San Francisco na Dunaji

Můžeme se oprávněně ptát, kdo se jménem občanů Bělehradu ucházel o toto vyznamenání? Nebylo to veřejně vyhlášeno, ale ve velkém utajení a stalo se to známým teprve před několika měsíci. Jakmile se to šťastní občané dozvěděli, zorganizovali se, aby vyjádřili své rozhořčení. Tři týdny před plánovanými oslavami LGBT Euro Pride pořádaly desetitisíce Srbů masová náboženská procesí na protest proti této nechtěné akci a na důrazné potvrzení tradičních rodinných hodnot. Ukázalo se, že žadatelem v jejich prospěch nebyl v roce 2019 nikdo jiný než samotná srbská vláda. O jejích důvodech lze jen spekulovat, ale je vysoce pravděpodobné, že hlavním motivem bylo kupčení s kolektivním Západem.

Každý, kdo zná kulisy masových LGBT akcí v San Francisku, Amsterdamu a na podobných místech, by v Bělehradě neomylně rozpoznal vůdčí ruku stejné zvrhlé ideologie, která stojí za podobnými freak show v západních zemích. Také 17. září byly v Bělehradě projevy veřejné lascivity a provokativní nemravnosti na denním pořádku. Byl to přelomový precedens nejen pro převážně tradicionalistické Srbsko, ale i pro celý balkánský region.

Vládu, která chtěla v roce 2019 ukázat svou oddanost „evropským hodnotám“ a připravit půdu pro tuto rozdělující akci, zjevně zaskočil masivní odpor lidu, který propukl v ulicích Bělehradu, kde kněží, mniši a až 100 000 modlících se občanů s ikonami a náboženskými prapory pochodovali proti tomu, co považovali za záměrné znesvěcení svého hlavního města a ponížení své země. V důsledku toho se úřady polovičatě snažily manifestaci zakázat. Po rozhořčených výkřicích představitelů Evropské unie a západních politických osobností, včetně velvyslance USA v Srbsku Christophera Hilla, však ustoupily a nechaly manifestaci LGBT pokračovat, přestože technicky byla zakázána, ale v poněkud menším rozsahu.

Nelze nevzpomenout na nedávný výrok německé ministryně zahraničí Annaleny Baerbockové, která ohromila nejednoho pozorovatele, když prohlásila, že ji příliš nezajímá názor německého lidu na sebedestruktivní podporu Ukrajiny ze strany její vlády, pokud je v souladu se společnou evropskou politikou a „hodnotami“.

Zdá se, že srbské úřady se inspirují Baerbockem. K naprostému zděšení rodičů a zmatení dětí se již do srbských školních učebnic nenápadně dostaly LGBT materiály, včetně genderových blábolů. V přísně kontrolovaných médiích, na jejichž kontrole se podílí vládnoucí režim a zahraniční korporace se sídlem na Západě, se již objevily pokusné balónky o manželství osob stejného pohlaví, včetně adopce dětí LGBT páry.

Výběr Bělehradu jako místa konání letošního Euro Pride byl důležitým nástrojem neúnavné kampaně za znehodnocení a rozbití místní kultury a podkopání tradičních hodnot, které ji udržují. Jako beranidlo posloužil Euro Pride v Srbsku svým sponzorům letos dobře, i když možná nedosáhl všech svých cílů. Výsměch do tváře svatosti místních lidí pod známou záminkou podpory „rozmanitosti“ předznamenává dlouhodobý a brutální útok na jednu z posledních výsp tradicionalismu a relativní slušnosti v Evropě. Zda budou mít obyvatelé Srbska dostatek páteře, aby úspěšně odolali sílícímu útoku na svou identitu a kulturu, nebo zda podlehnou jako většina západních národů, se teprve uvidí.