Volby v rozpolcené společnosti

Příčinou rozpolcení je aktivita univerzalistů všech stupňů projektující se do poměrů, které už dnes je možno nazvat konzervativní, byť se skládají z myšlenek ještě nedávno tzv. pokrokových a nových. To neznamená, že všichni pochopili novou konfliktní linii vytvořenou mezi lidmi obhajujícími konzervativní hodnoty jako je domov, rodina, stát, a těmi, kterým tyto hodnoty už nic neříkají a prosazují ideologii univerzalismu, tedy likvidaci starého pojetí společenstva a životních hodnot.

Konzervativní poměry a jejich vznik

Stará levice a pravice do značné míry splynula a v blahobytné společnosti ztratila antagonistický charakter. Na okraji zůstávají nečetné skupinky zahleděné do minulosti. Zastydlí komunisté obhajují svůj neobhajitelný totalitní režim, a zastydlí antikomunisté stále bojují minulou válku jako jacísi mstitelé, vzpomínajíce na staré křivdy a mstící se především na dnešním Rusku a Číně. Obojí jsou jen užitečnými hlupáky v nových válkách, jejichž podstatu obvykle nechápou.

Zvenčí ovšem v prvních dvou desetiletích po převratu nedominovaly protinárodní tlaky. Taktéž tenkrát Rusové nebyli nepřátelé, ruský národ trpěl komunistickým režimem ještě více než náš a přinesl této zrůdě větší oběti. Ale jen obtížně se vytvářela představa nepřítele v Rusku, protože většina současníků znala Rusko a věděla, že národ není proti nám zaujatý a dokonce má k nám kladný vztah. Putin ovšem vytvořil sebevědomé Rusko, které se snaží obnovit postavení velmoci. To samozřejmě nemohou přijmout USA, které si už dělaly nárok na světového hegemona. Do toho se objevila Čína jako další odpůrce. Náš vztah k těmto oponentním velmocím v podstatě není určen minulostí, ale současnými zájmy USA, minulost se vytahuje pouze jako nástroj propagandy.

Konzumní levice a pravice však spíše splývá, což potom dovoluje politiku čistě materiálních slibů, jak to dělá ANO. V dobovém nihilismu je to úspěšná strategie. Sjednocovat lidi na základě materiálního nihilismu má svoje omezení na dobu, která postrádá ideály, tedy na dobu jakéhosi blahobytu a ustálených politických poměrů. Tyto poměry ovšem skončily jednak koronavirem a jednak nástupem univerzalistických radikálů. Je potřeba nastolit nějaký ideál.

Současný lidový konzervatismus vychází z lidské přirozenosti a z historického vývoje především v posledních třiceti letech. Přestože odnárodňovací étos ve smyslu univerzalismu začal už prezident Havel, nikterak se to neuchytilo v lidu. Společnost složená většinou z nekomunistů hleděla spíše do budoucnosti a po pádu komunistického režimu přijala západní pohled na ekonomii. Výchova mladé generace byla ponechána učitelům, kteří byli většinou nekomunisticky smýšlející, ale ještě nezradili úplně národní ideál, na kterém se jaksi shodovali i s umírněnými komunisty. Národní ideál tedy stále v konzervativním prostředí existuje, byť není výrazný. Univerzalisté jsou ovšem vzteklí, protože většina národa zůstává rozumná a vidí realitu, nechce se podvolit chaotickým iluzím, manipulovat se nechají jen mladí. Proto se rozjíždí nyní obrovská indoktrinace, stavění pomníků rakouským císařovnám, bourání pomníků spojených nějak s naší skutečnou minulostí, hanění husitství. Mládež už neví, o co jde a kam se má postavit. Rodiče jim bohužel nic kloudného nepoví.

Strany, které si říkají vlastenecké (SPD a Trikolóra), sice v rámci tohoto nástroje jednají, ale jen slabě naznačují skutečnou reálnou alternativu současnému univerzalismu vypracovanému světovými univerzitami a podporovanému obrovskými penězi a vlivem. Komunisté už vyčerpali svůj starý voličský potenciál a odchází ze scény doplácejíce na svoji neústupnost v obhajování totality.

