Železná Erna degraduje Covid

V  sobotu 25. září 2O21, zákon sem zákon tam, Norové zaplavili ulice vystrojení jako na Silvestra, s lahvemi Akvavitu, vína a piva v ruce. Lidé se objímali, hlasitě smáli, z tlampačů vřeštěly chraplavé zvuky, a když přišla noc, rozbíjely tmu barevné rakety. Jen policisté zůstali střízliví a závistivě přihlíželi nezákonnému počínání. Ale po půlnoci měli fušku se zmoženými spoluobčany, které odváželi na záchytku nebo domů, když to šlo. Na hlavní ulici v Oslo Karl Johans Gate, norském Václaváku, veselice trvala až do pondělního rána.

Byl to čas, kdy Norové měli štěstí a radost ze života na rozdávání.

Pamětníci tvrdí, že nic podobného neviděli od oslav znovu nabyté svobody na konci druhé světové války. To srovnání sedí, neboť Norové slavili osvobození z područí uměle živeného strachu z Covidu 19, který rdousí celý svět. Jeho jménem vlády zavádějí opatření, která vedou k totalitární společnosti, kde přestávají platit základní lidské svobody.

„Uplynulo 561 dní od zavedení nejtvrdších omezení v Norsku v době míru,“ prohlásila ministerská předsedkyně Erna Solberg. „Nyní nastal čas vrátit se k normálnímu životu.“

Solberg, vůdce konservativců, se stala premiérkou v roce 2013. Norové jí jinak neřeknou než Železná Erna. To vypovídá vše nejen o stylu, s jakým řídila 5.3 milionovou zemi, ale především o jejím charakteru. Napovídá to také jaká mohla být její reakce, když dostala pokutu za to, že porušila jedno z covidových omezení, které její vláda přijala. Když 24. února slavila šedesátiny, hostila ve své residenci třináct příbuzných a nejbližších přátel. Bylo jich o tři víc než dovoloval vládní předpis a musela zaplatit za ten prohřešek 20.000 norských korun ( 49.000 kčs). Železná Erna navenek nehnula ani brvou, ale žaludek se jí jistě obracel, jak jí byla proti chuti vlastní medicína. Jako političce jí nemohlo uniknout, že pro řadové občany ta medicína musí být ještě nechutnější a nestravitelná. Odtud zbýval už jen krůček k rozhodnutí, že se s tím musí něco udělat. Tolik peněz za takovou hloupost! Mají opatření proti Covidu oprávnění a smysl?

Tak nějak začala v Norsku revize vládní anti-covidové politiky. Výsledek více jak půlročního přehodnocování lze shrnout následovně:

Norsko končí s omezeními kvůli Covidu 19, protože si uvědomilo, že to je nový druh chřipky.

„Coronavirus lze považovat za jedno z řady dýchacích onemocnění se sezonními variacemi,“ prohlásil Geir Bukholm, zástupce ředitele Norského institutu pro obecné zdraví (NIFPH). V Norsku byl coronavirus klasifikován jako všeobecně nebezpečné onemocnění, ale to se nyní změní, virus bude degradován, dostane o pár frček míň. Přesné hodnostní zařazení ještě nebylo oznámeno, ale bude o něco vyšší nežli má chřipka.

Dlužno dodat, že Dánové a Švédové došli ke stejnému závěru.  V naší prolhané době vyřčení pravdy je občanskou a v daném případě především politickou statečností. Skandinávské vlády daly na vědomí, že se vzdávají kladiva strachu, jímž dnes mocipáni v Evropě a Americe kují národy do naprosté poslušnosti. Skandinávské vlády zároveň vracejí svým občanům základní lidské právo rozhodovat sami o sobě a zachovat si osobní integritu. Obojí je nesmírně důležité pro spokojenost a štěstí každého člověka. Říci, že je to příklad hodný následování, by bylo podhodnocením století.

