Prohnilá rozhodnutí: Julian Assange a Nejvyšší soud Spojeného království

Soudkyně okresního soudu Vanessa Baraitserová původně rozhodla 4. ledna 2021 v neprospěch USA a konstatovala, že Assangeovi hrozí vážné riziko sebevraždy vzhledem k nebezpečí, které představují zvláštní správní opatření, a možnosti, že skončí své dny ve vězeňském zařízení ADX Florence se zvýšenou ostrahou. Stačilo málo, aby člověk četl mezi řádky: americký vězeňský systém by Assange zlikvidoval; jeho vydání by bylo represivní ve smyslu smlouvy o vydávání mezi USA a Spojeným královstvím.

Ministerstvo spravedlnosti USA se odvolalo k Vrchnímu soudu Anglie a Walesu a uvedlo řadu nevěrohodných argumentů. Baraitserová si podle nich mohla od státních zástupců vyžádat slib o zachování Assangeova dobrého stavu. Řada diplomatických ujištění byla náležitě nabídnuta až dodatečně. Assange nebude podroben SAM (Special administrative measure) a nebude trávit čas v zařízení s nejpřísnější ostrahou. Rovněž by mu byla poskytnuta odpovídající lékařská péče, která by zmírnila riziko sebevraždy. Aby to bylo ještě sladší, vydavatel by si mohl odpykat část trestu po procesu a po odvolání v Austrálii.

Každý z těchto slibů byl zpochybněn tvrdou námitkou. Vše záviselo na tom, jak se bude Assange ve vězení chovat, a bylo na orgánech, aby rozhodly, zda tyto závazky dodrží. Vzhledem k tomu, že americké úřady již dříve zahájily sledovací operace proti Assangeovi v době, kdy byl na ekvádorském velvyslanectví, a uvažovaly o jeho možném otrávení či únosu, zněly takové závazky hrubě falešně.

Lord předseda Nejvyššího soudu Anglie a Walesu Ian Burnett a Lord soudce Timothy Holroyde ve svém rozhodnutí z prosince 2021 zobali z ruky americké obžalobě. Nesouhlasili s tím, že „USA z taktických důvodů upustily od poskytnutí záruk v dřívější fázi nebo jednaly ve zlé víře, když se rozhodly nabídnout je až ve fázi odvolání“. Nebyl zřejmý „důvod předpokládat, že USA neposkytly záruky v dobré víře“. Z toho vyplývalo, že Assangeovo riziko sebevraždy by bylo minimalizováno - podle soudců se nemá příliš čeho obávat. Nebyl by podroben SAM a nebyl by poslán do ADX Florence.

Assangeův právní tým předložil několik pádných argumentů a naznačil, že americká obžaloba nevhodně předložila nové důkazy proti nepříznivému rozhodnutí, „aby zalepila zjištěné díry“ ve svém případu. Ve hře byly rovněž otázky přirozené spravedlnosti vzhledem k načasování kroku k poskytnutí záruk v tak pozdní fázi. Vyskytly se také otázky týkající se „zákonnosti požadavku, aby soudci vyzvali k ujištění, místo aby přistoupili k nařízení propuštění“.

Obhajoba se připravila na odvolání. V krátkém rozhodnutí z 24. ledna lord Burnett ponechal důvody odvolání k Nejvyššímu soudu Spojeného království anemicky tenké. „Záruky [ohledně zacházení] jsou jádrem mnoha extradičních řízení.“ Před Nejvyšším soudem zůstala jediná otázka: „Za jakých okolností může odvolací soud přijmout od dožadujícího státu ujištění, která nebyla předložena soudu prvního stupně v extradičním řízení“. Přitom se vůbec nezabýval tím, že diplomatická ujištění nejsou právními úvahami, ale politickými závazky, které lze měnit a porušovat.

Další důvody veřejného zájmu byly rovněž vyloučeny. Žádná zmínka o svobodě tisku. Žádná zmínka o roli CIA, o nebezpečí, které Assangeovi hrozí v souvislosti se špatným zacházením v americkém vězeňském systému, ani o rizicích pro jeho duševní zdraví. Nebylo nic o tom, že případ obžaloby je uboze nekvalitní, postavený na vykonstruovaném svědectví Sigurdura „Siggiho“ Thordarsona, proslulého lháře a trestaného podvodníka. Takto koncipované odvolání mělo bohužel malou šanci na úspěch.

Assangeova partnerka Stella Morisová byla přesto zpočátku přesvědčena, že Vrchní soud udělal dost, když potvrdil, že „jsme vznesli právní otázku obecného veřejného významu a že Nejvyšší soud má dobré důvody k projednání tohoto odvolání“.

14. března byla Morisová a další podobně smýšlející důrazně vyvedeni z omylu. Nejvyšší soud ve složení lord Reed, lord Hodge a lord Briggs odvolání zamítl. Slovy zástupce vedoucího podpůrné kanceláře: „Soud nařídil, aby bylo povolení k podání odvolání zamítnuto, protože návrh nevznáší spornou právní otázku.“

Advokátní kancelář Birnberg Peirce Solicitors, která Assange zastupuje, vyjádřila „politování nad tím, že nebyla využita příležitost zvážit znepokojivé okolnosti, za nichž mohou dožadující státy poskytnout záruky po skončení úplného důkazního řízení.“ Ve věci Assange „Soudní dvůr zjistil, že v případě jeho dalšího vydání existuje reálné riziko zakázaného zacházení“.

Znepokojení nad tímto rozhodnutím vyjádřila zástupkyně ředitele výzkumu Amnesty International pro Evropu Julia Hallová. „Nejvyšší soud propásl příležitost uznat, že Spojené království přijalo hluboce chybná diplomatická ujištění proti mučení. Taková ujištění jsou ze své podstaty nespolehlivá a vystavují lidi riziku vážného zneužití při vydání nebo jiném předání.“

Další fází tohoto ďábelského trápení zakladatele WikiLeaks je předání případu westminsterskému magistrátnímu soudu, který bude plnit pouze ceremoniální roli, neboť rozhodnutí předá ministryni vnitra Priti Patelové. Jen ti největší optimisté očekávají, že vydání bude zastaveno. (Patelová je fixována na navrhované změny britského zákona o úředním tajemství, které budou expanzivně kriminalizovat novináře a whistlebloweři, kteří zveřejní utajované informace). Obhajoba se bude před rozhodnutím snažit v podáních adresovaných Patelové, ale je pravděpodobné, že bude muset požádat o soudní přezkum.

V pravděpodobném případě, že Patelová schválí vydání Assangeho, může obhajoba argumentovat svobodou tisku, i když to v žádném případě není jednoznačné. Bude ještě záležet na vyšších soudech, zda budou ochotny udělit povolení k vyslechnutí dalších argumentů. Ať už karty padnou jakkoli, tato osudová, strastiplná cesta plná papírování, spisů, právníků a vězení bude i nadále vysávat Assangeovi život a působit muka.