Proč Washington a Londýn prahnou po nové studené válce

Americký ministr zahraničí Antony Blinken hovořil se svým britským protějškem Dominicem Raabem před summitem G7 za účasti ministrů zahraničí, který se bude konat tento týden v Londýně. Oba diplomaté vyzvali národy a partnery G7, aby se spojili dohromady ještě těsněji a mohli tak čelit Číně a Rusku. Za tímto účelem byli na summit pozváni delegáti z Austrálie, Indie, Jižní Koreje a Jižní Afriky.

Měli bychom si uvědomit, jak je tato výzva provokativní a bezdůvodná, ne-li přímo trestná. Z globální bezpečnosti se stává dětská hračka na hraní pro západní politiku.

Příští měsíc se má americký prezident Joe Biden zúčastnit summitu G7 v Londýně a summitu aliance NATO, vedené Spojenými státy, v Bruselu. Lze očekávat, že se bude Biden nadále snažit roztrubovat mesiášské poselství ohledně konfrontace.

Je politováníhodné, že se Američané a Britové snaží vytvořit rozdělený svět, ve kterém budou údajně „prosazovat řád, založený na pravidlech“ a „demokracii“. To je téma, které Washington prosazuje od doby, kdy se prezident Biden před čtyřmi měsíci ujal úřadu. Tvrdí nám, že svět čelí historické konkurenci mezi „demokracií a autokracií“, v níž jsou západní národy považovány za „kladné“ oproti „negativní“ národům, jako jsou Čína a Rusko.

To je hloupé a šílené. Není to nic jiného, než hrubé vnímání a zavádění absurdních koncepčních omezení do inteligentního pohledu na svět a udržování rozumných mezinárodních vztahů. Celkovým výsledkem bude polarizování národů do uměle vytvořených táborů věrnosti a oddanosti, z nichž bude mít nakonec prospěch Washington, podporovaný stále loajálním britským kumpánem. Jde o snahu vytvořit novou studenou válku „my a oni“.

Pro tuto současnou šarádu existuje precedens. V březnu 1946, necelý rok po historickém vítězství proti nacistickému Německu, kdy se na vítězství nejvíce podílel Sovětský svaz - o čemž svědčí vzpomínkové akce v Rusku, konané tento víkend - si západní mocnosti záměrně znepřátelily a odcizily se svému bývalému spojenci v době druhé světové války.

Winston Churchill, britský vůdce v době války, přednesl svůj slavný (přesněji řečeno „neslavný“) projev o „železné oponě“ ve Spojených státech před prezidentem Harry Trumanem, který vyjádřil souhlas, a členy Kongresu. Tento projev znamenal začátek studené války proti Sovětskému svazu. Poté následovalo pět desetiletí závodů v jaderném zbrojení a vzájemném strašení před vzájemným zničením. Kvůli čemu? Aby Spojené státy mohly za pomoci Británie a spojenců z aliance NATO vybudovat svět, kterému bude dominovat hegemonie Washingtonu.

Třicet let poté, co měla studená válka v roce 1991 skončit po rozpadu Sovětského svazu, jsme svědky stejné horlivosti Západu v opětovném vytváření nepřátelských rozporů a nepřátelství vůči Moskvě a Pekingu. Avšak USA a jejich britská nicka nemohou příliš dobře veřejně přiznat, že sledují tento cíl, jinak by byly obviněny z agrese a útočnosti. Z toho důvodu musí svůj plán zahalit řečmi o „demokracii“ a „autokracii“. Aby dosáhly svého, je nutné démonizovat Rusko a Čínu. Západní mainstreamová média jsou až příliš ochotná šířit hanlivé zprávy a příběhy, přestože tato znevažující a pohrdavá vykreslení neobstojí před podrobným zkoumáním. Jejich verze zahrnují nepodložená obvinění z ruské agrese proti Ukrajině nebo údajné pronásledování ujgurské populace v Číně.

Existuje mnoho důvodů, proč je západní agenda zcela nepřijatelná. V prvé řadě je falešná a plná pokrytectví. Pořádek založený na pravidlech a demokracii? Tohle že prosazují USA a Británie, dva nejničemnější státy, které vedly zločinecké války, během nichž byly zabity miliony lidí? Dejte nám s tím pokoj!

Kromě toho takováto kontroverzní mentalita bezohledným způsobem zvyšuje mezinárodní napětí a podněcuje militarismus. Není neobvyklé slyšet americké a britské vojenské lídry, jak zvažují možnost horké války s Ruskem nebo Čínou. Takovéto trestuhodné šílenství pramení z geopolitické volby ve Washingtonu a Londýně podněcovat nepřátelské vztahy s Moskvou a Pekingem.

Je třeba mít na paměti, že Rusko a Čína opakovaně vyzývají západní mocnosti, aby upustily od mentality studené války a zahájily dialog o spolupráci. Jinými slovy, válkychtivost je vše, co přichází z Washingtonu a od jeho britského buldoka.

Skutečnou výzvou pro svět není „demokracie versus autokracie“, ale unipolární dominance, o kterou se snaží Washington, versus vize o multipolárním světě, založeném na spolupráci a symbióze, kterou důsledně prosazují Moskva a Peking.

Fakt, že Washington nemůže vystát vynoření se multipolárního světa, hovoří o podlé a nekalé povaze amerického kapitalismu a jeho naléhavé potřebě pro imperialismus a militarismus. Americká globální moc je v přímém rozporu s demokratickými potřebami multipolární planety.

Prezident Joe Biden a jeho vyslanci tvrdí, že nechtějí eskalaci napětí s Ruskem nebo Čínou. Washington tvrdí, že nechce válku. Je možné, že na individuální úrovni Biden a jeho pobočníci mají odpor k takovéto katastrofě. Avšak jejich politický systém je všemožně propojen s válkou. Šílenství, týkající se znepřátelení si Ruska a Číny a rozdělení světa na spojence a nepřátele, je zatěžkávací zkouška jejich podvodné rétoriky.