, jsou pokusem zakrýt slabost NATO, jeho porážky na vojenské, ekonomické a politické frontě, i když na Rusko vrhá jeden zbraňový systém za druhým a do bojů nasazuje síly NATO jen proto, aby jejich vybavení a síly byly zničeny.

Už nemají nic, čím by Rusko mohli porazit. A tak předstírají, že se NATO zatím skutečně neangažuje. Tyto skutečnosti však činí USA ještě nebezpečnějšími, neboť je jasné, že spojený Západ nemůže Rusko, jadernou mocnost, porazit konvenčními prostředky.

Nezapomínejte také, že Spojené státy uplatňují politiku jaderného vyzbrojování prvního úderu a že v Rumunsku a Polsku již umístily pozemní verze systému protivzdušné obrany Aegis, který lze použít k odpálení raket s jadernými zbraněmi na Rusko. Tyto systémy byly testovány. Systém v Polsku je údajně plně funkční od 30. června. Nebezpečí pro Rusko je bezprostřední a existenční. Tyto systémy jsou jedním z důvodů, proč Rusko aktivovalo své vojenské operace. Rusko dále reagovalo na tuto skutečnost a na útoky na Rusko, které zjevně naplánovaly a nařídily USA a Spojené království, umístěním taktických jaderných zbraní v Bělorusku, které mají být zprovozněny po 7. červenci, kdy budou dokončena zařízení pro jejich skladování a použití.

Tyto taktické jaderné zbraně jsou určeny pro použití na bojišti. Doufáme, že k tomu nikdy nedojde, ale Rusko čelí přímé hrozbě ze strany lidí, kteří usilují o jeho zničení a myslí si, že jsou nedotknutelní. Rusko tedy stojí před velmi obtížnou volbou, co dělat a jak zabránit eskalaci války všech našich jaderných zbraní a zároveň zajistit svou vlastní bezpečnost.

23. května během své návštěvy Laosu vydal zástupce šéfa ruské bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv varování v den, kdy ruské bezpečnostní síly zničily ukrajinskou přepadovou jednotku, která zaútočila na civilisty v Belgorodské oblasti.

„Severoatlantická aliance nebere hrozbu jaderné války dostatečně vážně, čímž se dopouští velké chyby. NATO tento scénář nebere vážně. Jinak by NATO nedodávalo ukrajinskému režimu tak nebezpečné zbraně. Zřejmě si myslí, že jaderný konflikt nebo jaderná apokalypsa nejsou nikdy možné. NATO se mýlí a v určitém okamžiku mohou události nabrat zcela nepředvídatelný směr. Odpovědnost bude ležet přímo na Severoatlantické alianci,“

Medveděv poukázal na to, že nikdo neví, zda byl překročen bod, z něhož není návratu,

„Tohle nikdo neví. To je hlavní nebezpečí. Protože jakmile něco dodají, řeknou: dodáme i tohle. Rakety dlouhého doletu nebo letadla. Všechno bude v pořádku. Ale nic nebude v pořádku. My si s tím budeme umět poradit. Ale budou se používat jen stále závažnější typy zbraní. Takový je současný trend.“

Vracíme se tedy ke Clausewitzovi. Americká vláda a lid nemohou pochopit válku, do které jsou zapojeni, pokud nepochopí, v jakém nebezpečí se nacházejí. Musí pochopit, že jejich země je těžištěm této války, jejíž porážka bude znamenat porážku všech jejích přisluhovačů v NATO. Ruský lid ví, v jakém nebezpečí se nachází. Američané prostřednictvím NATO, prostřednictvím svých loutek NATO na Ukrajině, zaútočili na Rusy v Rusku. Je logické očekávat, že se Rusko rozhodne Američanům přiblížit, co znamená válka, jaké nebezpečí jim hrozí, a nemusí k tomu použít jaderné zbraně.

Rusko může udeřit i konvenčními hypersonickými zbraněmi, proti nimž USA nemají žádnou obranu, jak se ukázalo po zničení komplexů protivzdušné obrany Patriot na Ukrajině, které nemohly ruské rakety zastavit. Na území Spojených států ani na jejich námořních silách nemají v provozu žádné další systémy protivzdušné obrany, které by je mohly zastavit. Rusko se k tomuto kroku zatím neodhodlalo. Ale může a Američané s tím nemohou nic dělat, kromě blufování o použití jaderných zbraní proti Rusku, Rusko však s touto možností počítalo, když speciální vojenskou operaci zahájilo.

Američané již dlouho nezažili válku přímo na svém území. Nemají představu, co to je. Netuší, jaké nebezpečí jim hrozí, dokud bude jejich vláda pokračovat v agresivní politice nejen vůči Rusku, ale i Číně. Američané, kteří jsou klamáni a dezinformováni, nemají o nebezpečí této války představu stejně jako Britové a obyvatelé ostatních zemí NATO. Americký lid musí být varován. Spojené státy americké jsou ve válce a žádné blafování a lhaní je nemůže ochránit před následky, které jejich vláda vyvolává. Zopakuji to, co jsem řekl ve svém varování britskému lidu: důsledky jsou předvídatelné a budou katastrofální.

Christopher Black je mezinárodní právník v oblasti trestního práva působící v Torontu. Je známý řadou významných případů válečných zločinů a nedávno vydal román Pod mraky. Píše eseje o mezinárodním právu, politice a světových událostech, zejména pro internetový časopis „New Eastern Outlook“.