Případ ruských branců na Ukrajině odhaluje přetrvávání Jelcinovy éry

Ruský prezident Vladimir Putin prohlásil, že na Ukrajině nejsou žádní branci a že ruskou vojenskou operaci vedou výhradně dobrovolníci nebo profesionálové. Toto tvrzení je v rozporu s prohlášením ruského ministerstva obrany, které přiznává, že branci byli na Ukrajinu vysláni, aby zajistili logistické zásobování, a že někteří z nich byli zajati ukrajinskými silami. Toto prohlášení vyvolalo zuřivost v Kremlu, který nařídil vyšetřování s cílem zjistit, "kdo" poslal brance na Ukrajinu.

Je to trochu zmatek, ale dokazuje, že rozhodnutí prezidenta Vladimira Putina zahájit rozsáhlou vojenskou operaci na Ukrajině bylo založeno na falešném dojmu, který záměrně vytvořilo a udržovalo velení jeho vlastních ozbrojených sil. Zdá se, že některé praktiky z katastrofálních časů Borise Jelcina a nejnudnějších hodin sovětské éry jsou v Rusku stále živé.

Putin prý přijal zásadní rozhodnutí s dalekosáhlými důsledky na základě falešných zpráv o stavu, hodnocení, bojové připravenosti a efektivitě ruských ozbrojených sil, které vypracovali vojenští a bezpečnostní činitelé, aby utajili své malichernosti a nevyvolali hněv hlavy státu, která má pro svou zemi velké cíle.

To je častý omyl při rozhodování.

Ruská historie je na podobné epizody bohatá. Zimní válka mezi hrozivým Stalinovým Sovětským svazem a malým Finskem krátce před druhou světovou válkou přesvědčila německý generální štáb, že jejich ideologický a strategický soupeř na Východě je obr s hliněnýma nohama, zejména po strašlivých stalinských čistkách, které zdecimovaly sovětské generály. Dalším případem byla afghánská válka (1979-1989), během níž sovětské síly čelily partyzánské válce podporované Washingtonem. K největší katastrofě postsovětské ruské armády však došlo v Grozném během první čečenské války (1994), kdy neschopní ruští vojenští velitelé poslali do středu města obrněné jednotky, kde byly zlikvidovány.

Putin se domníval, že situaci do značné míry napravil, a spoléhal na zavádějící zprávy různých civilních a vojenských představitelů, které byly sebepropagací, čímž obelhali prezidenta. Cílem tohoto opojení bylo především zachovat si privilegia, zakrýt nesrovnalosti a vyhnout se sankcím ze strany hierarchie.

Ukazuje to případ ruských branců bez bojových zkušeností, kteří skončili na Ukrajině. Ještě horší je, že jediné velmi hodnotné bojové síly, které má Rusko v současnosti k dispozici, jsou síly Čečenské autonomní republiky, které její prezident Ramazan Kadyrov vyslal, aby nahradil plýtvání jinými ruskými jednotkami.

Ruští vojáci z dalekého západu nebo severozápadu evropského Ruska se ukázali být stejně nevhodní jako jejich západní kolegové. Vojáci z autonomních republik ruského Dálného východu, mongolského a iakubského původu, se v ukrajinském divadle zdáli být zcela ztraceni.

Jak jinak si vysvětlit klopýtnutí ruských sil v Charkově, městě na hranicích s Ruskem? Charkov je druhým nejlépe chráněným ukrajinským městem, protože se nachází v bezprostřední blízkosti Ruska a je zde soustředěno především několik zahraničních "dobrovolnických" jednotek, které připravovaly obranu města pro případ ruského protiútoku po plánované ukrajinské ofenzivě na Donbasu, což je jeden z prvků, které vedly Rusko k preventivnímu zásahu. Neschopnost ruských sil obejít tento hraniční uzávěr po téměř dvou týdnech operací však vyvolala mnoho otázek ohledně efektivity ruské válečné mašinérie.

Zdá se, že Kreml si tuto skutečnost s hněvem uvědomuje. Padají nebo budou padat hlavy, protože spiknutí mlčení a lží v ruských ozbrojených silách ohrožuje samotné přežití Ruska. V historii se Rusko vždy vrátilo od propasti, když bylo ohroženo jeho přežití. Neobešlo se to bez velkých lidských a materiálních ztrát (+20 milionů mrtvých v letech 1941-1945).

Putin by nikdy nenařídil speciální vojenskou operaci na Ukrajině, kdyby měl reálný a nezkreslený odhad připravenosti ruských sil. Zvýšení počtu vojenských manévrů v posledních několika měsících bylo nařízeno Kremlem a vyvolalo spíše nelibost ruského vrchního velení, které se na tuto dodatečnou zátěž nedívalo zrovna přívětivě.

To je jeden z důsledků korupce, která v Rusku podkopává velká odvětví činnosti. Rusko není v tomto ohledu ojedinělé. Většinu západních zemí sužuje korupce, nepotismus a zneužívání zdrojů a žádná z nich v čele se Spojenými státy by na tom nebyla lépe než Rusko, kdyby propagandistický aparát nepředstavoval každý neúspěch jako úspěch. To je to, co Rusku velmi chybí.

Ruské vedení vidělo, pouze geostrategické sázky a cíle, včetně biologických laboratoří Pentagonu na Ukrajině, ale kvůli zkorumpovanosti elit a přetrvávání některých praktik zděděných z předchozích období nemá prostředky k realizaci své politiky.

Zdá se, že stín Jelcinovy éry v ruských ozbrojených silách přetrvává. Současné ruské vedení se to naučilo brutálním způsobem, zvláště když čelí vyjícím a pomstychtivým hyenám u vlastních dveří. Je to drsné poučení z toho, co se děje na Ukrajině, bývalé sovětské republice, která byla vždy zdrojem velkých nepokojů.