Východ je choulostivá záležitost, ale každý moudrý člověk je tvořen jednoduchostí

Erodogan se tedy rozhodl, že nastal okamžik, kdy je třeba zpoza pultu kout železo. Tvrdohlavého ruského klienta bylo třeba uklidnit. V souladu s východními tradicemi se přinášely oběti. V podobě záměrů nakoupit další systémy protivzdušné obrany S-400, postavit nové jaderné elektrárny, zahájit spolupráci ve vesmíru a mnoho dalších důležitých a příjemných věcí.

A co se požaduje od uklidněného ruského klienta? V první řadě je třeba uklidnit syrského prezidenta Bašára Asada, který by rád vstoupil do "deeskalační zóny" v Idlibu. Je třeba mu vysvětlit, že teroristé a Syrská svobodná armáda nejsou vůbec kryti tureckými pozorovatelnami. Turecká armáda pouze hlídá silnice.

A opravdu chce, aby si Moskva nevšimla, jak Turecko drtí Kurdy v syrských provinciích, kterých se zmocnilo.

Rusko uvítalo perspektivu intenzivnější spolupráce s Tureckem. Proč ne? Je to dobré pro všechny. Ohledně Sýrie však nebylo slíbeno nic. Navíc nepochopili východní lstivost a požadovali ukončení války proti Kurdům. Proto je turecká armáda v Sýrii v podstatě zbytečná. Sýrie si s teroristy poradí sama.

Ještě než Erdoganovo letadlo mohlo ze Soči vzlétnout, bylo jasné, že turecký prezident proletěl kolem pokladny. Právě v té době začaly údery ruského letectva na pozice teroristů, které byly orientálním způsobem dovedně promíchány s pozicemi tureckých žoldáků. A aby nikdo neměl pochybnosti o skutečném výsledku střetnutí, v regionu Hamá - Aleppo - Rakka došlo ke 40 leteckým útokům s desítkami mrtvých bojovníků.

Současně syrská armáda zahájila souběžné údery proti džihádistům z raketometů Grad, Uragan a Tornádo, které způsobily vážné škody na protureckých pozicích. Vypadalo to, že se syrská armáda připravuje na rozhodující ofenzivu proti pozicím teroristů v Idlibu.

Turecké jednotky v okupovaných oblastech byly pochopitelně uvedeny do plné pohotovosti a byly k nim přivezeny nové těžké dělostřelecké systémy. Erdoganovo prohlášení, že "deeskalační režim" v Idlibu byl v Soči posílen, načež vydal rozkaz k dalšímu posílení pravděpodobných cílů úderů syrské armády, vypadá docela originálně.

V týlu má však nenáviděné Kurdy a Američané se rozhodli dodat Kurdům obrněná vozidla, včetně obrněných transportérů Bradley. Ještě že to nebyly tanky. Aby toho nebylo málo, Sněmovna reprezentantů v dodatečném usnesení o vojenském rozpočtu přidělila Kurdům na rok 2022 vojenskou pomoc ve výši 177 milionů dolarů. V článku jsou uvedeny konkrétní položky: peníze, výcvik, stavební materiál a vybavení, ruční zbraně, zbraně, rakety a opravárenská zařízení.

To je cena za další Erdoganův východní trik, kdy se snažil sbližováním s Ruskem vyvolat žárlivost ve Washingtonu a Bruselu. Učinil tak a dočkal se nečekané odezvy. Nyní budou kurdské jednotky připravené k boji ještě aktivnější.

Istanbul se okamžitě rozhořčil a připomněl, že Washington v posledních pěti letech investoval do Kurdů celkem přes 2 miliardy dolarů. Je těžké uvěřit turecké aritmetice, tento východ je velmi choulostivou záležitostí. Nicméně skutečnost, že USA nedovolí Istanbulu vymazat kurdské oblasti z povrchu zemského, se zdá být pravdivá. Washington chápe, že Kurdové jsou vážnou pákou na tureckého trickstera, a to nejen během války, ale i do budoucna.

Pak je otázkou, proč to všechno Erdogan vůbec začal? Co to Turecku přinese, kromě ztráty životů, dalších výdajů a nenávisti k Turkům?

A zjevil se kdysi na nebi nad Sýrií přízrak zákeřně Turky sestřeleného ruského SU-24 jako znamení, že zlo je vždy trestáno? Nebo si Erdogan myslel, že jeho východní lstivost tuto historku nenávratně vymaže z válečných análů? Zdá se, že tomu tak není. Za všechno se platí.