Společné prohlášení o budoucnosti Evropské unie

Společné prohlášení o budoucnosti Evropské unie

"V diskusi o budoucnosti Evropy, která nedávno začala, nesmí chybět hlas stran, které se hlásí ke svobodě národů a tradicím evropských národů a které zastupují občany spjaté s evropskou tradicí.

Bouřlivé dějiny Evropy, zejména v minulém století, přinesly mnoho neštěstí. Národy bránící suverenitu a územní celistvost proti agresorům trpěly tak, že si to člověk ani nedokáže představit. Po druhé světové válce musely některé evropské země po desetiletí bojovat s nadvládou sovětské totality, než znovu získaly nezávislost.

Tato nezávislost, atlantická vazba Evropské unie a Severoatlantická smlouva, jakož i mír mezi spolupracujícími národy jsou pro značnou část Evropanů velkým úspěchem, který jim dává pocit trvalého bezpečí a vytváří optimální podmínky pro rozvoj. Integrační proces udělal mnoho pro vytvoření trvalých struktur spolupráce a pro udržení míru, vzájemného porozumění a dobrých vztahů mezi státy. Tato práce musí být zachována jako epochální hodnota.

Série krizí, které jí otřásly v posledních deseti letech, však ukázala, že evropská spolupráce slábne, a to především proto, že národy mají pocit, že jsou pomalu zbavovány práva vykonávat své legitimní svrchované pravomoci.

Evropská unie potřebuje hlubokou reformu, protože místo aby chránila Evropu a její dědictví a umožňovala svobodný rozvoj evropských národů, stává se dnes sama zdrojem problémů, úzkosti a nejistoty.

EU se stále více stává nástrojem radikálních sil, které by chtěly provést kulturní a náboženskou transformaci a nakonec beznárodní výstavbu Evropy s cílem vytvořit evropský superstát, zničit nebo zrušit evropskou tradici, změnit základní společenské instituce a morální principy.

Využití politických struktur a práva k vytvoření evropského superstátu a nových forem společenské struktury je projevem nebezpečného a invazivního sociálního inženýrství minulosti, které musí vyvolat legitimní odpor. Přehnaná moralistická aktivita, které jsme v posledních letech svědky v institucích EU, vyústila v nebezpečnou tendenci nastolit ideologický monopol.

Jsme přesvědčeni, že spolupráce evropských národů by měla být založena na tradici, úctě ke kultuře a historii evropských států, respektu k židovsko-křesťanskému dědictví Evropy a společným hodnotám, které naše národy spojují, a nikoli na jejich ničení. Znovu potvrzujeme své přesvědčení, že rodina je základní jednotkou našich národů. V době, kdy Evropa čelí vážné demografické krizi s nízkou porodností a stárnutím populace, by měla být odpovědí prorodinná politika namísto masové imigrace.

Jsme přesvědčeni, že suverény v Evropě jsou a zůstanou evropské národy. Evropská unie byla těmito národy založena k dosažení cílů, kterých může Unie dosáhnout efektivněji než jednotlivé členské státy. Hranice pravomocí Unie jsou však dány principem svěření - všechny pravomoci, které nejsou svěřeny Unii, náleží členským státům, přičemž je respektován princip subsidiarity.

V důsledku důsledné reinterpretace smluv orgány Evropské unie v posledních desetiletích se tyto hranice výrazně posunuly v neprospěch států. To je v rozporu se základními hodnotami Unie a vede to k poklesu důvěry evropských národů a jejich občanů v tyto instituce. Aby se tento trend zastavil a zvrátil, je třeba vedle stávajícího principu svěření vytvořit soubor nedotknutelných pravomocí členských států Evropské unie a vhodný mechanismus jejich ochrany za účasti národních ústavních soudů nebo rovnocenných orgánů. Veškeré pokusy o přeměnu evropských institucí v orgány nadřazené národním ústavním institucím vytvářejí chaos, podkopávají smysl smluv, zpochybňují základní roli ústav členských států a výsledné kompetenční spory jsou ve skutečnosti řešeny brutálním vnucováním vůle politicky silnějších subjektů slabším. Tím se ničí základ fungování evropského společenství jako společenství svobodných národů.

Jsme přesvědčeni, že základním prostředkem k dosažení společného postoje v Unii by měl zůstat konsensus. Nedávné pokusy tento postup obejít nebo myšlenky na jeho zrušení hrozí vyloučením některých zemí z vlivu na rozhodování a přeměnou Unie ve zvláštní formu oligarchie. To by mohlo vést k faktické neschopnosti národních ústavních orgánů, včetně vlád a parlamentů, omezených na funkci schvalování rozhodnutí, která již byla přijata jinými.

V členských zemích stále převládá vůle ke spolupráci a národy a společnosti našeho kontinentu prostupuje duch společenství a přátelství. Je to náš velký kapitál. Reformovaná Unie tento kapitál využije, zatímco Unie, která reformu odmítá, jej promarní.

Proto se dnes obracíme na všechny strany a skupiny, které sdílejí naše názory, s tímto dokumentem jako základem pro společnou kulturní a politickou práci, respektující roli současných politických skupin.

Pojďme společně reformovat Unii pro budoucnost Evropy!"