Rusko nechá velvyslanectví USA bez elektrikářů a sekretářek

Moskva rozhodla o odvetných opatřeních proti USA po dalším sankčním balíčku z Washingtonu, který zahrnoval vyhoštění deseti ruských diplomatů. Nejprve bylo velvyslanci Johnu Sullivanovi doporučeno, aby opustil Moskvu do příchodu lepších časů. Vídeňská úmluva z roku 1961 ve skutečnosti nestanoví vyhoštění zahraničních velvyslanců. Velvyslanec může být prohlášen za personu non grata, což je zpravidla způsobeno jeho osobním jednáním, a nikoli dvoustrannými vztahy mezi zeměmi. Ale nemůžete jej přímo vyhostit.

Praxe nicméně naznačuje, že je-li takové „doporučení“ učiněno, je lepší odejít. Velvyslanec Sullivan byl navíc o tom předem informován v rozhovoru s asistentem prezidenta Ruské federace Jurijem Ušakovem. Koneckonců existuje mnoho způsobů, jak učinit pobyt zahraničního diplomata, dokonce i velvyslance v hostitelské zemi takovým, aby jednoduše nemohl plnit své povinnosti. Samotný fakt předvolání velvyslance na ministerstvo zahraničí není ničím výjimečným. Jedná se o běžný komunikační postup, jednu z forem diplomatické činnosti. Jde jen o to, že se toto gesto v poslední době spojuje s něčím nepřátelským, i když zpočátku tomu tak nebylo. Sullivan a ministerstvo zahraničí USA obecně by však mělo pochopit, že pokud se situace v rusko-amerických vztazích v nadcházejících dnech pronikavě nezlepší, pak musí v každém případě z Moskvy odejít.

Za druhé, z Ruska bude vyhoštěno deset amerických diplomatů, což zrcadlově odráží zavedení nového amerického balíčku sankcí. Ani v tom není nic překvapivého.

Za třetí, Moskva zavádí pro americké velvyslanectví a další zastupitelské úřady zákaz najímání zaměstnanců z řad občanů Ruské federace a třetích zemí. Podle ministra Lavrova je to také zrcadlové opatření, protože „my takové praktiky nemáme“. Faktem je, že Američané po celém světě široce využívají najímání místních obyvatel pro diplomatické úřady na technické pozice: jako překladatele, zapisovatele, sekretářky, řidiče, kuchaře, zaměstnance call centra a podobně.

Paradoxně jde o mimořádně palčivé opatření. Američané totiž nemají sklon učit se cizí jazyky a bez místních překladatelů a sekretářek nebudou schopni překládat ani vytisknout jedinou tiskovou zprávu. Twitter jako hlavní komunikační způsob bude uzavřen a na něm závisí komunikace amerického velvyslanectví v Moskvě s vnějším světem. Nemluvě o možných problémech s elektrickým vedením, chemickým čištěním, úklidem místností a dopravou dětí do školy. Podobné opatření již na ně bylo aplikováno jednou v sovětských dobách v roce 1972 a o dva měsíce později ministerstvo zahraničí USA „požádalo o mír“. Zasáhne to samozřejmě ty ruské občany, kteří tam již pracují, budou muset odejít. Většinou jde o velmi specifickou část veřejnosti, které počítá se získáním zelené karty a později přesunem do Spojených států.

Za čtvrté, zbývající americké nevládní organizace a nadace spojené s velvyslanectvím a doposud vyvíjející činnost, budou bezpodmínečně uzavřeny. Sergej Lavrov neuváděl přesně, koho nebo co tím myslel, ale brzy se to dozvíme. Uvedl pouze, že mluvíme o organizacích „přímo se vměšujících do vnitropolitického života Ruska“.

Za páté, omezuje se praxe vysílání spolupracovníků americkým ministerstvem zahraničí do Ruska „na krátkodobé služební cesty“. Nově ne více než devět lidí ročně na základě vzájemnosti. Dříve tato praxe znamenala příjezd amerických občanů do Moskvy s diplomatickou akreditací, nikoli však jako stálých spolupracovníků velvyslanectví, ale jako „služebně cestujících“. Ve skutečnosti šlo o nekontrolovaný nárůst počtu amerických občanů využívajících diplomatickou imunitu nad rámec stálých akreditovaných diplomatů.

Navíc zejména tato kategorie „služebně cestujících“ je nejvíce podezřelá. Ve stu případech ze sta tohoto druhu jsou tito „dočasní analytici“, „IT specialisté“ a někdy dokonce i „elektrikáři“ spolupracovníci amerických tajných služeb. V posledních letech se jednalo o několik stovek takových amerických „služebních cest“ ročně, což více než zdvojnásobilo diplomatické a další možnosti Spojených států v Rusku.

Za šesté, Ruská federace jednostranně dočasně zastavuje Memorandum o porozumění z roku 1992 „o otevřené zemi“. Podle tohoto memoranda musí zaměstnanci diplomatických úřadů od určitých pozic (poradce a níže), informovat příslušné orgány hostitelské země o cestě do vzdálenosti větší než v okruhu 25 mil (40 kilometrů) od města pobytu. Podle Sergeje Lavrova americká strana tento požadavek často ignoruje. Ministr byl obzvláště pobouřen nedávnou cestou zaměstnance kanceláře amerického vojenského atašé do středního Ruska. Od této chvíle budou všechny cesty amerických diplomatů mimo Moskvu posuzovány individuálně.

