Peking připomíná Bruselu nepohodlné pravdy

A tak 14. září se konal první video summit Peking-Brusel-Berlín.

Tato virtuální schůzka u obrazovek, byla zcela pozoruhodná, neboť měla schizofrenní nádech. EU oficiálně považuje Čínu jak za nezbytného partnera, tak strategického rivala. Brusel trvá na svém odhodlání „spolupracovat“ a současně hájit „vyšší princip lidských práv“. Mnozí evropští diplomaté v soukromí přiznávají, že nemají jinou možnost. Obchodní válka, kterou Washington rozpoutal se mění ve studenou válku, a EU se ocitá mezi dvěma sílícími tlaky.

Po té, co se Pekingu podařilo zvládnout nepokoje v Hong-Kongu, je v popředí otázka muslimské menšiny Ujgurů v Sin-ťiangu a super-výbušného problému tamních „koncentračních“ táborů. Zprávy o nelidském zacházení s Ujgury nelze ověřit. Operativní slovo je „údajně“. Jako v tvrzení, že Rusko „údajně" zasahovalo do amerických voleb a údajně tráví odpůrce Kremlu. V Sýrii je víc jak 5.000 ujgurských džihádistů a Peking dobře ví, co by se mohlo stát, kdyby se vrátili do Sin-ťiangu, a kdyby jej neměli pod kontrolou. To je jeden z mnoha důvodů, proč Čína zavírá muslimské náboženské školy, vězní Imámy a „převychovává“ muslimy, kteří mají sklon k šíření své víry všemi dostupnými prostředky a chtějí odtrhnout rodnou zemi od Číny.

Evropa se dívá na vývoj v Sin-ťiangu a Hongkongu jako na problém lidských práv, ale 1.4 miliardy Číňanů si to nemyslí. Věří, že Sin-ťiang musel sáhnout ke krajním prostředkům, aby mýtil tři zla --terorismus, extrémismus a separatismus---, kterými kdysi velice trpěl.

Co bychom si dlouze vykládali! Udělejte si, až Covid dovolí, výlet do kteréhokoli velkého města v západní Evropě od Marseille až po Malmö a všude najdete zóny muslimů, kde vládne šaría a kam se po smrknutí neodváží žádný policejní těžkooděnec. Neškodilo by, kdybychom v tomto směru byli trochu víc jako Číňané?

Svatý grál vrcholných schůzek EU s Čínou je investiční dohoda mezi touto nesourodou dvojicí. Merklová správně koná, když tlačí na to, aby investiční smlouva byla uzavřena raději včera nežli dnes. Evropa potřebuje zlaté injekce jako nikdy předtím. A to se očekávaná hospodářská krize ještě nepřihnala! Nicméně je jasné, že bude mnohem ničivější nežli ta, která nás postihla v roce 2008. Byla by přišla i bez Covidu -19, ale pandemie paniky kolem něho a přehnaná obranná opatření změní bouři v tornádo.

Telekonference, o níž je řeč, se zabývala hlavně investiční dohodou. Co se z jednání dostalo na veřejnost byl obvyklý diplomatický guláš. Zkušení pekinologové se proto ozbrojili trpělivostí a čekali, co napíše vládní list Global Times, což se stalo pět dní po virtuálním summitu.

Global Times, ekvivalent sovětské Pravdy a našeho Rudého práva, říká pro mnohé v EU nepohodlné pravdy. Když budete vy, Evropané, rozumní, můžeme se dohodnout. Ale jestli si někdo myslí, že budeme tancovat, jak si přeje, pusťte dohodu z hlavy. Zapomeňte rovněž na to, že byste mohli mít máslo a peníze za máslo. To jest, vzít naše peníze a šikanovat nás za Sin-ťiang, Hongkong a lidská práva.

List uzavírá poselství následovně: „Nezáleží na tom, jakou škodu by to mohlo způsobit Čínsko-evropským vztahům, Čína nikdy neučiní žádné ústupky ze svých zásad.“ První a nejdůležitější je uznání, řekněme to narovinu, že Hongkong a Tchaj-wan jsou nedílnou součástí Čínské lidové republiky. Uznat znamená také respektovat.