Další známky rozkladu v NATO

Od té doby se stav NATO dále zhoršuje.

Druhá největší armáda pod velením NATO, turecká, je nyní nepřátelská vůči USA, které nadále podporují teroristy z PKK bojující proti tureckému státu. Od pokusu o puč proti prezidentu Erdoganovi v roce 2016 se Turecko přiklonilo k Rusku. Nakoupilo ruské systémy protivzdušné obrany, které mu umožňují bránit se proti útokům NATO. Vztahy s USA a s NATO se od té doby dále zhoršují.

Macronova diagnóza přišla v době, kdy USA stáhly některé své jednotky ze Sýrie. Spojenci z NATO o tomto kroku nebyli informováni. Stejně tak nebylo před svým oznámením informováno o letošním stažení USA z Afghánistánu, přestože NATO mělo v Afghánistánu oficiální misi. Ignorování ze strany USA nevytváří důvěru potřebnou pro trvalé vojenské partnerství.

Pak přišla nová aliance AUKUS, která USA zaměřila na Čínu a zároveň připravila Francii o obrovský kontrakt na ponorky s Austrálií.

Když americký prezident Biden zavolal Macronovi, aby se mu omluvil za urážku, Macron získal vyjádření podpory USA nezávislé evropské armádě:

Spojené státy rovněž uznávají význam silnější a schopnější evropské obrany, která pozitivně přispívá k transatlantické a globální bezpečnosti a doplňuje NATO.

Lidé v bruselské centrále NATO si to jistě přečetli s hlubokými obavami. Samostatná armáda Evropské unie, kterou Francie dlouhodobě prosazuje, nevyhnutelně sníží roli NATO.

Původní poslání NATO, tedy udržet USA v Evropě, udržet Rusko mimo Evropu a udržet Německo na uzdě, se vytratilo. USA se soustředí na Čínu a budou se tak chovat i v dohledné budoucnosti. Rusko již nemá o Evropu zájem. Německo je vojensky bezvýznamné, má stárnoucí populaci a nemá zájem o jakoukoli expanzi.

S tím, jak Rusko nemá zájem o Evropu, ztratilo NATO i svého oblíbeného nepřítele. Zatímco pobaltské státy, Polsko a Velká Británie stále hlásají Rusko jako nepřítele - většinou z domácích důvodů - nikdo v Itálii, Francii nebo Německu nevěří, že Rusko má v plánu někoho napadnout.

Byrokraté NATO to všechno vědí. Aby se udrželi na trhu, pokračují v útocích na Rusko. Naposledy tím, že bez jakéhokoli rozumného důvodu poslali některé ruské diplomaty v sídle NATO zpět domů. Na Rusko tento krok neudělal dojem. Rozhodlo se, že od nynějška bude NATO ignorovat:

Ruský ministr zahraničí v pondělí prohlásil, že Rusko plánuje ukončit diplomatické vztahy se Severoatlantickou aliancí, což je nejnovější známka rozpadu vztahů mezi Moskvou a Západem.

...

Ministr zahraničí Sergej Lavrov uvedl, že do začátku příštího měsíce Rusko zastaví činnost svého zastoupení v sídle NATO v Bruselu a odebere diplomatické pověřovací listiny emisarům aliance působícím v Moskvě.

...

Začátkem tohoto měsíce NATO nařídilo osmi ruským diplomatům opustit Belgii do 1. listopadu s tím, že se jedná o nedeklarované zpravodajské důstojníky. Aliance rovněž snížila velikost ruského zastupitelského úřadu.

...

Vztahy s aliancí se každopádně už dávno zvrhly, řekl. NATO již dvakrát snížilo velikost ruské delegace, a to v letech 2015 a 2018, uvedl. „Na vojenské úrovni neprobíhají absolutně žádné kontakty,“ řekl.

Uvedl, že NATO zavedlo pro ruské diplomaty v Bruselu „prohibiční režim“, když jim zakázalo vstup do budovy svého sídla. Bez návštěvy budovy podle něj nemohou udržovat styky s představiteli aliance.

