Vydání Julia Assangeho

Konečným rozhodčím bude britská ministryně vnitra Priti Patelová, která je v oblasti bezpečnosti zocelena a je nepravděpodobné, že by se tomuto trendu postavila. Projevuje až příliš nezdravé nadšení pro rozšíření zákona o úředním tajemství, které by se zaměřilo na úniky informací, příjemce uniklých materiálů a sekundární vydavatele. Návrhy zákona, který Patelová protlačuje, se snaží účelově spojit investigativní žurnalistiku a špionážní činnost prováděnou cizími státy a zároveň zvýšit tresty odnětí svobody ze dvou let na 14 let.

Vrchní soudce okresního soudu Paul Goldspring se nikdy nechystal zatřást soudním systémem. Byl „povinen“ poslat případ ministru vnitra, ačkoli Assangeho informoval, že v případě schváleného vydání může ještě podat odvolání k Nejvyššímu soudu před vydáním příkazu.

Vzhledem k rozhodnutí soudkyně okresního soudu Vanessy Baraitserové ze 4. ledna 2021, která Assangeho vydání zamítla s poukazem, že mu hrozí vážné riziko sebevraždy kvůli zvláštním správním opatřením, a kvůli možnosti, že stráví zbytek života v zařízení ADX Florence se zvýšenou ostrahou, se to zdálo být kruté. Assange by byl v podstatě usmrcen trestním systémem, který je známý svou brutalitou. V souladu s tím bylo shledáno, že jeho vydání by bylo represivní ve smyslu Smlouvy o vydávání mezi USA a Spojeným královstvím.

Americké ministerstvo spravedlnosti, které se vždy snažilo dostat svého muže, se odvolalo k Vrchnímu soudu Anglie a Walesu. Obvinili soudkyni z nedbalosti, protože si nevyžádala ujištění o Assangeově prospěchu, o které žalobci nikdy nepožádali. Snažili se britské soudce ujistit, že diplomatické záruky byly poskytnuty. Assange by byl ušetřen právního dusna způsobeného SAMs nebo dystopie zařízení supermax. Kromě toho by jeho pobyt v americké vazbě byl lékařsky monitorován, čímž by se minimalizovalo riziko sebevraždy. Vzhledem k příjemnějšímu prostředí a zárukám slušného zacházení by neměl důvod vzít si život.

Bylo přidáno i další bláhové ujištění: australský státní příslušník bude mít možnost požádat o výkon trestu po skončení soudního řízení a po podání odvolání v zemi, kde se narodil. Všechny tyto závazky by samozřejmě mohly být upraveny a změněny americkými orgány podle jejich uvážení. Žádný z nich nebyl závazný.

Celý tento do očí bijící nesmysl vycházel ze zásadního předpokladu, že vláda, jejíž úředníci na několika místech diskutovali o možném otrávení a únosu Assangeho, tyto závazky dodrží. Úvahy o atentátu doprovázela také neúnavná sledovací operace ekvádorského velvyslanectví v Londýně, kterou řídili agenti amerických zpravodajských služeb prostřednictvím španělské bezpečnostní společnosti UC Global. Američtí prokurátoři měli cestou dokonce čas použít při přípravě obžaloby vykonstruované důkazy.

Lord vrchní soudce Anglie a Walesu Ian Burnett a lord soudce Timothy Holroyde ve svém rozhodnutí z prosince 2021 neviděli důvod pochybovat o dobré víře amerických žalobců. Assangeovo riziko sebevraždy by bylo vzhledem k ujištěním minimalizováno - neměl se, jak soudci zdůvodnili, čeho bát, vzhledem k příslibu, že bude osvobozen od aplikace SAMs nebo od strádání v ADX Florence. V tomto nejpolitičtějším z procesů se zdálo, že soudní senát se neohlíží na důsledky, státní moc a zoufalství amerického impéria, které se zaměřuje na umlčení zveřejňování kompromitujících utajovaných informací.

Při odvolání k Nejvyššímu soudu Spojeného království byly důvody odvolání skandálně zkráceny, aniž by byl zmíněn veřejný zájem, svoboda tisku, myšlenky na atentát, sledování nebo falšování důkazů. Jediná otázka, která zaměstnávala senát: „Za jakých okolností může odvolací soud přijmout ujištění od dožadujícího státu, která nebyla předložena soudu prvního stupně v extradičním řízení“.

Dne 14. března Nejvyšší soud ve složení lord Reed, lord Hodge a lord Briggs poskytl nejskromnější odpovědi bez špetky odůvodnění. Slovy zástupce vedoucího podpůrné kanceláře: „Soudní dvůr rozhodl o zamítnutí povolení k podání odvolání, protože navrhovatel nedokázal právně zpochybnit původní rozhodnutí.“

Zatímco vrchní soudce Goldspring se cítil povinen rozhodnutí o vydání předat Patelové, Mark Summers, QC, který Assangeho zastupoval, se rovněž cítil povinen podat proti němu námitky. „Není na mně, abych předkládal nové důkazy a otázky, přestože v případu došlo k novému vývoji.“ Tým obhajoby má čas do 18. května, aby předložil ministru vnitra to, co oni sami označují za „závažné námitky“ týkající se praxe USA při vynášení rozsudků a dalších podstatných otázek.

Mohou se objevit různé možnosti. Kromě napadení příkazu ministra vnitra se obhajoba může rozhodnout vrátit se k původnímu rozhodnutí Baraitserové, zejména k jejímu tristnímu zacházení se svobodou tisku. O Assangeově činnosti sžíravě tvrdila, že postrádá novinářské kvality.

Mimo kanál ministerstva vnitra se nyní otevřela další fáze kampaně za osvobození Assangeho. Aktivistické skupiny, tiskové organizace a příznivci se již připravují na další měsíc. Politické osobnosti, jako je bývalý předseda Labouristické strany Jeremy Corbyn, vyzvaly Patelovou, aby se rozhodla: Buď se „postavit za žurnalistiku a demokracii, nebo odsoudit člověka na doživotí za odhalení pravdy o válce proti terorismu“.

Generální tajemnice Amnesty International Agnès Callamardová také vypálila další salvu ve prospěch Assange, když uvedla, že Spojené království „má povinnost neposílat žádnou osobu na místo, kde je ohrožen její život nebo bezpečnost, a vláda se nyní musí této odpovědnosti vzdát“.

Vyhlídka na oživení extrateritoriální jurisdikce, která by se zaměřila na žurnalistiku a zveřejňování informací o národní bezpečnosti, je vážnější než kdy jindy. Signalizuje to moc mezinárodního darebáka, kterému je spravedlivý proces lhostejný a který se bojí, že bude přistižen. Ještě před tímto závažným zjištěním je však nezvratná jedna skutečnost. Výzva Assangeovy manželky Stelly ji vyostřuje: nevydávejte člověka „do země, která se spikla za účelem jeho vraždy“.