Proč Američané nenávidí Putina?

„... Demokraté ve Washingtonu vám řekli, že je vaší vlasteneckou povinností nenávidět Vladimira Putina. To není návrh. Je to mandát. Cokoli menšího než nenávist k Putinovi je zrada.

Mnoho Američanů se touto směrnicí řídilo. Nyní poslušně nenávidí Vladimira Putina. Možná jste jedním z nich. Nenávist k Putinovi se stala hlavním cílem americké zahraniční politiky. Je to to hlavní, o čem se mluví. Jsou tomu nyní věnovány celé kabelové kanály. Velmi brzy by tato nenávist k Vladimiru Putinovi mohla Spojené státy přivést do konfliktu ve východní Evropě.

Než se tak stane, možná by stálo za to položit si otázku: O co tu vlastně jde? Proč tak nenávidím Putina? Nazval mě někdy Putin rasistou? Vyhrožoval mi, že mě za nesouhlas s ním vyhodí z práce? Poslal všechna pracovní místa střední třídy v mém městě do Ruska? Vyrobil celosvětovou pandemii, která zničila můj podnik a dva roky mě držela doma? Učí mé děti rasové diskriminaci? Vyrábí fentanyl?“ (Tucker Carlson, „Američané byli vycvičeni k nenávisti k Putinovi a budou kvůli tomu trpět“, Fox News)

Má Carlson pravdu, nenávidí Američané Putina, protože jim to nařídila média a politická třída ve Washingtonu?

Ano i ne. Ano, média a politici sehráli velkou roli v démonizaci Putina. Ale ne, nejsou hlavními hybateli této očerňující kampaně. Toto označení patří plutokratům v pozadí, kteří využívají média k útokům na Putina, aby prosadili svou vlastní globalistickou agendu. To je to, o co ve skutečnosti jde; zprávy jsou utvářeny tak, aby prosazovaly zájmy elit.

Koneckonců, co Američané skutečně vědí o Putinovi? Poslouchali někdy jeho projevy nebo četli jeho prohlášení po setkáních s jinými světovými vůdci? Sledovali někdy jeho čtyřhodinové maratony otázek a odpovědí? Četli někdy přepisy jeho rozhovorů, v nichž otevřeně hovoří o zásadních politických otázkách, kultuře nebo náboženství?

Ne, samozřejmě, že ne. Všechno, co Američané vědí o Putinovi, se dočetli ve svých médiích. A to je ten problém, protože média Putinem pohrdají. A pohrdají jím ze stejného důvodu jako Trumpem, protože bohatí majitelé médií v něm vidí hrozbu pro svou politickou agendu. To je v kostce celý problém. Putin není nenáviděn proto, že je „zločinec z KGB“ nebo „nový Hitler“; to jsou jen bláboly public relations. Je nenáviděn proto, že je překážkou v dosahování geopolitických cílů globalistů. To je motiv, který pohání tuto pomlouvačnou kampaň. Putin jim bránil v Čečensku, Jižní Osetii, Sýrii a nyní na Ukrajině. Zmařil jejich velkolepý plán „obratu k Asii“ a obklíčení Číny americkými vojenskými základnami. Byl jim trnem v oku po většinu dvou desetiletí a překazil jejich šílený plán na rozdrcení nově vznikajících center moci a ovládnutí světa na příští století. Proto ho nenávidí, a proto využívají svá média, abyste ho nenáviděli i vy. Podívejte se na tento graf z nedávné zprávy Pew Research:

Pew Research: „Po jeho rozhodnutí napadnout Ukrajinu mu vyjádřilo důvěru pouze 6 % dospělých Američanů, což je historicky nejnižší hodnota v průzkumech za posledních téměř dvacet let. Naprostá většina Američanů (92 %) má k Putinovu postupu ve světových záležitostech malou nebo žádnou důvěru, z toho 77 % ji nemá vůbec.“ (“Zelenskyj vzbuzuje u americké veřejnosti širokou důvěru, názory na Putina dosáhly nového minima“, Pew Research Center)

Poznámka editora: Tyhle průzkumy na objednávku nejsou směrodatné. Doapdají tak, jak si zadavatelé přejí. Autor by se na ně neměl odvolávat a pokud to dělá, je naivní.

Jste překvapeni?

