Masivní vybíjení kuřat může být předzvěstí něčeho horšího

Tolik Wikipedie, která si ale poněkud protiřečí. V prvním odstavci bububu (schopnost infikovat a usmrtit člověka), v druhém odstavci uvádí: Neexistuje efektivní způsob přenosu viru mezi lidmi a i přenos z ptáků na člověka není nijak častý, ale dojde-li k němu, je úmrtnost pacientů velmi vysoká. 

Tak jak je to s tím přenosem? Na serveru osel.cz vyšel před 17 roky článek Virus H5N1 – čeho se bát a čeho ne, kde se píše:

Před propuknutím „ptačí chřipky“ v Turecku vykazovaly oficiální statistiky 142 případů nákazy člověka virem H5N1, z toho asi polovina skončila smrtí. Situace je vážná především s ohledem na blížící se sezónu „obyčejných“ chřipek vyvolaných viry H1N1 a H3N2. Pokud se tyto viry u některého pacienta „potkají“ s ptačím virem H5N1, můžou se zkombinovat na bestii, která si vezme z obou „rodičů“ to nejhorší. Od „obyčejných“ virů umění šířit se rychle z člověka na člověka, od viru „ptačí chřipky“ schopnost zabíjet. Proto představuje každé ohnisko nákazy virem H5N1 vážné potenciální riziko.

Někteří virologové přesto považují obavy z viru „ptačí chřipky“ za přehnané.

„Ten virus měl nespočet příležitostí, aby zmutoval na kmen schopný vyvolat pandemii. Zatím to neudělal, a je proto vysoce pravděpodobné, že to vůbec nedovede,“ tvrdí virolog Peter Palese z newyorské Mount Sinai School of Medicine.

Takže je tady klasické strašení. Virus nezmutoval, ale mohl by. A ten nezmutovaný na člověka leze velmi nerad, člověk v podstatě musí dělat psí kusy, aby to dostal. Když už to dostane, pravděpodobnost přenosu na druhého člověka je nula, zatím takový případ nebyl zaznamenán. Přesto jsou příjmaná opatření fanatická a drastická jako by šlo o choleru střihnutou s morem.

U ptáků se onemocnění projevuje ve dvou formách. Při lehčí bývá příznakem jen zježené peří, nebo méně početné snášky vajec. Těžší forma je pro ptáky vysoce nakažlivá a vede k úhynu. Onemocnění postihuje velkou část vnitřních orgánů a úmrtnost nakaženého ptactva za 48 hodin po nakažení dosahuje 100 %. Zdroj

Výše uvedené tvrdí WHO. A my víme, že co tvrdí WHO, nemusí být úplně přesné. Četl jsem někde, že v málochovu je skutečná úmrtnost na ptačí chřipku kolem 5 %. Navíc my ani netestujeme, zda jde o lehčí nebo těžší formu onemocnění. Nedáme tomu čas.

Přesto se vybíjejí sta tisíce kuřat a to způsobem, který rozhodně není košer. V malém množství by přicházela v úvahu smrtící injekce, ale zabít stovky tisíc kuřat injekcí je drahé a pomalé. Takže se to dělá plynem. Podle článku na iDnes jsou dvě možnosti. Hala se utěsní a dovnitř se napustí CO₂. Jenže je to prý náročné na čas a prostředky. Nejjednodušší je pochytat nebohá kuřata, mrsknout je do přenosných kontejnerů, pěkně hlava na hlavě a ten pak utěsnit a napustit CO₂.

Článek smrt kuřat zlehčuje. Prý kuřata netrpí. Jenom chvilku, když padají rukávem, který vede do kontejneru. Pak už zřejmě (podle článku) v tom kontejneru jen tak leží na sobě, přičemž spodním vrstvám je příjemně teplo. A když konečně napustí kontejner CO₂, stačí prý dvě nadechnutí a už jsou v kuřecím nebi.

Mám o těch dvou nadechnutích velké pochybnosti. Kysličník uhličitý CO₂ není ve své podstatě jedovatý (na rozdíl například od kyanovodíku).