Nuance zde spočívá v tom, že dříve se vyžadovalo oznámení, nikoli povolení. Tedy stejný americký špi ... zaměstnanec kanceláře vojenského atašé mohl jednoduše poslat fax na UPDK, že od toho a toho data jede na grilování poblíž ukrajinských hranic. A nikdo mu to nemohl zakázat. On prostě „uvědomil“. Ani to však Američané nedělali. Teď se budou tyto žádanky „posuzovat“.

Moskva rovněž oznámila, že šest vysokých amerických úředníků, a to velitel FBI, velitel národní zpravodajské služby, generální prokurátor, velitel federálních věznic, ministr vnitra a jeho zástupce a bývalý zástupce národní bezpečnosti Bolton, mají doživotní zákaz vstupu do Ruska.

Všechna tato opatření naprosto odráží vztah k realitě a atmosféře, ve které v USA už dlouho žijí diplomaté ruští. Jedná se jednoduše o vyrovnání postavení diplomatických úředníků v obou zemích. Vezměme si jen to stejné memorandum o „otevřené zemi“ a omezeních cestování diplomatů po hostitelské zemi. Ruští diplomaté ve Washingtonu žijí v tomto režimu již několik let a dokonce vymysleli řadu důmyslných triků, jak se v případě potřeby vyhnout kontrole FBI. Ve skutečnosti americká strana jednoduše zakázala ruským diplomatům bez povolení opustit Washington a New York, a to už v období prvního zostření „diplomatické války“ v letech 2016-18.

Jiná věc je, že v očích Washingtonu to zcela jistě bude vypadat jako eskalace a zvýšení napětí. Ve Spojených státech se jakýkoli pokus o suverénní reakci vnímá jako eskalace. Mezitím v Moskvě vážně zvažují možnost současného vyhoštění 150 amerických diplomatů, aby se vyrovnal vzájemný počet pracovníků diplomatických úřadů.

Jde o to, že v důsledku vyhoštění a „konzulární války“ v letech 2016-18 má jak Ruská federace, tak Spojené státy v hostitelské zemi 450 akreditovaných spolupracovníků. Americká strana však přidala ke spolupracovníkům ruského velvyslanectví ve Washingtonu ještě 150 zaměstnanců ruské delegace při OSN v New Yorku. A to automaticky snížilo počet ve velvyslanectví na 300 lidí. To znamená, že v diplomatických a dalších činnostech Spojených států v Rusku mají USA k dispozici o 150 lidí více. Delegace Ruské federace v OSN se nezabývá dvoustrannými vztahy se Spojenými státy, proto by do tohoto „soupisu“ neměla být zahrnuta.

Podobná výměna úderů může pokračovat donekonečna a pokaždé zúží rozsah příležitostí k obnovení dialogu mezi zeměmi diplomatickou cestou. Stojí za připomenutí, že Američané žijí ve svém vlastním světě, ve kterém je vše zbarveno velmi odlišnými barvami než ve zbytku vesmíru. Například ve vysílání CNN vystupují jako experti na diplomatickou krizi v posledních několika dnech novináři, kteří v 90. letech pracovali 4–5 let v Moskvě. A americký mesianismus nikdo nezrušil. Je nemožné jim vysvětlit, že to všechno začali jako první, a že je na čase přestat. Věří, že mají naprostou pravdu, jako každý presbyteriánský kazatel věří v neustálé ďáblovy machinace. A dialog kazatele s ďáblem je z definice nemožný.

Kromě toho se v posledních letech radikálně změnila kvalita diplomatické rétoriky.

Neurčité odpovědi, fráze jako „musím to konzultovat s vedením“ a „byla projednána celá řada otázek společného zájmu“, ať už to znamená cokoli, zmizely v nenávratno. Teď americká strana osekává základ pravdy, což prostě automaticky zvyšuje stupeň napětí diskuse, pokud se tak dá nazvat to, co se v posledních dnech děje.

V každém případě diplomatická válka může přinést vážnější následky než jen výměnu agresivní rétoriky a konzulárních omezení. Kromě Ruské federace a Spojených států existují mnohem méně adekvátní „účastníci celosvětového procesu“, kteří pečlivě sledují, co se děje, a mohou si to brát osobně, například Ukrajina. Situace je opravdu napjatá. A kdo ví, co je napadne. Koneckonců tihleti žijí obdobně ve svém zvláštním světě, v mlhavém světě, kde například existuje „ruská agrese“ a „okupace Krymu“. A pokud lze „válku“ velvyslanectví a vyhošťování teoreticky zastavit odhodláním (na základě vzájemnosti), tak za chování Kyjeva se zaručit nelze – a teoreticky reakce Ukrajiny na diplomatické třenice mezi Ruskem a USA je schopna vyprovokovat daleko vážnější závar.