O čem se v souvislosti s okupací ČSSR vojsky Varšavské smlouvy nebude mluvit

20. srpna 1968 ve 21:40 7. motostřelecký pluk východoněmecké armády překračuje hraniční závoru ve Vejprtech a němečtí vojáci se tak stávají prvními členy invazních vojsk na území ČSSR. 20. srpna ve 23:00 maďarská armáda proniká na jižní Slovensko, sovětská armáda postupuje přes hranice na východě Slovenska, polská armáda přebírá kontrolu státní hranice na severním Slovensku a obsazuje České Slezsko. Poláci se tak stávají rekordmany v historii 20. století v počtu střetů s námi./spory o Těšínsko 1919,1938,1945/

K výročí okupace si také připomeňme, jak vypadalo složení tehdejší nejvyšší sovětské moci. Generální tajemník UV KSSS - Brežněv byl Ukrajinec, předseda presidia Nejvyššího sovětu SSSR Podgornyj byl Ukrajinec, ministr obrany SSSR Grečko byl Ukrajinec, předseda rady ministrů ÚV KSSS Kosygin byl Rus a ministr zahraničních věcí SSSR Gromyko- Bělorus.

https://1968.rozhlas.cz/komunike-o-ceskoslovensko-sovetskych-rokovanich-7571384/

Ukrajinci se sice ke svému Brežněvovi příliš nehlásí, asi jako Rakušané k Hitlerovi, ale nahlédneme-li například do Brežněvova pasu z roku 1947, nalezneme tam jeho ukrajinskou národnost vyznačenu zcela jasně.

https://news.pn/ru/blogs/91188/

Leonid Iljič Brežněv si údajně vojenskou invazi nevymyslel, čelil útokům kremelských „jestřábů“. Mezi hlavní jestřáby patřil Petr Jefimovič Šelest (1908-1996), nejvyšší představitel komunistické strany na Ukrajině. Šelest se obával, že myšlenky demokratizace se přes rusínskou menšinu na východním Slovensku přenesou na Ukrajinu. Šelest mluvil i o letácích, které se prý objevily na Podkarpatské Rusi – a žádaly její odtržení od Sovětského svazu. Když pak Šelest při diskuzi v Čierné nazval Františka Kriegla „haličským židem“, členové československé delegace se zvedli a odešli. Nejvyšší představitel slovenských komunistů Vasil Biľak předal prostřednictvím pracovníka KGB na záchodcích Šelestovi pověstný zvací dopis s prosbou o poskytnutí „pomoci a podpory všemi prostředky“ – jeden z argumentů pro vojenskou invazi.

https://plus.rozhlas.cz/pjotr-selest-kremelsky-jestrab-ktery-dostal-zvaci-dopis-na-zachodcich-7590664/

Dvacátého srpna 1968 ve 20.15 hod. washingtonského času přijímá americký prezident L. B. Johnson sovětského velvyslance Anatolije Dobrynina. Když mu Dobrynin přednese zprávu, „že vláda Československé socialistické republiky se prý „obrátila na spojenecké státy včetně Sovětského svazu se žádostí o poskytnutí přímé pomoci včetně pomoci vojenských sil“, prezident odvětí „Podívám se na to ráno s ministrem Ruskem a ozveme se vám.“

Husák tuto schůzku později (1990) výstižně okomentoval: „Prezident Johnson se dohodl s Brežněvem a vzal okupaci ČSSR na vědomí. Formálně protestoval, ale jinak nehnul ani prstem.“ O záměru vpadnout do CSSR věděl mimochodem Husák v předstihu. V polovině srpna ho totiž oslovil do telefonu Brežněv: „Chci se vás zeptat, podpoříte nás v případě vzniku mimořádných okolností?“ „Ano, soudruhu Brežněve,“ klidně odpověděl Husák. „Budu stát na straně Sovětského svazu." Tím udělal kariéru po okupaci./

Jednání s USA proběhlo s měsíčním předstihem před vojenskou operací. Velvyslanec Anatolij Dobrynin se totiž již 22. července 1968 setkal se státním tajemníkem USA Deanem Ruskem a zjistil, že USA se rozhodně nechtějí zaplést do konfliktu kvůli Československu.

V Čierne nad Tisou 29. července 1968 proto Brežněv mohl spokojeně ujistit Bilaka, že USA plně akceptují právo Sovětů řešit si poměry v sovětském východoevropském bloku.

Jaké byly strategické důvody okupace?

Na podzim 1945 se prezidentu Benešovi povedl husarský kousek, prosadil současný odchod U.S. Army i Rudé armády a naše území se tak ocitlo bez cizích armád, což v poválečné Evropě představovalo raritu.

O strategické potřebě alokace sovětských jednotek na našem území přesvědčoval Novotného již Nikita Chruščov. Sovětský záměr rozmístit u nás svá vojska trval od války.

Na jaře 1965 si maršál Andrej Grečko vynutil dohodu o výstavbě tří skladů s jadernými hlavicemi v Československu. Novotný sice zvyšoval výdaje na zbrojení – vztažené na jednoho obyvatele patřily ve světě mezi enormní; avšak Sověti přesto v roce 1966 nekompromisně vyžadovali v zájmu posílení jihozápadního křídla Varšavské smlouvy přesunout do ČSSR dvě sovětské divize.

https://www.literarky.cz/civilizace/2043-dohodl-se-breznev-s-husakem-jeste-pred-srpnovou-okupaci

Okupace Československa do konce roku 1968 si vyžádala 137 mrtvých, zhruba 500 těžce a stovky lehce zraněných.

https://www.ustrcr.cz/uvod/srpen-1968/obeti-okupace/

Po okupaci začala v Československu tzv. normalizace. Politické vedení země občany v krizi zradilo /až na nepočetné výjimky/.

Lidé přišli o iluze a do komunistické strany vstupovali kariéristé bez zábran.

Velká část lidí kvůli existenčním zájmům tak či onak kolaborovala s mocí.

I dnes máme v republice kolaboranty a kariéristy bez skrupulí a zrádce národních zájmů na nejvyšších místech. I dnes by někteří politici rádi umísťovali cizí vojska na našem území.

I dnes jsme ve velmocenských hrách naprosto bezvýznamní a hlavní hráči nás hodí přes palubu, kdykoliv se jim to bude hodit.

To je historické poučení z událostí roku 1968.

Náš dnešní svět je ale mnohem nebezpečnější, než byl ten před 54 lety.