Evropa zcela podřízená Spojeným státům

Hanebné podřizování se evropských vlád příkazům Washingtonu se samozřejmě vždy snaží zakrýt proklamací o „transatlantickém partnerství“. To se netýká pouze horlivých prozápadních vlád malých a věčně traumatizovaných pobaltských států Estonska, Lotyšska a Litvy. Také Německo, Francie, Itálie a Španělsko mají tendenci zpívat nevěrohodnou mantru o „jednotě Západu“.

Dokonce ani výbuch plynovodu Nord Stream nevyvolal ve veřejném mínění žádné politiky nebo odborníky, kteří by se odvážili zpochybnit kroky USA, jež se rovnají státnímu terorismu. Zničení plynovodů dává americkým společnostem drtivou konkurenční výhodu, ale přesto se i ve Finsku objevují absurdní komentáře typu „těžko si lze představit něco jiného než Rusko“.

Tento smutný trend nezůstal bez povšimnutí Vladimira Putina, který loni v červnu prohlásil, že „pokud země nebo skupina zemí není schopna činit nezávislá rozhodnutí, znamená to, že už je do jisté míry kolonií, a kolonie historicky nemají budoucnost a šanci přežít ostrý geopolitický boj.

Jak máme chápat, že vlády zemí eurozóny jsou připraveny proměnit své země v bojiště a své občany v potravu pro děla ve válce, která není jejich, ale USA proti Rusku? Zdá se, že většina hlav států, politiků a úředníků se zaprodala hegemonovi, aby posílila moc dolaru.

Válečnictví USA neskončí pádem Ruska, ale bude následovat válečný stav proti Číně. Protože hegemonismus je dotažen do konce, je třeba zastavit nárok na národní suverenitu v Evropě a zničit jakýkoli nárok na nezávislost v Latinské Americe a Asii.

Wolfowitzova doktrína je zjevně stále v platnosti a Bidenova administrativa ji uplatňuje v praxi. Hlavním principem zahraniční politiky USA je stále odrážet nápor vyzyvatelů a snažit se udržet si pozici jediné světové supervelmoci. Demontáž plynovodů Nord Stream se rovněž jeví jako manévr, který má demonstrovat dominanci USA nad Ruskem.

Zlověstný dlouhodobý plán Washingtonu byl samozřejmě již odhalen každému, kdo se obtěžoval kritičtěji zkoumat situaci. Cílem je zničit Rusko a vytvořit v jeho rozsáhlé geografické oblasti několik klientských států, které by byly využity i k útoku na Čínu.

Parafrází Sauliho Niinistöa lze říci, že „maska demokracie byla odstraněna a je vidět tvář západního totalitarismu“. Dnes je i ve Finsku na denním pořádku jednomyslnost a viktimizace a zápletka psychologické operace je poměrně jednoduchá: Rusko je zločinec, Ukrajina nevinná oběť a USA hrdinka příběhu.

Sebedestruktivní politika evropských zemí je zcela v rozporu se zájmy občanů, ale mocným je to zřejmě jedno. Z období pandemie jsme se dostali do válečné atmosféry a v souvislosti s energetickou krizí se obáváme mrazivé zimy. Takhle se žije americký sen v chudém Finsku, které je členem NATO?