Válka na Ukrajině bude, až se najde záminka

Špetka historie nikoho nezabije:

Potopení americké válečné lodi Maine s 266 muži na palubě 15. února 1898 v havanském přístavu, způsobené výbuchem v kotelně, tehdejší jestřábi přisoudili mině, kterou pod Maine dali Španělé, kolonizátoři Kuby. Pro presidenta McKinleyho to byl důvod k zahájení války a následnému „osvobození“ nejen Kuby, ale také dalších španělských kolonií Filipín, Portorika a Guamu. Když válka začala, Theodore Roosevelt byl členem vlády, ale okamžitě resignoval a stihl ještě zapojit se do bitvy o San Juan. První americká intervence vstoupila do historie jako „malá krásná válka.“ Pro Roosevelta jistě byla, neboť odstartovala jeho hvězdnou kariéru.

Dva po sobě jdoucí útoky na americkou válečnou loď USS Maddox v Tonkinském zálivu 2. a 4. srpna 1964 posloužily Johnsonově vládě k tomu, aby se Amerika zapletla do počínající vietnamské války. Padlo v ní 58.220 GIs, víc jak milion vojáků ze severního Vietnamu a 250.000 jihovietnamských. Zahynulo dva miliony civilistů, většina z nich v napalmem spálené severní části. V roce 2005 byla zveřejněna historická studie tonkinských incidentů americké Národní agentury pro bezpečnost (National Security Agency, NSA), kterou nikdo nemůže podezřívat z antiamerikanismu. NSA na základě svědeckých výpovědí přesvědčivě dokazuje, že první střet vyprovokoval USS Maddox, jehož posádka zahájila palbu na ozbrojené vietnamské čluny. V druhé přestřelce se poblíž americké lodi nenacházely žádné nepřátelské síly. President Johnson o tom dobře věděl, když duchaplně poznamenal: „Co já vím, nač stříleli, asi na velryby.“

Amerických vojenských zásahů v zahraničí pod falešnou vlajkou bylo mnohem víc, ale píši skicu k situaci na Ukrajině, a ne esej o americké válečnické historii.

Mladík s odstátýma ušima jménem Ned Price, mluvčí amerického ministra zahraničí Antony Blinkena, nedávno prozradil novinářům sólokapra: Rusko plánuje zinscenovat vykonstruované útoky ukrajinských vojenských nebo zpravodajských sil jako záminku pro další invazi na Ukrajinu. Hodlají natočit video [1], které zobrazuje mrtvé civilisty a mohutné výbuchy, zachycující útok ukrajinské armády a masakr ruských obyvatel na východní Ukrajině. 

„Již dříve jsme upozornili na naše silné obavy ohledně ruských dezinformací a pravděpodobnosti, že by Moskva mohla usilovat o vytvoření operace pod falešnou vlajkou s cílem zahájit vojenskou činnost. Nyní můžeme říci, že Spojené státy mají informace, z možných variant, kterou Rusové zvažují a kterou jsme dnes zveřejnili, zahrnuje výrobu propagandistického videa. Video s grafickými scénami falešných výbuchů zobrazujícími mrtvoly, najaté herce, kteří předstírají, že jsou truchlící, a záběry zničených míst nebo vojenské techniky, zcela vyrobené ruskou rozvědkou.“

Ned Price uzavřel: „Aby bylo jasno, výroba tohoto propagandistického videa je jednou z řady možností, které ruská vláda vyvíjí jako falešnou záminku k zahájení a případnému ospravedlnění vojenské agrese proti Ukrajině. Nevíme, zda Rusko v příštích dnech nutně použije tuto nebo jinou možnost. Zveřejňujeme ji však nyní, abychom obnažili rozsah destabilizačních akcí Ruska vůči Ukrajině a odradili Rusko od pokračování této nebezpečné kampaně a nakonec i od zahájení vojenského útoku.“

Před patnácti lety proslulý generál a tehdejší Bushův ministr zahraničí Colin Powell křivě svědčil na Valném shromáždění OSN, že Irák tajně obnovil výrobu zbraní hromadného ničení. „Přece nemohu před ně předstoupit s holýma rukama!“ žadonil, když dostal úkol, který zničí zbytek jeho života. Bush se nad ním smiloval. A tak mu dali jako důkaz, že USA má pravdu, malou lahvičku s průhlednou tekutinou, s níž šermoval před očima, když pronášel lež, která způsobila hekatombu smrti a utrpení nejen v Iráku, ale na celém Středním východě.

To Ned Price je jiný chlapík. Přednesl ničím nepodložené obvinění plné horkého vzduchu a insinuací, aniž mu zčervenaly špičky odstátých uší. Žádosti novinářů o důkazy svého tvrzení odmítl stalinskou sofistikou „jste s námi, nebo proti nám?“

* * *

Z nedávné korespondence mezi Pekingem Moskvou.

Si:  „Drahý prezidente Putine, můj starý příteli. Je mi potěšením se s vámi setkat prostřednictvím videa podruhé v letošním roce. Toto je naše 37. setkání od roku 2013. Při mnoha příležitostech jste uvítal vztahy mezi Čínou a Ruskem jako model mezinárodní spolupráce v 21. století, silně jste podporoval čínský postoj k ochraně jejích klíčových zájmů a rozhodně jste se postavil proti pokusům vrazit klín mezi naše dvě země. Velmi si toho vážím.”

Putin:  „Milý příteli, drahý prezidente Si Ťin-pchingu. Očekávám, že se konečně můžeme osobně setkat v Pekingu, jak jsme se dohodli. Pohovoříme si a poté se zúčastníme zahajovacího ceremoniálu zimních olympijských her. Jsem vděčný za vaše pozvání k účasti na této významné události”

Zvláštní pozornost si zaslouží Siovy komentáře. Třicet sedm setkání od roku 2013! Spočítejte si to: čtyři a více summitů ročně, a to i s ohledem na omezení cestování Covidem. Jaký lepší způsob, jak se spřátelit, sblížit a důvěřovat…

Jak lépe odpovědět na shora položenou otázku!