Pravděpodobně ne, vždyť průzkum Pew jen potvrzuje to, co už víme, že Putin je v USA a na celém Západě všeobecně nenáviděn. Zpráva však nezmiňuje, do jaké míry je Putin v Rusku a ve zbytku světa obdivován. Podívejte se na to:

„Podle Statisty má Putin mezi Rusy velmi příznivý rating, který se v srpnu 2022 pohyboval v průměru mezi 84 % a 79 % u ruských občanů a občanů s dvojím občanstvím, kteří mají ruský i americký pas, a to i přes ruskou invazi na Ukrajinu.“ (Wikipedie)

84 % je v sekci rána do hlavy! Žádný jiný vůdce na světě se dnes nemůže pochlubit 84% souhlasem veřejnosti. A co je ještě neuvěřitelnější, je to, že – po 20 letech ve funkci – ho stále podporuje drtivá většina Rusů. Jak je to možné? Jak se ze skromného, do sebe zahleděného úředníka stane nejobdivovanější a nejpopulárnější ruský vůdce všech dob?

Zde je více informací z téhož článku:

Pozorovatelé považují vysoké hodnocení Putina za důsledek výrazného zlepšení životní úrovně a opětovného prosazení Ruska na světové scéně, k němuž došlo během jeho úřadování.....

Společný průzkum World Public Opinion v USA a Levada Center v Rusku z června a července 2006 uvádí, že „ani ruská, ani americká veřejnost není přesvědčena, že se Rusko ubírá antidemokratickým směrem“ a „Rusové obecně podporují Putinovu koncentraci politické moci a silně podporují opětovné znárodnění ruského ropného a plynárenského průmyslu“. Rusové obecně podporují politický kurz Putina a jeho týmu. Průzkum z roku 2005 ukázal, že třikrát více Rusů se domnívá, že země je za Putina „demokratičtější“ než za Jelcina nebo Gorbačova, a stejný podíl si myslí, že lidská práva jsou za Putina lepší než za Jelcina“. (Wikipedie)

Podle Rusů je tedy Putin z velké části zodpovědný za ekonomickou prosperitu Ruska, vyšší životní úroveň, sdílení příjmů z ropy, lepší dodržování lidských práv a silnější demokracii. V drtivé většině také podporují Putinovu vojenskou operaci na Ukrajině. (87 %) Jak si tedy vysvětlit obrovský rozdíl mezi názorem ruského lidu na Putina (více než 80 % souhlasu) a názorem Američanů? (92 % mu důvěřuje málo nebo vůbec) Buď jsou Rusové extrémně zabednění a důvěřiví, nebo jsou Američané nejslabomyslnější ovce s vymytými mozky na světě? Co z toho je pravda?

Média už zhruba 17 let chrlí stejné pomluvy (namířené proti Putinovi), na kterých se usadila v letech 2005 a 2006. Věděli jste to? Věděli jste, že kdysi měly západní elity a jejich média Putina skutečně rády a myslely si, že je to vůdce, se kterým „mohou spolupracovat“? Jinými slovy, myslely si, že Putin bude dalším poslušným poskokem, jako byl věčně opilý Jelcin, který zemi uvrhl do „šokové terapie“ a dovolil západním ekonomům rozfofrovat nejcennější národní aktiva, průmysl a zdroje krvelačným oligarchům, kteří je koupili za pár drobných. Přesně v to doufali, v dalšího bezpáteřního poskoka, který byl ochoten zaprodat svou zemi, aby se zavděčil strýčkovi Samovi. Místo toho dostali Putina; zbožného křesťana, neochvějného konzervativce a zuřivého ruského vlastence.

Chápete, proč ho nenáviděli?

A protože ho nenáviděli, nařídili svým médiím, abyste ho nenáviděli i vy; stejně jako to udělali se Saddámem, Kaddáfím, Kim Yong Unem a všemi, kdo se jim postaví do cesty. Všichni už to známe a vždy to začíná vraždou charakteru; nezbytnou pomlouvačnou kampaní, která má za cíl přesvědčit veřejnost, aby nenáviděla nepřátele elit.

Ale něco, co jste pravděpodobně nevěděli. Pravděpodobně jste nevěděli, že démonizace Putina se dá vysledovat přesně v čase a místě.

Je to pravda. Před lety jsem se tím zabýval a zjistil jsem toto.

Bývalý senátor John Edwards a kongresman Jack Kemp byli jmenováni do čela pracovní skupiny Rady pro mezinárodní vztahy (CFR), která měla určit, zda je „strategické partnerství“ s Ruskem stále možné vzhledem k politice, kterou Putin zavedl a která je v rozporu s širšími geopolitickými cíli Washingtonu. Když se Kemp a Edwards vrátili z Moskvy, publikovali článek s názvem „Špatný směr Ruska“ (březen 2006).

