Zaslouží si Evropané svůj osud?

Ale věřím v následky a věřím v Boží spravedlnost (a samozřejmě v lásku!). Jinými slovy, nemyslím si, že můžete páchat zlé skutky a projít bez trestu: dříve nebo později budete muset zaplatit, zejména pokud nebudete svých zlých činů litovat.

Navíc si uvědomuji, že EU je kolonií/protektorátem USA, ale to byla i většina světa.

Proč může být v Latinské Americe nebo Africe skutečný odpor proti impériu a v EU žádný? Měla by Kuba začít posílat do EU vojáky, lékaře a inženýry (dělám si legraci!)?

[Jako dítě si pamatuji na nejrůznější protestní a odbojová hnutí v Evropě, od (většinou) mírumilovných protijaderných ekologů, přes stávkující odbory, RAF v Německu, IRA v Ulsteru, ETA ve Španělsku až po různé kurdské, arménské, palestinské a další etnické skupiny, které se v různé míře zapojovaly do násilného odporu proti státu. Dokonce i v malém Švýcarsku jsme měli autonomisty z Jury s některými kreativními metodami odporu! Tím nechci říci, že je všechny schvaluji, jen si vzpomínám na dobu, kdy v Evropě existoval skutečný odpor. Jsou moderní Evropané dnes schopni smysluplně vzdorovat *čemukoli*? Velmi o tom pochybuji.]

Myslím, že můžeme s jistotou říci, že EU je nejpoddajnější, nejzbabělejší a nejloajálnější kolonie Impéria. Proč? Pravděpodobně proto, že všechny ostatní kolonie *věděly*, že jejich koloniální status se pod anglo-sionistickou nadvládou nikdy nezmění, zatímco Evropané doufali, že se nějak „povýší“ tím, že budou „pudlíky“ strýčka Šmuela. A koneckonců imperialismus se zrodil v Evropě (křížové výpravy), a ne v Novém světě.

Člověk by si myslel, že i ten nejhloupější politik EU si už uvědomí, že protiruské sankce škodí téměř výhradně Evropě. Přesto, co vidíme? STÁLE v tom pokračují a STÁLE to stupňují, podívejte se na tento titulek: „EU se chystá zmrazit aktiva mateřské společnosti RT – média“. Přečtěte si to, prosím, uvidíte, že jde o přímý a naprosto neomluvitelný zásah proti svobodě slova. A zatímco doubleplusdobromyslní a politicky korektní Evropané rádi (ne)citují Voltaira a hrdě hlásají, že i oni „nesouhlasí s tím, co říkáte, ale budou do smrti hájit vaše právo to říkat“, ve skutečnosti je jim to naprosto ukradené.

To není nic nového.

Když anglosionisté zahájili ZCELA NEZÁKONNOU agresivní válku proti srbskému národu a zemi Jugoslávii, která byla zakládajícím členem Hnutí nezúčastněných zemí, hrdí Evropané udělali toto (viz obrázek).

V nejlepším případě!

Mnozí se aktivně podíleli na mučení srbského národa. Opakovaně. Evropané zradili Srby už jednou – za druhé světové války. A nyní v tom STÁLE pokračují (viz výhrůžky EU ohledně Kosova).

A nenechte se mýlit, po celé ty roky terorismus KLA v Kosovu plně podporovaly a dokonce mu pomáhaly KFOR a EULEX (tato druhá entita se skromně nazývá „Mise Evropské unie na podporu právního státu v Kosovu“ (zvýraznění doplněno).

A nyní opět slyšíme ze Starého kontinentu jen ohlušující ticho. Buď to, nebo výhrůžky.

Dávno zapomenuté je moudré napomenutí Jehudy Bauera:

Nebudeš obětí.
Nebudeš pachatelem.
A především,
nebudeš přihlížejícím.

Tím, že USA učinily z EU spoluviníka americké agrese proti Srbsku, si v podstatě navždy zajistily loajalitu Evropanů, protože je nyní nespojují pouze kulturní či koloniální vazby, ale jsou také spoluviníky znásilňování Srbska, Maghrebu a Mašreku, Afghánistánu a všech dalších zemí, které trpí pod jhem hegemonie.

Anglosionistický útok na Jugoslávii byl Křišťálovou nocí mezinárodního práva, událostí, z níž vzešly všechny hrůzy, které dnes vidíme. A přesto, daleko od pochopení (a už vůbec ne přiznání!) zločinu agrese (nejhoršího zločinu v mezinárodním právu, převyšujícího dokonce i genocidu nebo zločiny proti lidskosti!) a projevení jisté lítosti, evropští vůdci zůstali v kurzu, zatímco „obyčejní“ lidé v Evropě to všechno prostě ignorovali jako hodní pudlíci, kterými se stali.

