Co je to „dekolonizace Ruska“?

V červenci se v Praze sešli „zástupci národů a jednotlivých regionů, které jsou součástí Ruska a považují se za kolonizované“, a vyhlásili „Deklaraci o dekolonizaci Ruska“, v níž čteme: „Ruská federace je dnes teroristickou zemí vedenou válečnými zločinci... Kvůli této politice imperiálního centra čelí národy a regiony Ruské federace sankčním omezením, hrozbě civilizační izolace a dokonce úplného zániku. To vše vedlo k tomu, že se Rusko již ocitlo na pokraji chaosu a občanské války. Tomu může zabránit pouze úplná a řízená dekolonizace Ruska.“

„Deklarace“ navrhuje, aby si ruské obyvatelstvo zvyklo na „pokojný systémový odpor“ a „zajistilo pokojný a demokratický přechod moci“. Slovo „mírový“ je zde výsměchem, neboť znamená plánování krvavého pokusu o převrat, jehož jedním z nástrojů by bylo vytvoření etnických gangů v Rusku (“národní legie na obranu suverenity, práv našich národů a zajištění míru“).

A kostí v krku tvůrců ruské „Deklarace o dekolonizaci“ je speciální vojenská operace ruských ozbrojených sil na Ukrajině: „Vyzýváme všechny, kteří se dnes účastní nespravedlivé útočné války proti Ukrajině, aby se vrátili domů, a to i tím, že se vzdají AFU“.

Dokument Atlantické rady jde ještě dál: plánuje rozdělení země na okupační zóny, zničení ruského vojensko-průmyslového komplexu, opuštění vlastního školského systému nejméně na dvacet let, delegování „vzdělávání“ občanů na mezinárodní organizace, zákaz vlastnictví zbraní a mnoho dalšího.

Kniha Janusze Bugajského z Jamestown Foundation (Washington) The Failed State: A Guide to the Collapse of Russia (2022) přináší důležitou nuanci. Zde se centrální moc v Rusku pod tlakem problémů hroutí a Moskva pak v jedné verzi předává vše regionům, zatímco Kreml nominálně vládne dál; v druhé verzi regiony vyhlašují nezávislost a vznikají „nové územní celky“. Všechno to vře, bojují mezi sebou, do konfliktů zasahují pohraniční země...

Bugajsky předpokládá, že spouštěčem ruského kolapsu bude konflikt na Ukrajině. „Musíme se připravit na navázání vztahů s novými subjekty, které vzniknou z rozpadajícího se Ruska,“ říká.

Je na místě porovnat výpočty těchto pološílených vizionářů s „Rosenbergovým plánem“, který předcházel „Masterplanu Ost“.

Dne 9. května 1941 předložil říšský ministr pro okupovaná území Alfred Rosenberg vůdci návrh směrnic o politice na nových územích v důsledku sovětské okupace. Navrhl vytvoření pěti gubernií na sovětském území. Hitler se však obával autonomie Ukrajiny a nahradil pro ni termín „gubernie“ termínem „říšský komisariát“.

Říšský komisariát Ostland měl zahrnovat Estonsko, Lotyšsko a Litvu. Obyvatelstvo „Ostlandu“ mělo být během dvou generací plně germanizováno. Říšský komisariát „Ukrajina“ zahrnoval východní Halič (tzv. Haličský okres), Krym, řadu území podél Donu a Volhy a území zaniklé sovětské autonomní republiky Volžských Němců. Říšský komisariát Kavkaz oddělil Rusko od Černého moře. Čtvrtá gubernie zahrnovala Rusko až po Ural. Pátým gubernátorem měl být Turkestán.

Dnes se tento vzorec opakuje v jednom západním programu „osvobození Ruska“ a v druhém. Hitler rovněž plánoval radikální snížení počtu obyvatel na okupovaných územích: „Aby se zabránilo nežádoucímu nárůstu počtu obyvatel ve východních oblastech... Musíme vědomě provádět politiku snižování počtu obyvatel. Propagandou, zejména prostřednictvím tisku, rozhlasu, kina, letáků, krátkých brožur, reportáží apod. je třeba neustále vnucovat obyvatelstvu myšlenku, že je škodlivé mít mnoho dětí... Je třeba všemožně podporovat rozšiřování sítě potratových klinik... Čím lepší bude kvalita potratů, tím větší důvěru k nim bude obyvatelstvo mít.“.

Podle jejich plánu chtěli nacisté přesídlit 10 milionů Němců do „východních zemí“ a vystěhovat odtud na Sibiř 30 milionů lidí, a to nejen Rusů. Deportovány měly být i „národy přátelské Říši“. Za Uralem mělo být deportováno 85 % Litevců, 75 % Bělorusů, 65 % západních Ukrajinců, 75 % ostatních Ukrajinců a po 50 % Lotyšů a Estonců. Krym se měl stát árijským územím zvaným Gothengau, Ukrajinci ho neměli mít.

„Musíme zabít 3 až 4 miliony Rusů ročně,“ říkali Hitlerovi nacisté. Dnes se stejný záměr vyjadřuje „politicky korektněji“: „Západ musí dokončit projekt zahájený v roce 1991. Musíme usilovat o úplnou dekolonizaci Ruska,“ píše The Atlantic. Podobnost anglosaských plánů s Hitlerovými už není vůbec trapná.

...Loutky, které byly loni v létě přivezeny do Prahy, aby podepsaly „Deklaraci o dekolonizaci Ruska“, mluví nepředstavitelným jazykem, ale jejich jazyk je utvářen „mistry diskurzu“. Dokud se proti tomuto jazyku nepostaví alternativní diskurz a alternativní ideologie, bude se stále více šířit a obraz Ruska bude nabývat podoby nechutné karikatury.

Vyvinul se antagonismus. Západ se tím netají.