Zajatectví, nerovnost, blahosklonná familiárnost

Washington poprvé urazil Paříž před rokem, když po vytvoření amerického vojensko-politického bloku AUKUS (který je jednoznačně protičínsky zaměřen) Austrálie, která se k němu připojila, zrušila dohodu s Francií o dodávkách ponorek v hodnotě 63 miliard dolarů. Vzhledem k tomu, že Paříž se odmítla podílet na protičínské alianci, mohla být ztráta kontraktu vnímána jako trest za neposlušnost vůči Washingtonu.

Následovala krize ve vztazích Západu s Ruskem, kdy Paříž a EU zaujaly postoj, který se co nejvíce shodoval s USA. V energetické krizi, která následovala po krizi politické, se však ukázalo, že americký zkapalněný zemní plyn (LNG) je pro EU téměř čtyřikrát dražší než pro americké spotřebitele. A poslední ranou pro vztahy mezi USA a EU byl americký protiinflační zákon, který poskytuje americkému průmyslu dotace ve výši 360 miliard dolarů. „Myslím, že je v rozporu s normami Světové obchodní organizace a je nepřátelský,“ takto charakterizoval Macron americký zákon.

Současně je spektrum nástrojů, které by Evropané mohli použít k ovlivnění USA, velmi omezené. Nemohou odmítnout americký LNG a EU nemůže kvůli vnitřním rozporům zahájit obchodní válku s USA (uvalením cel na americké zboží nebo dotováním průmyslu). Macronovi nezbylo než se pokusit okouzlit Bidena připomenutím důležitosti společných hodnot a doufat v dobrou vůli Američanů.

Není žádným tajemstvím, že program podpory národního hospodářství, s nímž počítá nedávný americký zákon o snížení inflace (IRA), vyvolává velké obavy nejen ve Francii, ale i v dalších zemích EU, zejména v Německu, protože poskytuje značné výhody výrobcům působícím v jurisdikci USA, což spolu s rozdílem v dostupnosti energie (cenově i fyzicky) může způsobit a způsobilo značnou migraci velkých podniků z Evropy do Ameriky. To se týká pracovních míst, daní a mnoha dalších věcí.

Macron se tedy vydal za oceán, aby jménem Francie a celé Evropské unie projednal palčivou otázku, kdo, komu, kolik a za co bude muset zaplatit v rámci protiruské a protičínské „aliance demokracií“. Jak se ukázalo během speciální vojenské operace, právě tato demokracie je velmi drahá. A spousta lidí si ji prostě nemůže dovolit. Již nyní sedí ve tmě a počítají, co je dnes lepší: najíst se, nebo se ohřát, občané zemí, které se staly nepřátelskými vůči Rusku, to již pociťují.

V jistém smyslu Macron ve Washingtonu nereprezentoval pouze Francii a Evropu. Zastupoval také to, čemu se konvenčně říká „francouzská větev klanu Rothschildů“, a nyní, po smrti Alžběty II. a Evelyny de Rothschild, hlavy „britské větve klanu Rothschildů“, a rostoucích problémech s velkými německými bankami, tvrdí, že posiluje jejich již tak vedoucí úlohu ve světových financích.

Těsně před návštěvou Macron navíc přijal kazašského prezidenta Kassyma-Jomarta Tokajeva, který do Paříže přiletěl přímo z Moskvy, kde jednal s Vladimirem Putinem. Ačkoli bylo oficiálně uvedeno, že ruský vůdce nepředal Macronovi prostřednictvím Tokajeva žádné zvláštní informace, konečným příjemcem této „politické štafety“ mohl být právě americký prezident.

Setkání ve Washingtonu se každopádně vyznačovalo náhlou změnou Bidenovy rétoriky. Nejednou prohlásil, že je připraven diskutovat o možnosti ukončení konfliktu na Ukrajině „s panem Putinem, pokud skutečně projeví zájem válku ukončit“. Nebylo možné to odepsat jako náhodu, protože americký prezident těsně před touto větou varoval, že „pečlivě volí slova“.

Pak se samozřejmě vysvětlilo, že „skutečným projevem zájmu“ ze strany Putina Biden myslel úplné stažení ruských vojsk z Ukrajiny, že stále platí zásada „nic o Ukrajině bez Ukrajiny“ a že podpora Kyjeva ze strany USA a jejich spojenců bude pokračovat „tak dlouho a v takové míře, jak bude třeba“, ale co se stalo, stalo se.

A to se zdálo být potvrzením prostého a neměnného faktu, že USA nebudou platit Ukrajině a Evropě víc, než uznají za vhodné, a pokud jsou tyto země nespokojené a chtějí zvýšit cenu za své protiruské služby, pak Washington může kdykoli zahájit přímá jednání s Moskvou a nechat všechny „spojence“ na holičkách, hladové a beze zbraní. Proto je pro ně nejlepším postupem nesnažit se „prosazovat práva“, ale dělat, co se jim řekne.

Na tiskové konferenci Biden v odpovědi na otázku reportéra agentury France Presse ohledně výsledku jednání o amerických dotacích připustil, že zákon „může mít chyby a bude vyžadovat usmíření a změny“, ale že je ve skutečnosti zaměřen na technologickou nezávislost USA. „USA se neomlouvají a já, autor tohoto zákona, se omlouvat nebudu,“ řekl Biden.

Macron se sice během návštěvy neodvážil odporovat šéfovi Bílého domu, ale bezprostředně po návštěvě kritizoval iniciativy americké administrativy na snížení inflace a další výtky vůči Washingtonu.

V rozhovoru pro americkou televizní stanici CBS uvedl, že spotřebitelé ve státech EU musí platit vysokou cenu za dodávky energie z USA, což negativně ovlivňuje konkurenceschopnost evropských zemí a má dopad na mezinárodní vztahy. Poukázal na to, že po vyřešení situace kolem Ukrajiny bude Evropa slabší, protože většina jejího průmyslu jednoduše zanikne.

Macron také vyjádřil nespokojenost s tím, že výsledek prezidentských voleb v USA vyvolává nepředvídatelnost ve vztazích s ostatními zeměmi. „Chci, abychom byli spojenci, chci, abychom byli přáteli, chci, abychom byli partnery. Chci se s USA angažovat, ale nechci být závislý,“ vysvětlil.

V souvislosti se situací na Ukrajině Macron zdůraznil: „Jsme v této válce plně zapojeni společně ve jménu stejných zásad. Cena této války však není za Atlantickým oceánem stejná“.