Autoři se rozhodli, že „strategické partnerství“ s Ruskem již není možné, protože vláda pod Putinovým vedením se stává stále více „autoritářskou“ a ruská společnost je stále méně „otevřená a pluralitní“. Ironie těchto poznámek neušla analytikům, kteří si uvědomili, že USA nemají problém skákat do postele s nejautoritářštějšími zeměmi světa včetně Saúdské Arábie, která jen za jeden víkend (v roce 2022) provedla hromadnou popravu 81 mužů. To je působivý úspěch i na saúdské poměry. A měli bychom také poznamenat, že všech 81 mužů bylo sťato, což ještě více podtrhuje barbarství vůdců, které Washington považuje za své nejlepší přátele.

Jde nám o to, že „nenávist k Putinovi“ a vraždění jeho charakteru lze vysledovat až do určité doby a na určité místo, kdy se zahraničněpolitické elity USA rozhodly, že Putin nebude „zodpovědným aktérem“, jak doufaly. Nehodlal sklapnout podpatky a zařadit se do řady jako mnozí jiní spojenci. Ve skutečnosti Putin prokázal ochotu dopustit se toho, co globalisté považují za jediný neodpustitelný zločin – to znamená, že nadřadil národní zájmy své země nad zájmy mezinárodní bankovní kabaly. To je samozřejmě největší „ne-ne“ ze všech. Zde je krátká ukázka z článku „Špatný směr Ruska“:

Patnáct let po rozpadu Sovětského svazu se „americko-ruské vztahy zjevně ubírají špatným směrem“, konstatuje nezávislá pracovní skupina pro americkou politiku vůči Rusku, kterou sponzorovala Rada pro mezinárodní vztahy. „Spory vytlačují konsensus. Samotná myšlenka 'strategického partnerství' se již nezdá být realistická,“ uzavírá zpráva...

...v době, kdy prezident Bush učinil demokracii cílem americké zahraniční politiky, se ruský politický systém stává stále autoritářštějším, tvrdí pracovní skupina. „Politická bilance posledních pěti let je velmi negativní...

„Americko-ruská spolupráce může Spojeným státům pomoci řešit některé z nejobtížnějších problémů, kterým čelíme,“ řekl Edwards. „Spolupráce se však bohužel stává výjimkou, nikoli normou. Tato zpráva je varovným signálem, že je třeba vrátit americko-ruské vztahy do správných kolejí, abychom mohli čelit výzvám, kterým obě naše země čelí.“

V souladu s tím zpráva tvrdí, že „ačkoli prezident Putin stojí v čele úpadku ruské demokracie, Spojené státy by s ním měly spolupracovat, aby zabránily Íránu získat jaderné zbraně a teroristům zaútočit na jeho nebo naši zemi.“.

„Od konce studené války se po sobě jdoucí americké administrativy snažily vytvořit s Ruskem vztah, který nazývaly „partnerstvím“. To je správný dlouhodobý cíl, ale bohužel to není realistická vyhlídka pro americko-ruské vztahy v příštích několika letech,“ uvádí se ve zprávě.

Z krátkodobého hlediska musí Spojené státy vidět Rusko takové, jaké je nyní. „Skutečnou otázkou, před kterou Spojené státy v tomto období stojí, není, jak zajistit, aby partnerství s Ruskem fungovalo, ale jak zajistit, aby selektivní spolupráce – a v některých případech i selektivní opozice – sloužila důležitým mezinárodním cílům,“ uzavírá zpráva.“ (“Russia's Wrong Direction“, Rada pro mezinárodní vztahy)

Zpráva uvádí přesný čas, kdy se západní elity vzdaly Putina a (v podstatě) ho hodily pod autobus. A důvodem, proč se ho vzdaly, je to, že viděly, že je skutečným ruským vlastencem. Vlastenectví je smrtelným nepřítelem globalismu, protože vlastence nelze „převrátit“ a elity to vědí. Vědí, že člověka, který miluje svou zemi, nelze zásadně změnit. Tito muži nejsou „na prodej“ a jsou neúplatní. Každý, kdo staví zemi nad globalistickou agendu – včetně Američanů s MAGA -, je smrtelným nepřítelem globalistů. A právě proto elity vždy získávají do svých řad fraškovité zženštilé typy, jako jsou Justin Trudeau a Emmanuel Macron, protože tato práce vyžaduje slabé, bezcharakterní muže, kteří jsou ochotni se ponížit, aby sloužili svým pánům.

