Připravme se na konec EU

Původní myšlenka stála za hřích

Spoluprací států jsme si měli vybudovat mnohem silnější základnu proti žralokům, jakými je například Čína či Amerika. Všichni tehdy chápali, že cílem EU je především ochrana naší stovky let staré kultury, židovsko-křesťanských a demokratických hodnot či zachování našeho výkladu práva. Ale ejhle! Stal se přesný opak.

Vše se obrátilo v agresi proti vlastním lidem

Namísto toho, aby Unie hájila naše hodnoty, začala útočit na své členské státy. Příkladů, jak k tomu dochází, je nespočet. Však si vezměme jen tu věc s nelegálními imigranty.

Teď máme za povinnost vítat každého, kdo si k nám připluje na nafukovacím člunu. Unii pak vůbec nevadí, že tihle odvážní ekonomičtí mořeplavci nerespektují naši kulturu a nárokují si zacházení v rukavičkách. A co víc! Ono se jim ho dokonce dostává. Protože vykřikovat něco o diskriminaci se v evropských vodách vyplácí.

O ochraně hranic vůbec nemůže být řeč

Tu Unie totálně zazdila. Ba dokonce – přikázala svým členským státům, aby vítaly každého, kdo na evropskou půdu nelegálně a bez úcty k zdejší kultuře vstupuje. A pokud členské státy neuposlechnou, přichází vyhrožování, postihování a omezování svobod na hranicích.

Zatímco se “Sauronovo” oko médií nyní upíná na koronavirovou masáž, vůbec nám nevadí, že vnější hranice EU stále zůstávají bez ochrany. Pokud má Unie fungovat dál, musí na vnějších hranicích zaujmout jasnou ochranu a kontrolu evropského prostoru.

A to zdaleka není všechno. Kromě hranic Unie již dávno přestala chránit také svůj trh a s klidem diriguje členské státy, které pokyvují a plní.

Unie nás využívá jako kolonii, z které těží

V devadesátkách po nás EU příliš netoužila. I když jsem já osobně hlasoval proti vstupu do EU, dokážu pochopit, že tehdy jsme moc na výběr neměli. Tenkrát ale byla EU jinou. Nebyla ještě tolik zpolitizovanou a fungovala především na ekonomickém a hospodářském principu. Přesto už tehdy evropští „lídři“ snili o federalizaci, potlačení národních států do pozadí a svůj model ovládnutí měli dávno připravený.

Svůj přístup k nám změnila, až když pochopila, že s námi získá nové trhy a místo, odkud může odsávat zisky a národní kapitál. Netrvalo dlouho a EU se pod taktovkou Německa – a do jisté míry i Francie – zpolitizovala natolik, že začala omezovat členské státy nejrůznějšími nařízeními a regulacemi, které nebyly a nejsou v zájmu

občanů těchto států. Jednoznačně se jedná o bezprecedentní zásah do suverenity národních států.

Už jen to, že se původní konsensuální rozhodování v Lisabonské smlouvě změnilo v řadě důležitých agend na většinové. Souhlas takové většiny teď stačí k rozhodnutí o tak závažných tématech, jakými jsou například pravidla pro přistěhovalectví, pravidla v boji proti změně klimatu, předpisy pro cestovní ruch či předpisy pro policejní a soudní spolupráci v trestních věcech. O těchto a dalších tématech se může rozhodnout, i kdyby některé země zásadně nesouhlasily.

Suverenitu jsme ztratili podpisem Lisabonské smlouvy

Došlo k tomu ke konci roku 2009. Tehdejší prezident Václav Klaus ji byl tehdy doslova nucen podepsat. A to i přesto, že s tímto krokem bytostně nesouhlasil a již tehdy jasně zdůrazňoval, že tímto aktem ztrácí Česká republika svou

suverenitu. Událo se tak pod obrovským nátlakem médií, části politického spektra a dokonce i Ústavního soudu.

Jeho varovná slova se jedno po druhém začala naplňovat. Přesvědčujeme se o tom téměř každý den. EU používá totalitní praktiky a snaží se jednotlivé státy ovládat nejen ekonomickými, ale i politickými nástroji.

Dějiny se opakují

Nebyl to jen Klaus, kdo varoval před orgánem nadřazeným členským státům. V minulosti, i když v jiném kontextu, tu byly osobnosti jako Masaryk, Rašín či Beneš. I oni byli nacionalisté, a proto je rakousko-uherský režim perzekuoval, věznil a běžně u nich probíhaly domovní prohlídky. Dnes je považujeme za hrdiny, tvůrce národního státu a české demokratické politiky. Stejnou snahu a motivaci bychom měli mít i my dnes.

Dotace EU slouží k uplácení vlád

Bohatství vzniká z práce!

Dotace, subvence a další přerozdělování byly vždycky zlem a ničily tržní prostředí! Dotace, které EU přerozděluje, používá de facto k uplácení vlád členských států. Dokonce se ve skutečnosti ani nejedná o peníze EU, ta žádné svoje peníze nemá! Jsou to vybrané daně od jednotlivých členských států, které je ve formě povinných příspěvků odesílají do bruselského rozpočtu. Tuto společnou kopici prostředků pak evropští byrokrati v Bruselu přerozdělí tak, jak se jim to hodí do mlýna. Zrušme všechny dotační projekty EU, pro podnikatelský sektor. Dokud jsme v EU, ať si vláda bere peníze třeba na stavbu silnic nebo na opravu základních škol, ale vyvarujme se jakýchkoliv dotací, které pokřivují soutěž na trhu.

EU se nedá reformovat. Stejně skončí

Nevěřím tomu, že by mohlo dojít ke změně EU. Jakákoliv její transformace je jen zbytečnou utopií a naivitou.

Miluju Evropu. A to pro její rozmanitost, bohatost národních států a její evropské židovsko-křesťanské kořeny. Evropu vnímám jako prostor pro moderní soužití národních států, společný ekonomický, pracovní a kulturní prostor.

Oproti tomu EU nenávidím. A to pro její diktaturu, byrokracii, snahu o rozbití národních suverénních států a vnucování předpisů, dogmat a především viditelné omezování svobod.

Berme to s přípravami na konec EU vážně!

Začněme se proto chystat na opuštění, rozpad nebo jiné přeskupení této organizace!! Protože musí zákonitě přijít a já věřím, že to nebude dlouho trvat.