Generálovo pokání za červenou knížku si odtrpíme

Že jeho minulost předsedy základní organizace KSČ v armádě je hluboko v zemi zakopaná a že z ní už jediný atom ani v půdě a ani v povětří nezbyl. Že on, generál, hledí na východ nikoli už s bývalou láskou k matičce Rusi, ale dnes už s čirou nenávistí k agresivní Putinově říši. Že pochopil a poznal, že pravda a spravedlnost nikdy nesídlila a ani dnes nesídlí v Kremlu, ale že světlem pochodně ze Sochy svobody v newyorském přístavu osvicuje nejen Bílý dům a Kapitol, ale i Pentagon a Brusel, odkud se její světlo šíří dál, kam až jen oko dohlédne. Že svět je zkrátka jiný, než byl, a je též lepší, než byl. A též on, generál, je jiný, než byl, a je též lepší než byl, a je za tu přeměnu osudu vděčen.

A aby svou vděčnost dokázal, učiní generál možné a snad i nemožné, aby své nové víry hlásal ještě horlivěji než je hlásá naše vláda, sněmovna a dokonce i než Senát, ale hlavně aby pak tyto své víry pomáhal uvádět v život, a to znovu horlivěji i důsledněji než budou činit sbory shora jmenované. Generál a nyní už též téměř prezident bude zkrátka razit cestu krystalicky čistému západnímu postoji naší republiky, postoji bez vytáček, otálení či planých diskuzí. Bude na nás nejabsolitnější spoleh, staneme se zkrátka ještě věrnějšími a ještě spolelivějšími přáteli Washingtonu i Bruselu než jsme teď, což se samozřejmě jeví jako zhola nemožné, protože všechny limity v této věci byly už z naší strany překonány, ale Petr Pavel je voják, který je zyklý uvádět i zázraky v život. Takže očekávejme kladný výsledek i zde.

Což vše, v souhrnu, jsou záměry, se kterými se generál ve svém nastávajícím prezidentském období obrátí nejen k těm, kteří ho volili, ale i k těm, kteří ho nevolili, a zvláště pak k těm, kteří ho nevolili z důvodu jeho kumunistické minulosti, jak např. učinil i Michael Kocáb a takto svoji nevolbu před druhým kolem prezidentské volby pro Český rozhlas zdůvodnil: „Až když se chtějí (myšleni generál Pavel i někdejší premiér Babiš – pozn. LM), s prominutím vydrápat na post prezidenta republiky, tak se distancují a omluví se. Ano, omluvili se už dřív, protože se pohybovali na lukrativních pozicích demokratického režimu, který vyžadoval nějakou poloomluvu. Ale omlouvám-li se v souvislosti s tím, že chci získat další lukrativní post v řadě po lukrativních postech v bývalém socialismu, je ještě něco úplně jiného... Je to plivnutí do tváře všem obětem komunistického režimu, když někdo, kdo byl členem té organizace, se dnes chce stát prezidentem a nám je to jedno“.

Odhlédněme od faktu, že Kocábův postoj je ovlivněn faktem, že on sám už v roce 2021 uvažoval o své účasti v příštím klání o prezidentský úřad a ještě v červenci minulého roku sdělil Seznamu Zprávy, „že se o své případné kandidatuře rozhodne na poslední chvíli“.Nakonec se tedy rozhodl nekandidovat, ale hořkost ze skutečnosti, že on ne, ale dva bývalí komunisté ano, ho na jazyku svrbět nepřestala. A jako jistá výstraha zůstal možná tento paradox svého druhu trčet i v hlavě generála Pavla, který si velmi dobře uvědomuje, že právě z tábora nejskalnějších prozápadních jestřábů a rusofobů hrozí jeho kariéře pro jeho někdejší členství v KSČ nejvážnější nebezpečí. A že tudíž nám, občanům, hrozí, že ohrožený bude konat zázraky přičinlivosti, aby dokonce i toho Kocába přesvědčil, že ostřejší brusič na protivládní síly a kritiky politiky Washingtonu a Bruselu než je on, v republice nebyl a není.

A to bude právě to, co si budeme muset, jak už v titulku naznačeno, odtrpět. Protože už teď je toho nad hlavu i neurekom.