Co však elity přesvědčilo, že Putin je ztracený případ, který bude vždy představovat hrozbu pro jejich plány?

Naštěstí odpověď na tuto otázku známe, protože autoři své námitky uvedli ve čtyřech hlavních bodech. Jsou to tyto:

1. Oddemokratizace: Zpráva konstatuje, že ruské politické instituce se stávají „zkorumpovanými a křehkými“. V důsledku toho se „snižuje schopnost Ruska řešit bezpečnostní problémy zásadního významu pro Spojené státy a jejich spojence. A mnoho druhů spolupráce – od zabezpečení jaderných materiálů po sdílení zpravodajských informací – je oslabeno.“ (Komentář autora – jinými slovy, Putin nebyl ochoten uvalit další sankce na Írán, nepodpořil nezávislost Kosova [která nikdy nezískala souhlas OSN] a odmítl podpořit válku v Iráku. Sečteno a podtrženo: Odmítl souhlasit s genocidními válkami Washingtonu a svévolným přerozdělením Blízkého východu. Proto se mu přezdívalo „nespolehlivý spojenec“).

2. Dodávky energie: „Rusko používá vývoz energie jako zahraničněpolitickou zbraň: zasahuje do politiky Ukrajiny, vyvíjí tlak na její zahraničněpolitická rozhodnutí a omezuje dodávky do zbytku Evropy. Opětovné posílení vládní kontroly nad ruským energetickým sektorem zvyšuje riziko, že tato zbraň bude použita znovu.“ (Komentář autora – je to pravda, Putin se zmocnil kontroly nad největším ruským veřejným statkem – ropou – a využil ji k plošnému zvýšení životní úrovně. Privatizace je svatým grálem západního kapitalismu, takže Putin byl přirozeně odsouzen za chybné chování. Byl také odsouzen za „omezení dodávek do zbytku Evropy“, což je také pravda. Přerušil dodávky plynu Ukrajině poté, co Ukrajina opakovaně odčerpávala plyn z plynovodů a odmítala platit za již spotřebovaný plyn. Autoři si zřejmě myslí, že Rusko by mělo rozdávat svůj plyn zadarmo, ale tak kapitalistické ekonomiky nefungují).

3. Válka proti terorismu: Pracovní skupina konstatuje „zdánlivou snahu Ruska omezit vojenský přístup USA a NATO na středoasijské základny“, což je známkou toho, že Rusko ustupuje od myšlenky, že „úspěch v Afghánistánu slouží společnému zájmu“. (Komentář autora – Putin byl mimořádně vstřícný, když umožnil americkým vojákům a zbraním projít Ruskem na cestě do Afghánistánu. Proti čemu se však postavil, byly barevné revoluce podporované CIA, které Washington podporoval v celé střední Asii, aby nastolil vlastní loutkové vlády, které byly otevřeně nepřátelské vůči Rusku. Stavěl se také proti tajné podpoře čečenských teroristů ze strany Washingtonu. Bylo to nerozumné?

4. Rusko jako hostitel G8: „Země, která během jediného roku podpořila masivní podvody ve volbách svého největšího evropského souseda a pak ho za špatné hlasování potrestala vypnutím dodávek plynu, musí být na setkání průmyslových demokracií světa přinejmenším v neformální podmínce.“ (Komentář autora – Rusko se řídí přísnou politikou nevměšování do vnitřních záležitostí jiných zemí. Žádné z obvinění ze zasahování do voleb nebylo nikdy prokázáno. Naopak, během tříletého vyšetřování ruského vměšování do prezidentských voleb v roce 2016 nebyl Robert Mueller schopen najít jediný důkaz, který by tato falešná tvrzení podpořil. Naproti tomu tajné intervence Washingtonu, státní převraty, cílené atentáty a plnohodnotné vojenské invaze byly široce zdokumentovány a doloženy. Žádná země na světě nikdy nezasahovala do záležitostí jiných suverénních vlád více než Spojené státy.

To jsou z velké části otázky, na jejichž základě autoři usoudili, že Putin se vydal „špatným směrem“. Nepodporoval by jejich bezohledné vojenské intervence, nepředával by ruskou ropu dravým oligarchům, nedíval by se jinam, zatímco vlády v jeho sousedství by Washington svrhával jednu po druhé, a nesklápěl by podpatky, když by dostal z Washingtonu rozkazy k pochodu. To jsou důvody, proč je v médiích zuřivě napadán a považován za úhlavního nepřítele Washingtonu. Jednoduše odmítl být jejich poskokem, a proto se ho posledních 17 let snaží zničit.