Barevná revoluce v Kazachstánu

Chronologie událostí

V úterý 4. ledna došlo v Žanaozenu k prvním střetům s policií. Shromáždění se zdálo být spontánní. Poté však se k protestům připojili i obyvatelé dalších měst v regionu Mangistau - regionálního centra Mangistau a Aktau. Protestující zablokovali silnice. Přidali se k nim obyvatelé Alma-Aty.

Úřady zřídily zvláštní komisi a okamžitě učinily ústupky. To zahrnovalo i rozpuštění vlády. To však protestující nezastavilo.

Muchtar Abljazov, uprchlý oligarcha a opoziční představitel žijící v Londýně, vyhlásil na 5. ledna všeobecný den protestů a zřídil koordinační štáb pro převzetí moci.

5. ledna začaly v různých městech pogromy a obsazování administrativních budov. Současně začalo docházet k rabování.

Policie a armáda nebyly schopny nepokoje potlačit a byly výtržníky přemoženy a odzbrojeny.

Letiště Alma-Aty bylo obsazeno. Řada zahraničních leteckých společností, včetně ruského Aeroflotu, běloruské Belavie a nízkonákladového dopravce Uveit Jazeera Airways, dočasně pozastavila lety.

Do večera 5. ledna bylo při nepokojích v Kazachstánu zabito osm policistů a vojáků Národní gardy a 317 dalších bylo zraněno.

Kazašský prezident Tokajev zahájil personální změny v bezpečnostních složkách a převzal funkci šéfa Rady národní bezpečnosti, kterou dříve zastával Nursultan Nazarbajev.

Ve svém třetím televizním projevu uvedl následující:

Teroristické gangy se zmocnily velkých infrastrukturních objektů. Dokonce obsadili letiště v Alma-Atě, kde bylo poničeno pět letadel, včetně zahraničních.

V současné době pokračuje řádění gangů v Alma-Atě a dalších městech. Zabírají budovy a infrastrukturu, a především sklady, kde jsou uloženy ruční zbraně. Budovy brání kadeti bojové školy. Momentálně probíhá u Alma-Aty střet s výsadkovou jednotkou ministerstva obrany. Je to urputný boj.

Ve skutečnosti nejde o hrozbu, ale o útok na integritu státu a především o útok na naše občany, kteří mě jako hlavu státu žádají o naléhavou pomoc.

Vzhledem k tomu, že tyto teroristické gangy jsou v podstatě mezinárodní a prošly důkladným výcvikem v zahraničí, jejich útok na Kazachstán může a měl by být považován za akt agrese.

V této souvislosti jsem se dnes s odvoláním na Smlouvu o kolektivní bezpečnosti obrátil na hlavy států CSTO, aby Kazachstánu pomohly překonat tuto teroristickou hrozbu.

Členové CSTO Tokajevovu žádost podpořili. Bylo vydáno následující komuniké:

„S ohledem na výzvu prezidenta Kazachstánu Tokajeva a na ohrožení národní bezpečnosti a svrchovanosti Republiky Kazachstán způsobené mimo jiné vměšováním ze zahraničí rozhodla Rada kolektivní bezpečnosti OSKB vyslat do Kazachstánu na omezenou dobu kolektivní mírové síly OSKB s cílem stabilizovat a normalizovat situaci v této zemi. Předseda Rady kolektivní bezpečnosti CSTO Nikol Pašinjan“.

Provokatéři

Je třeba poznamenat, že informační kampaň o protestech v Kazachstánu na sociálních sítích, Telegramu a WhatsAppu je sponzorována z Pobaltí, Polska a Ukrajiny. Nepokoje propaguje i notoricky známý polský kanál Nexta, který se také podílel na podněcování nepokojů během pokusu o převrat v Bělorusku v roce 2020.

Četné propagační skupiny a kanály, které se objevily od večera 1. ledna, vznikly především v Pobaltí a Polsku. Z Ukrajiny přicházejí komentáře obsahující texty na podporu kazašského lidu.

Existuje také nebezpečí možného vzestupu islamismu. Je známo, že mnoho zradikalizovaných Kazachů se zapojilo do zahraničních teroristických organizací a získalo zkušenosti v Sýrii a Iráku. Vyrabování skladišť zbraní může posílit islamistické gangy, které se budou snažit vyhlásit vytvoření „chalífátu“ a povolat na pomoc své sympatizanty z jiných zemí. Riziko šíření terorismu v Kazachstánu je nyní poměrně vysoké.

Kdo z toho má prospěch?

Je zřejmé, že prospěch z oslabení suverenity země (k němuž vždy dochází v případě úspěšné barevné revoluce) bude mít Západ, který následně do vedoucích funkcí státu bude moci dosadit své nominanty z nevládních organizací a stážisty/spolužáky vyškolené v EU a USA. Navíc se samotné politické elity Kazachstánu integrují do západních struktur. Přes výroky o eurasianismu, které Nazarbajev v prvních letech samostatnosti země aktivně prosazoval, šlo ve skutečnosti jen o část agendy. Multivektorový přístup, který implikoval přátelství nejen s Ruskem a Čínou, ale také s EU a Spojenými státy, vedl k nejistotě v zahraniční politice.

Je zřejmé, že současná barevná revoluce, pokud nebude brzy potlačena, by mohla vést k přimknutí k západním strukturám a nepřátelství vůči Rusku a Číně ze strany dosazeného nového vedení země. Proto by Moskva měla při poskytování pomoci (nejen) prostřednictvím CSTO vytvořit jasný rámec spolupráce a podmínit svou pomoc závazky, v nichž by se Kazachstán jasně a jednoznačně přeorientoval na euroasijskou integraci. Ekonomické aspekty by měly být podpořeny politickými závazky (včetně povinného boje proti rusofobii v Kazachstánu) a nejlépe politicko-vojenským spojenectvím.

Pro odkaz (a dědice) Nazarbajeva vše končí poněkud smutně. Tokajev poměrně rychle vyloučil Elbasy z rozhodovacích mechanismů, čímž zabránil gerontokracii (s charakteristickou klanovostí) definitivně zničit zemi. A po skončení protiteroristické operace (ráno 6. ledna pokračovala v Alma-Atě) se vedení státu bude muset vypořádat se západními agenty, aby vyčistilo zemi od budoucích ohnisek destabilizace.