A prosím, neříkejte mi, že „čelili jsme příliš silnému nepříteli“ nebo „nemohli jsme nic dělat“. Přinejmenším by se každý Evropan mohl řídit Solženicynovou výzvou a „nežít ze lži“. Ale oni nemohli udělat ani to. Výsledkem 1000 let protikřesťanské propagandy a hereze je společnost, která nevěří ani v samotný pojem „pravda“. Není divu, že už nedokážou přestat lhát...

Myslím, že je pravda, že pokud si nevážíte sami sebe, nebudou si vás vážit ani ostatní. Myslím si také, že je spravedlivé říci, že EU se stala nejopovrhovanější společností na planetě. A není to jen Putin, kdo nazývá EU „rohožkou USA“ – stejný názor zastává velká část zóny B.

Zde je, myslím, správná odpověď na otázku, kterou jsem položil výše: zaslouží si Evropané svůj osud? Vzhledem k tomu, že to, co je čeká příště, si způsobili sami, myslím, že nezvratná odpověď zní: „ANO!“.

Pokud ne, kdo za to může? Rusko? USA? Putin? „Židé“? Imigrace? Muslimové?

Když už jsme u USA – Američané alespoň volili Trumpa (dvakrát). To, že to (téměř) nic nezměnilo, je irelevantní, alespoň se obyvatelé USA pokusili vzdorovat! Ostatně i při současném potlačování disentu si stále myslím, že v USA je mnohem větší podíl Američanů schopných a ochotných k odporu než Evropanů.

A tak dnes chci udělat něco, co obvykle nedělám. Podruhé zveřejním, co jsem již jednou zveřejnil: rozhovor plukovníka Douglase Macgregora s Dr. Michaelem Vlahosem. Soudím, že tento rozhovor je natolik důležitý, že si zaslouží druhé zveřejnění. Než vás ponechám s těmito dvěma muži, chci jen dodat následující:

Tito dva muži jsou z generace, kterou jsem měl za doby studií během svých let na amerických vysokých školách (1986-1991) a které si dodnes nesmírně vážím. To neznamená, že nutně souhlasím se vším, co dělali, říkali nebo psali, to vůbec ne. Ale takových mužů si mohu vážit nejen pro jejich ohromný intelekt, ale také pro to, že byli muži cti a pravdy a skutečnými (na rozdíl od mávání vlajkou) vlastenci své země.

Je to generace mužů jako David Glantz nebo Lester W. Grau – amerických důstojníků, kteří skutečně pečlivě studovali sovětskou vojenskou doktrínu (autoři jako Rezničenko, Garejev nebo Ogarkov) a kteří díky svému studiu nezačali Rusko nebo Rusy vůbec nenávidět, ale viděli v nich kolegy profesionály a vlastence. Jelikož jsem měl tu čest strávit nějaký čas s lidmi, kteří učili na vojenské akademii ve Frunze (s jedním z nich jsem nakonec dokonce spoluautorsky napsal malou knihu), mohu potvrdit, že ruští špičkoví stratégové měli ke svým americkým kolegům také velký respekt.

Kontrast s neokonskými zrůdami „ze sklepa“ nemůže být větší.

Upřímně si myslím, že v následujícím rozhovoru je každé téma a každá věta důležitá, protože ukazuje, co si tato generace schopných a čestných Američanů myslí o (mnoha) ohavnostech, kterých jsme dnes svědky. Mohu upřímně říci, že jim i jejich věci přeji plný úspěch.

Pokud jde o mě, máme stejného nepřítele.

Kéž by jejich příklad odporu (protože přesně o tom to je) inspiroval další Evropany (už jich pár je), aby následovali jejich příkladu.

Poznámka editora

Saker si to trošku idealizuje. Za prvé - v USA není větší odpor proti estabilishmentu než v Evropě. Spíše naopak. Nechávají si rabovat obchody černochy, demontovat sochy. Volba Trumpa nebyl žádný akt rebelie, lidi mu dali hlas, protože byl jiný a lidi už byli unaveni politickou korektností. Ale když pak estabilishment spaktoval útok na Capitol a obvinil z toho Trumpa, nechali ho v tom se máchat.

Za druhé - v Evropě (i v USA) by byl větší odpor, kdyby se lidi tak nebáli nálepkování. Nálepkování, poplivání, zesměšnění, vláčení v bahně pomluv a následné povýšenecké utnutí diskuze ze strany estabilishmentu se ukazuje jako efektivní způsob oslabení jakéhokoliv odporu. Prostě málokdo má tu hroší kůži, aby to vydržel. Jak v USA tak v Evropě.