Vakcínový apartheid

Tak jak se každá země snaží proočkovat většinu populace, celonárodní debaty se stále více zabývají tím, co je třeba udělat s lidmi, kteří ještě nebyli očkováni nebo očkování odmítají.

Izrael narychlo přišel s tzv. „Zeleným pasem“ - což je verze „imunitního pasu“. Částečně se jedná o cynický krok předsedy vlády Benjamina Netanjahua, jenž si chce zlepšit naději na úspěch ve všeobecných volbách, které se budou konat tento měsíc, nalezením záminky k rychlému znovuotevření ekonomiky a tím, že poskytne izraelské veřejnosti pocit, že se věci „vracejí k normálu“.

Izrael se připravuje na to, že očkování bude nutný předpoklad pro provozování takových aktivit, jako je návštěva kina, posezení v restauraci, cvičení v posilovně nebo pobyt v hotelu. Debata se také rychle stáčí k tomu, zda by některá pracovní místa měla být závislá na očkování.

Stát se chová jako chůva

Nic z toho není překvapivé. Izrael je do značné míry konformní společnost, kde se lze vždy spolehnout na kmenový smysl pro solidaritu proti domnělým nepřátelům - ať už se jedná o tradiční, typické „Araby“ nebo současného vetřelce, jakým je hrozivý virus.

Očkovací kampaň se snaží „útočit“ právě na ty části izraelské společnosti, kde je důvěra ve státní orgány nejnižší: na velkou menšinu palestinských občanů v Izraeli (oproti tomu okupovaní Palestinci nemají v této záležitosti žádné slovo, neboť Izrael jim očkování odpírá) a izraelskou náboženskou ultraortodoxní komunitu, která hledá nasměrování u Boha, ne u světských úředníků.

Trochu překvapivější možná je, že vláda Spojeného království zvažuje, že bude následovat opatření Izraele, a to navzdory dlouhodobému závazku konzervativní strany vůči „svobodám Angličanů“ a tradičnímu odporu k vměšujícímu se „státu, který se chová jako chůva“. (Tento odpor se samozřejmě uplatňuje pouze tehdy, když se požadavky na stát týkají spíše pomoci chudým a lidem odsunutým na okraj zájmu, než velkým podnikům.)

Boris Johnson, který je populista, si chce udržet podporu britské veřejnosti, jež se nemůže dočkat, až se vrátí do hospod, zatímco konzervativní strana obecněji potřebuje obnovit ekonomiku a uklidnit své korporátní sponzory, pokud mají i nadále znít její tvrzení o soukromém podnikání a ekonomickém růstu věrohodně.

Vakcínový apartheid

O etice imunitních pasů se také horlivě diskutuje - kéž by o něco vážněji - na stránkách dobrého starého deníku Guardian.

Redaktor Nick Cohen, jehož bych za normálních okolností necitoval, píše o bezprostředně hrozícím „vakcínovém apartheidu“ a poznamenává - s neurčitým souhlasem - že „je jen otázka času, než se pustíme do nenaočkovaných lidí“. Jak tvrdí, bude zapotřebí ještě více tvrdých zásahů proti svobodnému projevu, „falešným zprávám“, k upevnění důvěry veřejnosti ve vládu a nárůstu zájmu o očkování.

Jediné, o čem Cohen tajnůstkářsky mlčí, je to, že černá a asijská populace, které nejméně důvěřuje britskému státu a bude se tak bránit očkování, bude hlavní obětí jakkoli silného všeobecného odporu proti neočkovaným lidem. Obává se, že to bude test pro svědomí liberálů, jakým je on sám, kteří jsou zaměřeni na identitu.

Jiný redaktor deníku Guardian troufale citoval filozofa Johna Stuarta Milla ve svém prohlášení, že zbavit neočkované lidi základních práv - opět vakcínový apartheid - může být schůdnější, pokud to bude prezentováno pozitivně jako „stimulace“, nikoli negativně jako trest. Autor nám ochotně sděluje: „Cíl může být stejný, ale morální zdůvodnění za tím je zásadně odlišné.“ No to je úleva!

Mám jen výčitky svědomí ohledně existence nebezpečí, že černošské a asijské komunity mohou skončit jako civilní oběti těchto donucovacích nebo vylučujících opatření.

