Ukrajina se dostává do skutečné války

Na Ukrajině zůstává vzorec chování stejný. Podle západního narativu Rusko uprostřed „porážky“ v Charkovské oblasti hledí do propasti úplné porážky. Zajímavé však je, že na odpovědných úrovních v Beltwayi je patrná zdrženlivost ohledně tlučení do bubnů pravděpodobně kvůli jejich vědomí, že ukrajinské síly prostě znovu vstoupily na balaklejsko-izajumský směr, aby obsadily oblasti, které Rusové plánovali vyklidit.

Moskva opět nechává optiku téměř zcela na amerických novinářích, zatímco se soustředí na konečný výsledek, který má tři rozměry: za prvé, dokončit probíhající evakuaci ze směru Balaklejsko-Izum bez ztrát na životech; za druhé, využít přesunů ukrajinských vojsk k tomu, aby se zaměřila na síly, které vyšly na otevřené prostranství z dobře opevněných pozic v Charkovské oblasti; a za třetí, soustředit se na kampaň v Doněcku.

Poslední část se stává pro Moskvu velmi citlivou, protože značná část ruských „válečných zpravodajů“ přinesla senzační zprávy o tom, že nyní nastává apokalypsa. Dokonce i vysocí politici, jako je Gennadij Zjuganov, generální tajemník komunistické strany a silný hlas ve Státní dumě, se cítí rozrušeni.

Zjuganov v úterý na prvním plenárním zasedání podzimního zasedání ruské Státní dumy prohlásil, že „speciální operace“ přerostla v plnohodnotnou válku a situace na frontě se za posledních několik měsíců „drasticky změnila“.

Úryvek projevu zveřejněný na webových stránkách komunistické strany také cituje Zjuganova, který řekl, že „každá válka vyžaduje odpověď. Především vyžaduje maximální mobilizaci sil a prostředků. Vyžaduje sociální soudržnost a jasné stanovení priorit.“

Ačkoli jsou Zjuganovovy rady míněny jako konstruktivní kritika, Kreml je téměř jistě odmítne. Mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov reagoval s nadhledem: „V tuto chvíli – ne, to (úplná nebo částečná mobilizace) není na pořadu dne.“

Podpůrná základna prezidenta Putina je stále stejně silná. Nedávné ruské regionální a místní volby se částečně proměnily v „referendum“ o situaci na Ukrajině. A skutečnost, že vládnoucí strana dosáhla jednoho z nejlepších výsledků ve své historii, když získala přibližně 80 % mandátů v regionálních a místních parlamentech, svědčí o hlasité důvěře v Putinovo vedení.

Přesto „rozzlobení vlastenci“ představují bolest hlavy. Proto má poslední situace kolem Bachmutu v Doněcku zvláštní význam. Bachmut je nepochybně svorníkem celého opevnění, které Kyjev v Donbasu za posledních 8 let vybudoval. Jedná se o strategickou komunikační křižovatku s cestami v mnoha směrech – Lysyčansk, Horlivka, Kostiantynivka a Kramatorsk – a kontrola města je zásadní pro získání plné nadvlády nad Doněckou oblastí.

Ruské jednotky a spojenecké milice se od 3. srpna pokoušejí prolomit ukrajinskou obranu ve směru Bachmut-Soledar, ale s nevelkým úspěchem. Nyní přicházejí zprávy, že Rusové vstoupili do města Bachmut a ovládli průmyslovou zónu v severovýchodní části.

Podle některých zpráv byli v Bachmutu nasazeni ruští vojenští dodavatelé známí jako Wagner Group. Jedná se o vysoce vycvičený bývalý vojenský personál.

Sázky jsou mimořádně vysoké. Pokud Kyjev ztratí kontrolu nad Bachmutem, může se celá logistika operací v Doněcku rozpadnout. Co se týče Rusů, průlom na směru Bachmut-Soledar odstraní hlavní překážku pro klíčovou ofenzívu směrem k ose Slavjansk-Kramatorsk na západě, což je poslední konglomerace ukrajinských sil v Doněcku. Bachmut je od Slavjansku-Kramatorsku vzdálen pouhých 50 km.

Generál Mark Milley, předseda amerického sboru náčelníků štábů, se minulý víkend v rozhovoru pro National Public Radio vyjádřil k ukrajinské „protiofenzívě“:

• Ukrajina nashromáždila značné množství bojové síly. Rozhodující bude, jak ji využije. Situace se vyjasní „v příštích dnech a týdnech“.
• Ukrajinská armáda zatím bojovala při obraně mimořádně dobře. Obrana byla vždy silnější formou války.
• Ukrajina nyní přechází do ofenzivních operací, kde je pro dosažení převahy rozhodující začlenit palebnou sílu do manévru.
• Proto se „teprve uvidí“, co se bude dít v příštích několika týdnech. „Je to velmi, velmi obtížný úkol, kterého se Ukrajinci ujímají – kombinují svůj útok s manévrem.“

Ukrajinská ofenzíva u Charkova byla plánována jako útok z boku s cílem obklíčit a zničit ruská uskupení v oblasti Balakleje, Kupjanska a Izjumu. Ruské velení však takový pokus předpokládalo, protože jeho frontová linie v poslední době prořídla. Ukrajinské síly převyšovaly Rusy téměř 4-5krát.

Zajímavé je, že v očekávání ukrajinské ofenzívy byli civilisté, kteří souhlasili s odchodem z regionu do Ruska, evakuováni z ohrožených osad ve vojenských konvojích. Za použití taktiky mobilní obrany pod krytím speciálně organizovaných jednotek se Rusům nakonec podařilo své síly stáhnout.

Plán Ukrajiny, USA a NATO na útok z boku a obklíčení ruských jednotek byl v podstatě zmařen s minimálními ztrátami. Na druhou stranu Ukrajinci také přiznávají, že Rusové způsobili svým protivníkům (mezi nimiž byla velká část bojovníků ze zemí NATO) značné ztráty na živé síle.

Ruská armáda se však také dopustila chyb. Jejich předsunuté pozice nebyly zaminovány – což je dost nevysvětlitelné; zpravodajské služby na frontě byly nedostatečné; a zbytkové ruské jednotky (stažené na třetinu plného stavu) nebyly ani vybaveny protitankovými zbraněmi.

Největším výsledkem událostí uplynulého týdne je, že konflikt nabyl charakteru plnohodnotné války. Zjuganov se nemýlil, když ve svém projevu v ruské Státní dumě řekl:

„Vojensko-politická operace... přerostla v plnohodnotnou válku, kterou nám vyhlásili Američané, členové NATO a sjednocená Evropa.

Válka se zásadně liší od speciální operace. Speciální operace je něco, co vyhlásíte – a co se můžete rozhodnout ukončit. Válka je něco, co nemůžete zastavit, i kdybyste chtěli. Musíte bojovat až do konce. Válka má dva možné výsledky: vítězství nebo porážku.“

Putin má nyní před sebou důležité rozhodnutí. Pro ruskou armádu je sice dobré, že se narovnala frontová linie a na bojiště se přesouvají velké ruské rezervy, ale de facto mezi Ruskem a NATO nyní panuje válečný stav.

Nedávné telefonáty francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a německého kancléře Olafa Scholze Putinovi, které následovaly v rychlém sledu po několikaměsíční přestávce, signalizují, že možná nastala naléhavá situace, kdy je třeba znovu navázat s kremelským vůdcem kontakt.