Biden podepsal válečný rozpočet v hodnotě 770 miliard dolarů

Jestli něco předznamenává historický kolaps globální moci USA, pak je to jejich patologická závislost na militarismu, která vede k úbytku životně důležitých zdrojů.

Udivující je také to, jak je tato obrovská deformace ekonomického plánování západními médii prezentována jako racionální a normální.

Tři desetiletí po oficiálním ukončení studené války dosahují Spojené státy nových rekordních ročních výdajů na své ozbrojené síly.

Bidenův rozpočet - jeho první ve funkci prezidenta - překračuje rekordní částku 740 miliard dolarů, kterou v oblasti vojenské velkorysosti stanovila předchozí Trumpova administrativa.

Tolik k přání míru a prosperity lidstvu - jak je mezinárodní tradicí v tomto ročním období - když USA vyčleňují tak groteskní množství prostředků na válečné prostředky a vyhlazování.

Tyto obscénní výdaje nejsou v žádném případě „obranným rozpočtem“, jak je označuje orwellovský newspeak. Je to strašlivý a opovrženíhodný válečný rozpočet.

Spojené státy vydávají na armádu více než dalších 11 nejvýznamnějších zemí dohromady. Ve srovnání s Čínou (250 miliard dolarů) je americký rozpočet téměř třikrát vyšší. USA vynakládají na své ozbrojené síly 12krát více než Rusko (60 mld. USD).

Už jen tato čísla nade vší pochybnost vypovídají o tom, který národ je největším agresorem. Západní korporátní média však fraškovitě a orwellovsky líčí Čínu a Rusko jako agresory, proti nimž Spojené státy „brání“ zbytek světa.

Bidenův zákon o národní obraně (National Defense Authorization Act, NDAA) na rok 2022, jak zní jeho oficiální název, věnuje další miliardy na vývoj nových jaderných zbraní a na provokace Číny a Ruska. Maskováno orwellovskou rétorikou je v něm přibližně 7 miliard dolarů na „Pacifickou iniciativu odstrašení“ a 4 miliardy dolarů na „Evropskou obrannou iniciativu“.

Bidenova administrativa se zavázala poskytnout Ukrajině v příštím roce další vojenskou podporu ve výši 300 milionů dolarů. To je navýšení k původním 2,5 miliardám USD, které Washington dodal na Ukrajinu od státního převratu v Kyjevě v roce 2014, kdy se k moci dostal rusofobní režim podporovaný CIA.

Příští týden se v Ženevě uskuteční jednání představitelů USA a Ruska, jehož cílem je zmírnit napětí na Ukrajině a v Evropě obecně. Je naprosto zřejmé, že bezpečnostní krizi vyvolaly Spojené státy, které prosazují politiku militarizace Evropy proti Rusku v podobě rozšíření aliance NATO až k ruským hranicím.

S pokřivenou logikou je Moskva obviňována z „ohrožení“ Ukrajiny a evropské bezpečnosti, přestože její vojáci jsou na ruském území a na ruské území zasahují americké zbraně.

Každoroční nepřiměřené vojenské výdaje Spojených států jsou důkazem, kdo je skutečný zdroj mezinárodního napětí.

Když v roce 1991 po zániku Sovětského svazu údajně skončila studená válka, celý svět oprávněně očekával, že nastane „mírová dividenda“. To znamená, že militarismus studené války konečně ustoupí mírovému hospodářskému rozvoji a spolupráci. Jak žalostné bylo toto zklamání!

Nevyhnutelnou skutečností je, že americká ekonomika je systém poháněný válkou. Vojensko-průmyslový komplex, který je srdcem amerického kapitalismu, je závislý na masivních finančních dotacích financovaných daňovými poplatníky. Pokud je ekonomika poháněna válkou, pak z toho vyplývá, že konflikty a války jsou nevyhnutelné. Proto jsou Spojené státy 30 let po údajném konci studené války blíže k zahájení války s Ruskem a Čínou než kdykoli předtím.

Bývalý diplomat OSN Alfred Maurice de Zayas tento týden v zasvěceném rozhovoru odsoudil to, co nazval „všeobecnou provokací“ amerického „válečného rozpočtu“. De Zayas poukazuje na to, že Spojené státy mají hlavní vinu na podkopávání světového míru a bezpečnosti. Jejich neúprosný militarismus nutí ostatní země vynakládat nadměrné výdaje na obranu, aby mohly čelit hrozbě, kterou představují Spojené státy. Čína i Rusko dlouhodobě navrhují multilateralismus a spolupráci, která by vedla k tomu, že obě strany vyhrají (=získají). Anglicky se tomu říká „win-win“. Ani jeden z těchto národů Spojené státy neohrožuje. Jsou to vždy Spojené státy se svou směsicí paranoie a pýchy, které neustále vykreslují ostatní jako nepřátele a existenční nebezpečí. Opět je to způsobeno potřebou ospravedlnit ohavné americké vojenské orgie rok co rok.

Pravdou je, že Spojené státy válčí proti zbytku světa přinejmenším od konce druhé světové války. Po většinu tohoto období, studené války, se Washington odvolával na hrozbu sovětského a čínského komunismu. Vedl války v desítkách zemí na všech kontinentech a zabil desítky milionů lidí údajně na „obranu demokracie a svobodného světa“. Jak je to bohapustě směšné?

Studená válka měla skončit, ale Spojené státy pokračují ve svém bezohledném válečném štvaní. Letos se po dvou desetiletích marné války stáhly z Afghánistánu, aby nyní vyvolaly napětí s Ruskem a Čínou. Záminky a výmluvy se v průběhu desetiletí mění, ale základní příběh zůstává stejný: Spojené státy válčí se zbytkem světa v marné snaze o hegemonickou nadvládu. To je pravděpodobně základní definice fašismu.

Vládci USA však nevedou válku jen proti zbytku světa. Vedou válku i proti vlastním americkým občanům. Washingtonské elity obou stran (tvořící de facto Stranu války) si protlačí vojenský rozpočet financovaný daňovými poplatníky, který převyšuje vše, co je federální vláda ochotna vynaložit na společenskou infrastrukturu a slušný lidský rozvoj.

V USA je pandemie, která dosud zabila téměř 850 000 lidí, mnohem rozšířenější než v jiných zemích a její konec je v nedohlednu. Američtí vládci odmítají věnovat boji s pandemií větší finanční pomoc, namísto toho plánují utratit miliardy za útočné zbraňové systémy, aby ohrozili Rusko a Čínu.

Odporně zvrácené priority Spojených států, které se projevují jejich bezohledným militarismem, jsou předzvěstí a konečnou příčinou jejich historického neúspěchu. Je hanebné, že zdánlivým řešením vnitřních rozporů je rozpoutání katastrofální války. Rusko a Čína jsou naštěstí dostatečně vojensky silné, aby to nedopustily. A tak výsledkem, jehož budeme v příštím roce svědky, bude spíše krach Spojených států v důsledku jejich vlastní vnitřní korupce.