Krach dolaru se blíží

Životní úroveň v USA, již tak dosti zatížená dopadem pandemie covid-19, bude značně snížená, jako nikdy předtím. Svět má zároveň velké pochybnosti o kdysi široce přijímaném předpokladu ohledně americké výjimečnosti. Měny nastavují rovnováhu mezi těmito dvěma silami - domácími ekonomickými základy a tím, jak zahraničí vnímá sílu či slabost národa. Tato rovnováha se mění, a krach dolaru už je v podstatě na obzoru.

Zárodky tohoto problému zasel hluboký deficit ve vnitrostátních úsporách USA, což bylo zcela zjevné ještě před pandemií. V prvním čtvrtletí roku 2020 poklesly čisté národní úspory, které zahrnují úspory domácností a podniků, přizpůsobené amortizaci, a vládní sektor, na 1,4% národního důchodu. To byla nejnižší hodnota od konce roku 2011 a pětina průměru 7% z let 1960 - 2005.

USA sice postrádají tuzemské úspory, ale chtějí investovat a růst, proto využívají postavení dolaru jako primární rezervní měny na světě a intenzivně čerpají z nadbytečných úspor ze zahraničí, aby srovnaly celý cyklus. Avšak nikoli bez stanovené ceny. S cílem přilákat zahraniční kapitál mají USA deficit na svém běžném účtu - což je nejširší míra obchodu, protože zahrnuje investice - a to každý rok, počínaje rokem 1982.

Covid-19 a ekonomická krize, kterou tato pandemie vyvolala, prodlužuje toto napětí mezi úsporami a běžným účtem až do bodu zlomu. Viník: explodující schodek státního rozpočtu. Podle dvoustranného Kongresového rozpočtového úřadu se schodek federálního rozpočtu pravděpodobně vyšplhá v roce 2020 na rekordní úroveň 17,9% hrubého domácího produktu, a poté v roce 2021 pravděpodobně poklesne na 9,8%.

Značnou část fiskální podpory původně zachránili pod tíhou obav nezaměstnaní američtí dělníci. To vede ke zmírnění určitých bezprostředních tlaků na celkové národní úspory. Avšak měsíční údaje, které poskytlo ministerstvo financí, ukazují, že zvýšení federálního deficitu, související s krizí, dalece předstihlo prudký nárůst osobních úspor, přičemž dubnový schodek 5,7krát překročil schodek v prvním čtvrtletí, což je přinejmenším o 50% více, než dubnový nárůst osobních úspor.

Jinými slovy, intenzivní tlak na snižování nyní staví na již výrazně snížených domácích úsporách. Ve srovnání se situací během celosvětové finanční krize, kdy byly domácí úspory poprvé v čistém mínusu, v průměru -1,8% národního důchodu v době od 3. čtvrtletí 2008 do druhého čtvrtletí 2010, je nyní pravděpodobné, že dojde k mnohem ostřejšímu poklesu do záporu, možná se sníží až na neslýchaných -5% až -10% pásma.

A právě v tomto momentě vstoupí do hry dolar. V současnosti je dolarová bankovka silná, těží z typické poptávky po bezpečném ráji, což je v období krize zcela evidentní. Proti širokému průřezu amerických obchodních partnerů vzrostl dolar téměř o 7% v období leden až duben, v podmínkách, přizpůsobených inflaci a příznivě nakloněných obchodu, na úroveň, která je o 33% vyšší, než minimum z července 2011, jak ukazují údaje Světové clearingové banky. (Předběžné údaje naznačují zanedbatelný pokles na začátku června.)

Ale nadcházející kolaps v rámci úspor ukazuje na prudké prohloubení schodku běžného účtu, pravděpodobně poklesne hluboko pod předchozí rekordní hodnotu -6,3% HDP z konce roku 2005. Ať už dolar zůstane rezervní měnou či nikoli, nebude za těchto okolností ušetřen. Klíčovou otázkou zůstává, co vyvolá pokles?

Nedívejte se dále, než je Trumpova administrativa. Protekcionistické obchodní politiky, odstoupení od architektonických pilířů globalizace, jako je Pařížská dohoda o klimatu, Trans-tichomořské partnerství, Světová zdravotnická organizace a tradiční atlantické aliance, velmi špatná reakce na covid-19, společně se sociálními nepokoji, které se v této míře objevily poprvé od konce 60. let, jsou příšerně viditelné projevy prudce se snižujícího globálního vůdčího postavení Ameriky.

Až se ekonomická krize začne stabilizovat, doufejme, že to bude koncem tohoto roku nebo na začátku roku 2021, tato realizace by se měla dotknout domovů, i domácích úspor. Dolar by mohl klidně testovat své minimum z července 2011, a oslabit až o 35% v podmínkách, příznivě nakloněných obchodu a přizpůsobených inflaci.

Nadcházející kolaps dolaru bude mít tři klíčové důsledky: Bude inflační - vítaný krátkodobý nárazník proti deflaci, ale ve spojitosti s tím, co se pravděpodobně bude jevit jako nevýrazné postkoronavirové ekonomické oživení, to bude další důvod k obavám ze začátku stagnace - což je tvrdá kombinace slabého ekonomického růstu a rostoucí inflace, která způsobí chaos na finančních trzích.

Navíc, v jakém rozsahu bude slabý dolar příznakem explodujícího schodku běžného účtu, podívejte se na prudké prohloubení amerického obchodního deficitu. Protekcionistické tlaky na největší část mnohostranného schodku USA se 102 zeměmi - jmenovitě čínskou bilaterální nerovnováhou - budou narušovat a přesměrovávat obchod k jiným výrobcům, kteří budou mít vyšší ceny, takže to v podstatě zatíží americké spotřebitele, kteří jsou stále pod tlakem.

A konečně, ve tváři špatně načasovaného přání Washingtonu ohledně finančního oddělení se od Číny, kdo bude financovat deficit národa, který nakonec ztratil své přehnané výhody? A jaké podmínky - jmenovitě úrokové sazby - bude nyní toto financování vyžadovat?

Podobně jako covid-19 a rasové nepokoje, pád všemocného dolaru uvrhne celosvětové ekonomické vůdčí postavení ekonomiky USA do velmi drsného světla. Přehnané výsady je třeba si zasloužit, nikoli je považovat za samozřejmost.

Poznámka editora

Nechci brát autorovi naději, ale o brzkém pádu dolaru se píše, co pamatuji. Psalo se ještě za prezidenta Novotného. A on pořád ne a ne padnout. O tom, jak dlouho vydrží, rozhodují – obávám se – právě ti, kterým přejeme, aby je to postihlo. A kapři si rybník nevypustí.

Je nutné si uvědomit, že dnešní světová ekonomika je už málo provázaná na skutečnou tvorbu hodnot. A navíc za dolar není dostatečně přitažlivá náhrada. Teoreticky by to mohl být čínský juan, ale to záleží nejen na ekonomických ukazatelích a krytí, ale i na mentálním přijetí nové měny. A juan prostě lidi nemají rádi. A jiné měny jsou na tom podobně.