Konzervativní ideje našeho prostředí jsou podobné ostatním v celé západní civilizaci. Je s podivem, že tatáž konfliktní linie, jako je u nás, je všude na Západě, dokonce i v USA. Samozřejmě existují specifika různých zemí. Nejdůležitější je asi konflikt v USA, kde se bojuje o charakter příští západní kultury. Trump se snažil dosáhnout uchování konzervativních poměrů zamezením přistěhovalectví a návratem k někdejšímu průmyslovému potenciálu. Ohrožení univerzalismem má v Americe podobu sociálních problémů, které evokují rasově motivované spory. Zde už se též objevuje jakýsi postuniverzalistický étos, přebírání státu přistěhovaleckými etniky a odlišnými rasovými skupinami, které už nebudou univerzalistické, ale rasistické a anarchistické. Zde jasně vidíme nesmyslnost univerzalismu, ze kterého se vlastně stává nástroj předání západní civilizace jiným etnikům a kulturám, které ovšem nejsou v západní civilizaci integrované a nikdy nebudou, což znamená, že zavedou svoje zaostalé a středověké poměry a nezastaví se ani před rasismem. V Evropě se jedná především o muslimy.

Útočný univerzalismus

Univerzalisté, kteří ohrožují nejen staré poměry, ale i fyzickou a kulturní existenci celé Západní civilizace, jsou jacísi, obvykle dobře placení vizionáři stavící na základě převážně levicových ideálů jakýsi antropologický univerzalismus. To se dá zjednodušeně vyjádřit jako budování člověka sebevědomého, osamoceného, rovného s ostatními do všech důsledků, nemajícího ke společnosti žádné závazky, postrádajícího instinkty rodinné a etnické. Je to život pro sebe, a jen pro jednotlivce obecně, ve kterém nikoho nezajímá kolektivní minulost, a budoucnost společenstva. V tomto životě je důležitá rovnost do všech důsledků, tedy naprostá rovnost muže, ženy a dítěte, rovnot všech ras, rovnost sexuálních orientací, rovnost kultur a náboženství, rovnost úspěšných a neúspěšných, zánik kolektivů - rodiny a národa. Nelze odmítnout přesvědčení, že univerzalisté nejsou normální lidé, ale jacísi autisté, vydávající neschopnost udržet rodinu, mít vůbec rodinu, budovat domov, hájit domov, za ideologii. Chovají se jako lidé, kteří ztratili lidské instinkty a mají už jen ideologii a společenstvo své „bubliny“. Podstatný je exaltovaný individualismus (odloučení člověka od kolektivů) a dokonalá rovnost ve výsledku (nikoliv jen rovnost v příležitostech a před zákonem). To není jen výplod marxismu, k tomu napomohl i liberalismus svým požadavkem otevřených hranic, volného pohybu lidí, peněz a zboží, protože pomáhal levicovým univerzalistům bourat státy a jejich moc, prý v zájmu svobody podnikání. Tento exindividualismus vede i k ničení přírody, protože autistické myšlení nepřipouští jiný problém než jen individuální a momentální. Ekologie není jenom cíl, je pojata jako ideologický nástroj k ovládnutí světa z jednoho centra.

Strukturovaný aktivismus potom zahrnuje redukované ideály univerzalismu různých stupňů, z nich asi největší záběr má ničení národního vědomí, přijímání migrantů vítacími projevy, oikofobii, sebemrskačství, ničení národní historie, které samozřejmě nutně doprovází likvidaci národních hrdinů, symbolů, vědomí, likvidaci jakékoliv představy o nutnosti obrany společenstva a vyviňování zrádců a viditelných zločinců (Vlasovců). V rámci relativizace hodnot se postupně prosazuje pojem německého národa jako nevinného za druhou světovou válku.

Když lidé přestanou uznávat svůj národ a stát, nemají k čemu vztahovat svoje kolektivní ctnosti – sounáležitost, jednotu, věrnost, vděčnost a úctu. Pocit národní jednoty zmizel, národ přestal být sjednocovacím cílem a tím se otevřel zapáchající kanál vnitřní války. Celý univerzalismus se stává chaosem, protože zánikem identity ke společenstvu se vytratil i tradiční řád. Univerzalisté přejímají nahodile ctnosti a hodnoty, které se ovšem do anarchistického nihilismu nehodí, proto jsou používány jako nástroje k hanobení druhých. Nihilismus, který vznikl, je součástí univerzalismu, protože univerzalismus má jen ideály ničení, chybí mu ideály budování. Totalita je východiskem z chaosu. Totalitní tendence začínají požadavkem cenzury na internetu, umlčováním oponentů, vyhazovem nekorektních reportérů apod. Univerzalisté chtějí nový lepší svět bez konfliktů, ale každý neuskutečnitelný ideál evokuje nutnost totality, protože univerzalismus se vymyká přirozenosti, nezapadá do přirozeného vývoje, sám od sebe přirozeně nenastane, násilí je jedinou možností prosazení.