Lavrov naznačil, že vyhoštění ruských diplomatů bylo nevítaným překvapením, protože se jen několik dní předtím setkal v New Yorku s generálním tajemníkem aliance Jensem Stoltenbergem a jednal s ním o snížení napětí.

„V každém případě zdůraznil upřímný, jak řekl, zájem Severoatlantické aliance na normalizaci vztahů s Ruskou federací,“ řekl Lavrov.

Generální tajemník NATO navštívil po svém překvapivém zásahu proti ruským diplomatům Spojené státy, kde dostal nové rozkazy. Oznámil je v rozhovoru (paywalled) pro Financial Times. Alex Lantier to rozebírá:

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg včera v rozhovoru pro londýnské Financial Times požadoval, aby vojenská aliance zintenzivnila své hrozby vůči Číně. Jeho výroky poukázaly jak na mimořádně agresivní politiku, kterou aliance NATO provádí, tak na výbušné rozpory vznikající mezi imperialistickými mocnostmi NATO.

...

Stoltenberg se vracel ze setkání s Bidenem ve Washingtonu, kde také vystoupil na Georgetownské univerzitě a provokativně požadoval, aby NATO „zintenzivnilo a udělalo více“ pro to, aby země na hranicích Ruska mohly vstoupit do aliance NATO. Jeho rozhovor pro Financial Times byl sotva zastřeným vzkazem Bílého domu, který vyzývá mocnosti EU, aby se přizpůsobily sílícímu válečnému tažení USA namířenému proti Číně.

Stoltenberg zdůraznil, že NATO by se mělo zaměřit nejen na Rusko, ale i na Čínu. Kritizoval „celou tuto myšlenku, že se svým způsobem tolik rozlišuje mezi Čínou, Ruskem, buď asijsko-pacifickou oblastí, nebo Evropou“, a dodal: „Je to jedno velké bezpečnostní prostředí a my ho musíme řešit společně. ... Jde o posílení našeho spojenectví, abychom mohli čelit jakékoli potenciální hrozbě“.

Odsoudil Čínu a prohlásil, že představuje hlavní bezpečnostní hrozbu pro Evropu.

Hodně štěstí s prodejem této informace evropským daňovým poplatníkům. Čína v žádném případě nepředstavuje pro Evropu bezpečnostní hrozbu. Rozhodně ne takovou, které by vojenská aliance vázaná na geografii severního Atlantiku musela nebo mohla čelit. Čína má dobré vztahy s většinou evropských zemí, se všemi obchoduje a je největším zákazníkem Německa.

NATO vzniklo v době, kdy bylo ve společném zájmu jeho členů čelit Sovětskému svazu.

Pokud jde o Čínu, zájmy USA a Evropy se výrazně rozcházejí. To, co Spojené státy považují za vážného konkurenta své převažující role ve světě, je v Evropě vnímáno jako neagresivní partner, který vytváří nové ekonomické příležitosti.

Na summitu NATO v Madridu v příštím roce budou Spojené státy chtít Čínu pevně zařadit do agendy NATO. Silně však pochybuji, že se evropské země NATO zaváží k něčemu jinému než k mlaskavým prohlášením. Určitě nevynaloží peníze na vytvoření nových schopností NATO, které by mohly být skutečně použity proti Číně.

NATO je mrtvé. Jeho účel a užitečnost se přežily.

Pro udržení míru v Evropě má mnohem větší smysl vytvoření nového rámce vojenské spolupráce souběžně s Evropskou unií. Nemělo by se jednat o agresivní imperiální sílu, jakou si Francie představuje pro obranu svých zájmů v Africe. Pro udržení míru v Evropě dává největší smysl obranná spolupráce, která je operačně omezena na evropskou geografii jejích členů. Nastupující nová německá vláda by mohla převzít iniciativu k jejímu vytvoření.