Proč bude Donald Trump brzy obžalován

Když se z telefonátu dozvěděl, že u vchodových dveří jeho floridské rezidence stojí 30 agentů FBI s příkazem k prohlídce, a rozhodl se to veřejně prozradit, Trump předpokládal, že agenti hledají utajované přísně tajné materiály, které podle nich zločinně přechovává. Jeho domněnky zřejmě vycházely z jeho instinktu, a nikoli z propracované analýzy zákona. Proto se veřejně chlubil, že odtajnil všechny dříve utajované dokumenty, které si s sebou vzal.

Nevěděl, že federálové s takovou obhajobou počítali a nechystají se ho obvinit z držení tajných materiálů, přestože vlastnil stovky dobrovolně odevzdaných materiálů označených jako „přísně tajné“. Je irelevantní, zda byly dokumenty odtajněny, protože federálové budou obviňovat z trestných činů, které nevyžadují prokázání stupně utajení. Federálnímu soudci, který podepsal příkaz k prohlídce, sdělili, že Trump má ve svém domě stále NDI. Zdá se, že měli pravdu.

Podle zákona nezáleží na tom, zda jsou dokumenty, v nichž jsou NDI obsaženy, utajované, nebo ne, protože je prostě a vždy trestné mít NDI v nefederálním zařízení, nechat osoby bez bezpečnostní prověrky je přenášet z jednoho místa na druhé a tajit je před federály, když je hledají. Jinak řečeno, absence utajení – ať už z jakéhokoli důvodu – není obranou proti obviněním, která budou proti Trumpovi pravděpodobně vznesena.

Přesto jim Trump špatným pochopením a podceněním federálů vlastně prokázal laskavost. Jedním z prvků, které musí prokázat u kteréhokoli ze tří trestných činů, je, že Trump věděl, že dokumenty má. Službu jim prokázal tím, že se k tomu přiznal, když se chlubil, že už nejsou tajné. Tím, že popřel něco, z čeho nebyl obviněn, se ve světě trestní obhajoby dopustil smrtelného hříchu.

Druhým prvkem, který musí federálové prokázat, je, že dokumenty skutečně obsahují informace o národní obraně. A třetím prvkem, který musí dokázat, je, že Trump tyto dokumenty předal do rukou osob, které k tomu nebyly oprávněny, a uložil je na místě, které není federálně zabezpečeno. Experti zpravodajské komunity již dokumenty zabavené v Trumpově domě prozkoumali a jsou připraveni porotě sdělit, že obsahují jména zahraničních agentů tajně pracujících pro USA. Jedná se o korunní klenot vládních tajemství. Trumpův floridský dům navíc není zabezpečeným federálním zařízením určeným k ukládání NDI.

Nejnovějším aspektem případu proti Trumpovi, který jsme se dozvěděli z redigovaného místopřísežného prohlášení, je obvinění z maření vyšetřování. Nejedná se o obstrukce, o kterých Robert Mueller tvrdil, že se jich Trump dopustil během vyšetřování ruské kauzy. Jedná se o novější zákon o maření, který podepsal prezident George W. Bush v roce 2002 a který klade na federály mnohem menší důkazní břemeno. Mueller tvrdil, že se jedná o starší zákon. Ten charakterizuje jako trestný jakýkoli podstatný zásah do soudní funkce. Této varianty obstrukce se tedy dopouští ten, kdo lže velké porotě nebo brání svědkovi ve výpovědi.

Ale zákon z Bushovy éry, který federálové zvažují obvinit Trumpa z porušení, stanoví, že nevrácením vládního majetku nebo vysláním FBI na honbu za něčím, co patří vládě a o čem víte, že máte, se stává trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí. Tento zákon nevyžaduje, aby předtím existovalo soudní řízení. Vyžaduje pouze, aby obžalovaný měl vládní majetek, věděl, že ho má, a bezdůvodně se bránil snahám vlády získat ho zpět.

Co z toho všeho vyplývá pro Trumpa? Stručná odpověď zní: v horké vodě. Delší odpověď zní: znovu se střetává s federálními orgány činnými v trestním řízení a zpravodajskými službami, kterými právem veřejně pohrdá. Během vyšetřování ruské kauzy měl oprávněné připomínky. Dnes má jen málo opory, o kterou by se mohl opřít.

Často jsem tvrdil, že mnohé z těchto zákonů, které federálové přijali na svou ochranu, jsou morálně nespravedlivé a nemají oporu v ústavě. Jeden z mých intelektuálních hrdinů, velký Murray Rothbard, učil, že vláda chrání sama sebe mnohem agresivněji než naše přirozená práva.

Monumentální ironií je, že jak Julian Assange, novinář z WikiLeaks, který odhalil americké válečné zločiny během válek v Afghánistánu a Iráku, tak Edward Snowden, bývalý zaměstnanec Národní bezpečnostní agentury, který odhalil zločinné masové vládní sledování americké veřejnosti, jsou obviněni ze stejných zločinů, které budou pravděpodobně vzneseny proti Trumpovi. O Assangeovi i Snowdenovi Trump prohlásil, že by měli být popraveni. Naštěstí pro všechny tři tyto zákony nestanovují trest smrti.

Rothbard varoval, že federálové se agresivně brání. Přesto jsou Assange i Snowden hrdinnými obránci svobody s platnou morální a právní obranou. Assange je chráněn kauzou Pentagon Papers, která izoluje média od trestní nebo občanskoprávní odpovědnosti za odhalení ukradených věcí, které zajímají veřejnost, pokud odhalovatel není zloděj. Snowdena chrání ústava, která výslovně zakazuje bezpříkazové sledování, které odhalil a které bylo nejmasovějším zneužitím vládní moci v době míru.

Čím se bude Trump bránit, že si bere informace o národní obraně? Nenapadá mě žádná právně schůdná.