Postuniverzalismus už začíná vykukovat za rohem. Je výsledkem nepřirozenosti a neuskutečnitelnosti univerzalismu. Jsou to výsady skupin, obvykle menšin, lidská práva pro jednoho platí, pro druhého ne. Křesťanství se může libovolně dehonestovat, u islámu je to vyloučeno. Národy nemají stejná práva, záleží na tom, jak jsou v přízni velmocí. Některé národní skupiny mají přehnané právo na svoje území (Kosovští Albánci) jiní jsou bez skurpulí vyháněni ze svých domovů (Arméni v Karabachu). Některé státy jsou trestány pro údajné zavraždění nějaké osoby (Rusko) a jiné (Turecko) si mohou dělat libovolně cokoliv (novou genocidu Arménů, zabírání území sousedního státu, likvidaci Kurdů). Monopolní korporace postupně přebírají moc, facebook (nikoliv vláda, parlament) rozhoduje o tom, komu dovolí svoje názory vyjadřovat. Prostě univerzalismus je jen nástrojem nové nadvlády, nové nespravedlnosti, nové totality a výměny evropských etnik za jiné, výměny vyspělé kultury za středověkou. Někdy se tomu říká doba postpravdivá, protože univerzalismus zavádí iluze místo reality a potom se může sebevětší nespravedlnost vydávat za spravedlnost, lež za pravdu, bezpráví za právo.

Závěr

Lidé si ještě masově neuvědomili zhoubu univerzalismu a zřejmě též nemají nikoho atraktivního, kdo by jim to řekl v plné nahotě. Dokonce ke zhoubě napomáhají, protože se nevymanili z bojů minulých válek, zjednodušují si situaci, klaní se všemu, co ze Západu přichází, což už dávno není evropská kultura, ale zhoubné ideály univerzalismu (ze Západu ovšem stále ještě mohou přicházet i dobré věci).

Obhájit staré poměry je ovšem problematické, protože chybí nový ideál, můj pokus o teoretický podklad takového postoje v knihách Návrat k domovu a Konzervatismus třetího tisíciletí zůstává jaksi na okraji zájmu. Pokud někdo z konzervativců vystoupí, obvykle nějak „ujede“ ke starým hodnotám a je obviněn z nacionalismu a xenofobie. Typický je prezident Zeman, který velmi dobře chápe paradigma a také to, že aktivisté jsou podporováni z USA a EU, proto se snažil o čínský vliv jako protiváhu. Ale zahraniční podpora univerzalistického aktivismu je tak silná a domácí poměry tak prolezlé aktivisty, že to neustál a aktivisté, kteří už mají v rukou strany tzv. demobloku a většinu sdělovacích prostředků, se vítězoslavně vrhli na kulturní dohody a obchodní styky s Čínou a na památníky Sovětského svazu a snaží se styky rozmetat provokacemi. Piráti a TOP už jsou vyloženě na straně univerzalismu.

Zachovat v této situaci zdravý rozum a konzervativní poměry demokratické a svobodné společnosti bude problém a možná i marná snaha. Pokud se vrátím k příštím volbám, jejich výsledky sice ještě netušíme, pouze mám obavy, že ANO založené na čistě materiálním prospěchu občanů v postcovidové situaci ztratí svůj étos a přízeň voličů se do značné míry obrátí jinam. Je škoda takového hnutí, aby se rozpadlo, protože má velkou přízeň lidí. Pokud by s Babišem nebo bez něj byla vůle jej zachovat, mělo by přejít od humanismu materiálního k ideovému a stát se hnutím národní obrody. Ale nevím, jestli na lidi, kteří tam jsou, to není příliš velký požadavek.