Je čas přehodnotit strategii boje proti Covidu. Přiznání, že je z rodu chřipek znamená, že na něj v zásadě platí, co kdysi domácí doktoři říkali pacientům: „Máš, člověče, chřipajznu jako hrom, vezmi si tyhle pilulky, ber jednu třikrát denně, zapíjej je čajem s medem, ale hlavně lež v posteli, s nikým se nebratři, a za týden se mi přijď ukázat.“ Covid je záludný a boj s ním složitější, nicméně se dá úspěšně léčit.

V afrických zemích postižených malárií není žádný Covid, žádné náhubky, žádné karantény a uzavírky. Proč? Protože Afričané ohrožení malárií berou preventivně jednu pilulku Hydroxychloroqiunu týdně, která je chrání i proti Covidu.

V Indii se velice osvědčil Ivermectin, původně určený na potírání vnitřních parazitních onemocnění. Zbavil coronaviru celou Uttar Pradeš, jednu z nejvíce lidnatých částí země, kde žije 241 milionů lidí. Stojí za zaznamenání, že vláda soudí hlavní vědeckou pracovnici Světové zdravotnické organizace Dr. Soumya Swaminanthana za mnohonásobnou vraždu, protože zablokovala v celé řadě provincií použití Ivermecinu. Následkem toho úmrtnost na Covid tam desetinásobně vzrostla.

V Evropě a v Americe se farmaceutickým žralokům podařilo dát oba léky na seznam zakázaných medikamentů. Ti, kdo se o to přičinili, jsou zločinci, kteří by měli být potrestáni. Bohužel, kde není žalobce, není soudce,

Někteří výrobci léčiv vidí v léčbě Covidu novou bonanzu . Merck je první firmou, která přišla s výsledky klinických testů u své antivirové pilulky, na podobných lécích však pracuje řada dalších společností. Pfizer nedávno zahájila klinické studie dvou svých antivirotik. Na pilulkách proti covidu-19 pracují rovněž společnosti Atea Pharmaceuticals či švýcarská firma Roche. Každá z těchto firem tvrdí, že jejich výrobek snižuje na polovinu riziko hospitalizace a úmrtí u rizikových skupin lidí, kteří se nakazili Covidem 19, a brání, aby mírný a středně těžký průběh nemoci přešly ve vážný. Zlí jazykové říkají, že jde v podstatě o umně zastřené kopie Hydroxychloroqiunu a Ivermectinu. Hlavní rozdíl spočívá v ceně. Jedna dávka těch zakázaných medikamentů stoji zhruba deset dolarů. Žraloci budou chtít mnohonásobně víc.

Co bude s vakcínami, kterým budou konkurovat antivirotika? Kdo očekává, že prodejní šturm a nátlak výrobců zeslábne, bude zklamán, Jakmile začnou jejich zisky klesat, tím víc a usilovněji nás budou nutit dát se očkovat. Odpírači s přispěním vládních zaprodanců a národních zdravotních institucí budou ostrakizováni a označováni jako nepřátelé lidstva. Pro společnost z toho nemůže vzejít nic dobrého. Ale to jiný příběh.

Vraťme se raději zpět do Norska. Tam nastaly staré dobré časy. Norové odhodili roušky, nemusí dodržovat odstupy, mohou navštěvovat sportovní a kulturní podniky stejně jako restauranty a bary podle kapacity, tj. kolik lidiček se kde vejde. Uzavírky, izolace, karantény a jiné mučírny pro duši i tělo jsou na indexu.

„Lidé musí mít možnost žít jak chtějí,“ prohlásila norská premiérka

Zlatá slova. Měla by se vytesat do kamene a postavit jej u vchodu do budovy Národního shromáždění, aby to poselství žádný poslanec nepřehlédl.

Neboť kdyby naši zákonodárci opravdu chtěli a měli k tomu odvahu, i na naší ulici by mohl být svátek.