Lidé (a zvířata) přijímají vzduch prostřednícím horních cest dýchacích. Ten putuje až do plic. Vzduch mimo jiné obsahuje kyslík, který se vstřebává přímo do krve. Načež reaguje s červeným krevním barvivem neboli hemoglobinem. Výsledkem toho je pak další reakce (buněčné dýchání). Právě jejím produktem je již zmíněný oxid uhličitý, který z buněk tkání putuje do krevního řečiště. Zde se tato látka váže rovnoměrně na krevní plazmu a hemoglobin. CO₂ se samozřejmě rozpouští i v dalších tělesných tekutinách. Vyšší koncentrace oxidu uhličitého způsobí jednoduše narušení uhličitanové rovnováhy v nejpohyblivější a nejčervenější tkáni těla. Tím pádem dochází k metabolickému stavu tzv. acidóze. Zdroj: Otrava oxidem uhličitým

Myslím si, že kuřata před smrtí udušením hrozně trpí.

Kdo považuje kuřata a slepice za příliš hloupé, měl by vidět například film Bába z ledu. Je o něčem úplně jiném, ale ve filmu hraje i slepice Adéla, o kterou se stará samorost Broňa.

Anebo si o tom něco přečíst na internetu. Například článek Slepice jsou chytré:

Americký populárně vědecký časopis Scientific American mluví o inteligenci slepic jako o “překvapující a senzační“, protože: „Slepice jsou chytré a chápou svět, ve kterém žijí, což vyvolává poměrně znepokojivé myšlenky vzhledem k tomu, jak s nimi zacházíme ve velkochovech.“

Dr. Lori Marino, neurovědec, který studuje poznávací schopnosti, emoce a chování slepic, přistupuje k odvěké otázce, zda jsou slepice chytré, zcela unikátně. V roce 2017 řekl časopisu Mental Floss: „Neexsituje moc vědeckých prací, které by se věnovaly studiu slepičího vnímání, protože když předpokládáte, že někdo danou vlastnost nemá, nebudete ji zkoumat. Ty studie, které ale realizovány byly, jsou velmi přesvědčivé.“

Na celém tom hromadném vybíjení kuřat mi vadí několik věcí:

• zbytečnost (Virus H5N1 nepředstavuje pro člověka nebezpečí.)
• hloupost (Vybíjet stovky tisíc perfektně zdravých slepic just in case [protože co kdyby?] je hloupost non plus ultra.)
• ignorance vědy (Víme dost o tom, jak funguje promoření v populaci. Bylo by jednodušší a levnější nechat chov promořit popř. i očkovat. Ty kusy, které přežijí, použít jako základ na nový chov odolných jedinců s časem vybudovanou vrozenou imunitou vůči H5N1.)
• chování veterinářů (Vždycky jsem si myslel, že veterinu jdou studovat lidé, kteří mají rádi zvířata. A dnes tito milovníci zvířat škrtem péra nechávají sadisticky zabít stovky tisíc živých tvorů.)
• chování hasičů (Mají pomáhat zachraňovat životy, ne pracovat v roli katů vykonávajících rozsudky smrti. V této souvislosti mě napadá mrazivá analogie s knihou 451 stupňů Fahrenheita Ray Bradburyho. Tam také byli hasiči použití k zakládání požárů místo k jejich hašení, pokud přišlo na člověka udání, že má doma knihy.)
• mlčení spolků na ochranu zvířat (Kde jsou ti mladí, co na náměstích lezli do klecí aby zdůraznili nelidskost klecových chovů?)
• mlčení zelených zachránců planety včetně Grety Thunbergové (Ten kysličník uhličitý se po vykonání poprav nenatahuje zpět, ale vypouští se volně do atmosféry. A ano, je to ten stejný plyn, za který platíme emisní povolenky. Tak mě napadá, zaplatili už vrazi zvířat za zahřívání planety?)
• krutost (Dusit slepice plynem v kontejnerech JE strašné.)
• ležérnost a bagatelizace utrpení živých tvorů (buď se o utrpení slepic nemluví, nebo se to zlehčuje.)
• nadřazenost. (Pocit, že my, lidé, jsme bohové a můžeme cokoliv, včetně způsobování nekonečného utrpení nižším tvorům.)
• zhrubnutí a znecitlivění lidské populace (Příprava na nové pandemie, které pro nás mají připravené, a které by časem mohly vyústit k podobnému nakládání i s lidmi?)

Zastavme se u posledního bodu. Něco mi říká, že nic se neděje náhodou a vše má svůj účel. Možná to šílené hromadné vybíjení drůbeže není jen hloupost a tupost veterinářů, či prevence a strach z nákazy. Možná je to součast mentální přípravy nás, lidí, k časům, které pro nás chystají. K časům, kdy na životě nebude záležet ani za mák a to nejen u zvířat, ale u lidí.