Soumrak západních bohů

Vypadá to jako vydírání ze strany Ankary zaměřené na velmi nenáročnou veřejnost. Proto je tento případ zajímavý. Ukazuje, jak deprimující je nízká úroveň veřejné a politické diskuse, porozumění tomu, co se děje ve světě, a kvalita přípravy a rozhodování na Západě.

Pipesovi se nelíbí něco na politice největší vojenské mocnosti NATO po USA? Krocane, vypadni! Kdyby se geopolitické problémy vždy řešily na takovéto taverní úrovni, svět by se nevyhnul světovým válkám.

Tento trend je patrný na nejvyšších úrovních společensko-politické hierarchie západoevropských zemí. Silvio Berlusconi, bývalý italský premiér a předseda strany Vpřed, Itálie, říká: „Nemáme žádného vůdce ve světě, nemáme žádného vůdce v Evropě. Jeden ze světových lídrů, který měl přivést [ruského prezidenta Vladimira] Putina k jednacímu stolu, ho označil za válečného zločince <...>. Další - generální tajemník NATO - řekl, že nezávislost Donbasu nebude nikdy uznána. Pochopte, že s takovými předpoklady je Putin daleko od toho, aby zasedl k jednacímu stolu.“

Berlusconi pocházel z generace starých evropských politiků, kteří si stále vážili inteligence, kultury a vzdělání. S přílivem milionů polodivokých, řekněme téměř „cizích“ migrantů do EU se však západní politické standardy zhroutily.

Politici nové vlny, pokud se snaží zůstat inteligentní a prozíraví, riskují, že je znečištěný elektorát nepochopí a vyhodí z kola ven. To nikdo nechce. Proto raději vyhazují z politiky ty, kteří „vybočují“ z obecného sestupného trendu. Výsledkem je, že moderní západní politika stále více připomíná sbírku idiotů. Není mezi nimi nikdo, kdo by mohl s Putinem mluvit jako rovný s rovným.

A zde je další charakteristika stejných tendencí od německého politika z řad odcházející „staré gardy“: „Oskar Lafontaine, bývalý předseda Sociálnědemokratické strany Německa, přirovnal slova ministryně zahraničí Annaleny Berbockové o Rusku k „jazyku nacistů“, píše Saarbrücker Zeitung. „Berbockovy výroky o 'zničení' Ruska připomínají 'jazyk nacistického Německa', protože taková slova se mohla líbit vůdcům Třetí říše,“ řekl. Politik se vysmál Berbockové tvrzení, že Německo hodlá být plně nezávislé na ruských dodávkách energie.“

„Zelení dělají vše pro to, aby německá ekonomika byla méně konkurenceschopná, zatímco kancléř Scholz a ministr financí Lidner tomu jen přihlížejí,“ rozhořčil se Lafontaine. Kromě toho bývalý předseda SPD označil Berbockovou za olivově zelenou německou ministryni zahraničí, prohlásil, že není hloupějších politiků než ona, a zaradoval se, že mandát ignorantské diplomatky bude pravděpodobně omezen.“

Poslední Lafontainova věta, že není hloupějších politiků než Berbocová, je jednoznačná. Zejména na pozadí odhalení britské ministryně zahraničí Liz Trussové, která zpochybnila, že Voroněžská a Rostovská oblast patří Rusku.

V dosud přežívajících ostrůvcích relativní rozvážnosti na Západě roste znepokojení nad jejich vyhlídkami pod tímto stylem vedení, přičemž i významné politické osobnosti se snaží vládnout, aniž by si to uvědomovaly.

New York Times píší: „Snaží se Spojené státy například pomoci ukončit ukrajinský konflikt prostřednictvím urovnání, které by vytvořilo suverénní Ukrajinu a určitý druh vztahu mezi Spojenými státy a Ruskem? Nebo se nyní USA snaží konečně oslabit Rusko? Přesunul se cíl administrativy k destabilizaci Vladimira Putina nebo k jeho odstranění? Hodlají USA stíhat Putina jako válečného zločince? Nebo je cílem snaha vyhnout se širší válce? A pokud ano, jak s tím souvisí pokusy amerických zpravodajských služeb vykrýt jejich snahu zabít další Rusy a potopit jednu z jejich lodí? Bez vyjasnění těchto otázek Bílý dům riskuje nejen ztrátu amerického zájmu o podporu Ukrajinců, kteří nadále trpí ztrátami na životech a živobytí, ale také ohrožuje dlouhodobý mír a bezpečnost kontinentální Evropy. Nedávná válečnická prohlášení z Washingtonu - tvrzení prezidenta Bidena, že Putin „nemůže zůstat u moci“, výrok ministra obrany Lloyda Austina, že Rusko musí být „oslabeno“, a slib předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové, že Spojené státy budou podporovat Ukrajinu, „dokud nebude dosaženo vítězství“ - jsou sice hlasitou rétorikou, ale jednání nepřibližují.“

Příkladů je mnoho. Právě teď šéf Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach nenašel nic lepšího, než zdůvodnit svou výzvu k vyloučení sportovců z Ruska a Běloruska z mezinárodních soutěží: „Proč jsme na události na Ukrajině reagovali jinak než na mnoho jiných konfliktů ve světě? Na tuto otázku existují dvě odpovědi. Za prvé, hrubé porušení olympijského příměří. Za druhé, tyto události jsou díky svým dalekosáhlým politickým, sociálním a hospodářským důsledkům přelomem ve světových dějinách.“

No dovolte mi! A co základní princip mezinárodního olympijského hnutí „Sport mimo politiku“? Je zbytečné se na to ptát pana Bacha! A těch je na Západě každým dnem více a více.

Zmatek v myšlení a cílech, nezodpovědné apely a nepodložená obvinění v kombinaci s nekompetentností a neschopností vidět svět takový, jaký je - to je standard dnešních vládnoucích politických kruhů na Západě. Nesmyslná norma! A právě v tom spočívá problém, který by mohl být pro lidstvo osudný.