Německo-ruské vztahy v krizi

Německá ministryně obrany Annegret Kramp-Karrenbauerová minulý týden nediplomaticky pohrozila Rusku, když řekla, že její země musí s Ruskem vyjednávat „z pozice síly“, zejména pokud jde o vojenské otázky, a zavázala se „posílit naši pozici“ ve snaze dosáhnout tohoto cíle. Ruské ministerstvo obrany vyjádřilo ostrou výtku, v níž přirovnalo německou ministryni ke „studentce základní školy“, která si „kompenzuje nedostatek znalostí v daném předmětu hlasitým vyslovením této naprosté absurdity“. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Zacharová během víkendu rychle zareagovala a řekla to, co již každý objektivní pozorovatel ví, a sice že „síla existuje, ale není vaše a nemůžete ji ovládat... [Německo] je zcela a naprosto v rámci americké vojenské sféry... může to sice vypadat jako síla, ale není to jejich vlastní síla.“ Smyslem těchto odpovědí je připomenout Německu, že je nepřijatelné, aby s Ruskem mluvilo takovýmto způsobem.

Není jasné, zda komentář Kramp-Karrenbauerové měl vyprovokovat Rusko, nebo šlo jen o faux pas, ale v každém případě jsou rétorické důsledky více než oprávněné. Vzpomínka na druhou světovou válku je stále strašákem v ruské společnosti, kde se miliony lidí každoročně účastní pochodu „Nesmrtelného pluku“ v Den vítězství, nesou fotografie svých rodinných příslušníků, kteří sloužili a/nebo zahynuli při tomto genocidním konfliktu, který si vyžádal životy zhruba 26 milionů sovětských občanů. To bylo naposledy, kdy se Německo kdy pokusilo vnutit svou vůli Rusku „z pozice síly“, a Moskva nikdy nedovolí, aby se to opakovalo. Kramp-Karrenbauerová pravděpodobně nechtěla naznačit další genocidu, ale Rusko nemohlo reagovat jinak, vzhledem k tomu, jak historicky necitlivá její poznámka byla. Jako zkušená politička by to měla vědět.

Rusko-německé vztahy jsou nyní horší, než kdy v poslední době byly. Přestože je Berlín oficiálně odhodlaný dokončit plynovod Nord Stream II, a to navzdory silnému tlaku Washingtonu, který se snaží projekt zastavit, poskytl útočiště nechvalně proslulému ruskému protikorupčnímu blogerovi Navalnému, ​​který začátkem léta obvinil svou domovinu z pokusu o otravu. Německá vláda, která je nejvlivnější v EU, uvěřila těmto nepodloženým tvrzením. Je třeba také poznamenat, že tato země vede na kontinentu protiruskou sankční kampaň, která by bez její účasti nebyla možná. Nelze s jistotou tvrdit, zda tohle všechno Německo dělá ze své vlastní výsady nebo na příkaz svého amerického patrona. V každém případě to jsou extrémně nepřátelské kroky, které zhoršily rusko-německé vztahy.

Moskva nikdy neudělala nic, čím by vyprovokovala Berlín k jakékoliv z těchto akcí. Znovusjednocení Ruska s Krymem proběhlo v souladu s demokratickými standardy, země sehrála klíčovou roli při pokusu o vyřešení ukrajinské občanské války prostřednictvím Minských dohod, a dokonce prezident Putin osobně schválil přemístění Navalného do Německa kvůli léčbě na žádost jeho manželky. Rusko si pouze přeje, aby mělo stejné partnerské vztahy s Německem za účelem zlepšení bezpečnosti Evropy, avšak USA tomu stojí v cestě a dělají vše pro to, aby rozdělily a ovládly kontinent prostřednictvím schématu hybridní války. Byl to Brzezinski, bývalý polsko-americký poradce pro národní bezpečnost, kdo napsal v knize „Velká šachovnice“, jak zájmům jeho adoptivní vlasti nejlépe poslouží to, když se bude superkontinent udržovat rozdělený, přičemž USA se stále vměšují do těchto záležitostí, zejména pokud jde o ruské-německé vztahy.

Ostré výtky Ruska vůči historicky necitlivému komentáři Kramp-Karrenbauerové byly učiněny z důvodu sebeúcty, protože země je sebevědomá velmoc, s níž nikdo nebude mluvit povýšeně, natož tímto způsobem, jako tomu bylo v případě politické dědičky nechvalně známé osy síly. Nelze popřít, že by mohly mít neúmyslný účinek na zesílení „bezpečnostního dilematu“, které se USA snaží mezi těmito dvěma zeměmi vyprovokovat. Na druhou stranu je třeba říci, že se ruští představitelé i přesto dokázali ovládnout a nesnížit se na její úroveň, nereagovat stejnými výhrůžkami. Jediná věc, kterou udělali, byla ta, že ji oprávněně ponížili za to, že mluvila tak bezohledně, což si rozhodně zasloužila. Doufejme, že nebude mít hlavu plnou směšných nápadů, které by jí do hlavy vlili jiní ve snaze ovlivnit ji natolik, aby svou rétoriku jednou tolik zesílila. Místo toho by měla udělat správnou věc - snažit se přejít své faux pas a zaměřit se na urovnání vztahů s Ruskem ve prospěch všech.