Budoucnost jako v příběhu o postavičkách „sneetches“

Veškerou tuto obezřetnost rozvádějí podrobně čtenáři Guardianu, kteří nabízejí své vlastní stručné verze, založené na „selském rozumu“. Mezi populární tresty patří např. vyhození neočkovaných lidí z práce, aby byli chráněni ostatní, přičemž jim bude odepřeno lékařské ošetření již tak přetíženou Národní zdravotní službou (a to i přesto, že celý život platili daně).

Budoucnost, přinejmenším taková, jakou si představují tito liberálové, odráží příběh o opovržení, jemuž čelí postavičky „sneetches“ bez hvězdy na břiše od nafoukaných „sneetches“ s hvězdou na břiše, který napsal Dr. Seuss:

Když si sneetches s hvězdou na břiše dávali opékané párky, nebo měli piknik nebo pořádali večírek, nebo si dělali marshmallownové toasty, nikdy nepozvali sneetches bez hvězdy na břiše. Nechávali je v zimě a ve tmě na pláži. Drželi se od nich stranou. Nikdy jim nedovolili se přiblížit. A tímto způsobem s nimi zacházeli rok co rok.

Pandemické drama

Udělejme si krátkou pauzu. Tohle není příspěvek, který by byl pro nebo proti očkování. To nechávám na ostatních, v neposlední řadě proto, že polarizovaná povaha této diskuse zcela odvádí pozornost a snižuje význam toho, co považuji za hlubší záležitost, týkající se důvěry v očkování proti covidu, odrážející větší problémy s důvěrou v naše státní instituce a hodnoty, které prosazují.

Chtěl bych, stejně jako v minulosti, využít tento prostor k tomu, abych přesměroval naši pozornost, byť jen krátce, od debaty, kterou vedou všichni, k debatě, kterou se téměř nikdo nezabývá.

Vlastně bych chtěl celou debatu zcela kriticky rozebrat a překoncipovat. Pokud vás silně zajímají argumenty pro a proti očkování - nebo stále častěji přehlížené obavy váhavých lidí, pokud jde o vakcíny - tento článek nemusí naplnit vaše očekávání.

Místo toho jde o výzvu, abychom se stáhli z tohoto dramatu pandemie a uvažovali o širším náhledu na virus, který - kdybychom poslouchali - nám nabízí varování, že bychom se mohli vydat špatným směrem.

Falšovaná debata

Problém s debatou, týkající se toho, zda bychom měli být schopni zastrašovat lidi kvůli tomu, aby se nechali očkovat vakcínou proti covidu, spočívá v tom, že se vlastně ve skutečnosti o žádnou debatu nejedná. Je to falšovaná debata, protože skutečná debata potřebuje dvě strany. To, čeho se nám dostává, což je v případě těchto korporátních mediálních morálních „dilemat“ velmi časté, je pouze jedna strana debaty, vydávající se za obě strany.

Etika imunitních pasů neboli vakcínového apartheidu závisí na širší debatě o tom, co si společnost myslí - a co zastírá - když diskutuje o otázkách důvěry, veřejného dobra a sociální solidarity. Skutečná diskuse o těchto věcech, nikoli falešná, jakou předkládají politici a redaktoři Guardianu, by měla být v srdci toho, jak adresujeme obavy ohledně soukromí, osobní volby, sociálního tlaku a tyranie davu.

Když publicisté, politici a čtenáři liberálních novin tvrdí, že bychom se všichni měli podrobit obecnému dobru a nechat se naočkovat, vnucují nám etické měřítko, které zřídkakdy používají při zvažování jiných otázek. Náhlý zájem a obavy o blahobyt celé veřejnosti zní nadutě a samoúčelně, když je vyslovují ti, kteří obvykle mají jen velmi povrchní zájem o obecné blaho a sociální solidaritu.

Za klaunskou maskou

Realita je taková, že žijeme ve společnosti, která nejméně čtyři desetiletí funguje výhradně v zájmu malé korporátní elity. Tato korporátní třída - která vlastní a provozuje všechny naše hlavní sdělovací prostředky a zajišťuje neustálý přísun ovládaných politiků - se nezajímá jen o vydělávání peněz. Korporace jsou komerční podniky, poháněné psychopatickou posedlostí maximalizací zisků a externích nákladů - tzn. předávání toxického dědictví obchodních modelů těm, kteří jsou mimo dohled: domácí chudině, zahraniční chudině a budoucím generacím.